Protože Martinik je součástí Francie, byli jsme pořád jednou nohou doma. Teprve když jsme vyrazili na širé moře, obepluli první velký ostrov a zamířili k úzkému proužku pevniny na obzoru, ocitli jsme se doopravdy v cizích krajích. Malý proužek pozvolna rostl, až z něj po pár hodinách byl pořádně velký ostrov. Už žádná Unie, žádná Eura, ale opravdu exotický stát s docela dlouhým jménem Svatý
