Psychická příprava je nedílnou součástí sportovní přípravy většiny sportovců, kde hraje velmi významnou roli. V přípravě na horský ultramaraton tomu tedy nebude jinak. S psychickou nebo chcete -li mentální přípravou úzce souvisí i motivace sportovce. Motivace, nebo laicky řečeno vnitřní důvod k činům, hraje další roli při podávaní kvalitních výkonů. Úzce souvisí s mentální přípravou. Proč je tedy potřeba ji trénovat?
Motivaci, jak se učí ve školách, můžeme dělit na vnitřní a vnější. Vnitřní motivace souvisí se sportovcem samotným. Je vůbec důvodem, proč sportovec ráno vstane na trénink, nebo vyrazí na trénink v nepříznivém počasí. Vnější motivace, oproti té vnitřní souvisí s naším okolím. Okolí, přátele a rodina hrají velkou roli při motivaci sportovců, a obzvláště těch mladších a méně zkušených.
Ale co když motivaci, k tréninku nebo dlouhodobému cíli v době přípravy na určitý závod, náhle ztratíme?
Myslím, že většina ultraběžců už tento stav někdy zažila. Nebudu tady psát o tom, že jsem to zažila a popisovat svůj stav. Cílem je napsat pár tipů, jak se s tímto stavem poprat. Bude se jednat převážně o přípravu ultraběžců.
1. Uvědomit si své chyby
Jedním z důvodů, proč něco nejde a proč nás trénink nebaví může být právě chyba v tréninku. Souvisí obvykle s přetrénováním či přetížením lidského organismu. Je logické, že když tělo nemůže a samo si řekne dost, začíná stagnovat i hlava. Tímto se člověku motivace k tréninku vytrácí a výsledky se zhoršují.
2. Musíme to chtít
Každý máme důvod, proč jsme se rozhodli jednoho dne vyběhnout na kopec a časem se z našeho počínání stal běh na dlouhou trať. Postupně jsme se všichni postavili na start horského ultramaratonu. Závodu charakterizovaného určitým převýšením a vzdáleností delší než klasický maraton. Většina z nás měla vnitřní motivaci k tomuto kroku. Většina a myslím, že se moc ve svém úsudku nemýlím, si chtěla něco dokázat. Chceme to ale všichni. Každodenně si něco dokazujeme. Ať ve škole, práci, doma. Nedokazujeme to okolí, ale sami sobě. Každý chce přeci vidět výsledky své práce. S tím souvisí výše zmíněná motivace.
Chceme se někde posunovat. A o tom je přeci i sportovní výkon. Kdyby sportovci neměli motivaci se někde dále posunovat, mohli by rovnou zrušit všechny soutěže a olympiády. Výsledek by ztratil smysl. Buďme rádi, že tomu takto není.
3. Zlatý střed
Všeho moc škodí. A to platí i v případě motivace. Tato fáze se ale může vyskytnout. Dobré je najít zlatou střední cestu a tou se vydat. Poslouchejte své tělo. Když budete ignorovat známky únavy vašeho těla, tak si zaděláváte na problém. Pár dnů odpočinku více pomůže, než uškodí. Zvlášť u vytrvalostního sportu jakým je běhání horských maratonů. Vytrvalost je navíc zrádná v tom, že si trénujete, a trénujete – až vám jednoduše dojde. Tělo i mysl začne stagnovat. Proto berme velkou motivaci s rezervou a nežeňme se za tím, abychom měli trénink každý den v týdnu. Nejde to? Tělo si říká o pauzu? Dopřej mu ji. Máš na výběr. Zachovej si zdravý rozum. Nežeň se do tréninku jen tak bezhlavě.
4. Psychická příprava
U ultramaratonu je tato část neméně důležitá, než jakákoli jiná část. Zvlášť z důvodů velké zátěže nejen na tělo, ale i na mysl – např. při delším ultramaratonu (osmdesát a více km). Nejedná se o klasický běh. Musíme déle vydržet se svými vlastními myšlenkami. Měli bychom se na tuto situaci připravit. Velkou roli hraje koncentrace před závodem. V tuto chvíli bychom se už neměli zbytečně rozptylovat a soustředit se na závod. Každý sportovec to má ale jinak.
Extrovertovi pomůžou rozhovory se soupeři, kdežto introvert bude raději mimo dav a bude více v klidu.
Psychická příprava lze přesto natrénovat úplně stejně jako např. kondice. Někomu pomůže před závodem číst knihu, někdo poslouchá typickou hudbu. Jinému člověku pomůžou určité rituály, které před závodem dodržuje. V den závodu bychom už s tímto neměli experimentovat. Přesto bychom se měli spíše uvolnit, nestresovat se, pořádně se vyspat. S tím souvisí včasný příjezd na místo startu, včasná znalost povinné výbavy a pravidel. Neznalost a zmatky nás mohou zbytečně vystresovat. A místo odpočinku se zaobíráme na poslední chvíli před závodem se zabýváme sháněním povinné výbavy. Není to z hlediska připravenosti určitě to nejlepší. Mohla bych to přirovnat k tomu, že si před závodem zapomenete namazat lyže, nebo si na lyže zvolíte špatný vosk. Stejně je tomu tak s povinnou výbavou a materiálem a vybavením, které by mělo být předem vyzkoušeno a mělo by sportovci sedět.
Všechno je dobré vyzkoušet, ověřit a potrénovat, aby byl výsledek v závodě, co možná nejlepší a nepřišel váš kondiční i jiný trénink vniveč, jen díky neznalosti potřebných pravidel a špatném psychickém stavu či nevyspání.
