Tak a je to tady, zítra běžíme !
Poslední příspěvek před zítřejším startem píšu z Athén, nechci už řešit posledních 11 měsíců ani další dva dny, v neděli budu vědět velmi dobře, co jsem udělal správně a co ne, to už teď nevyřeším.
Nedávno mě napadlo, že jsem téměř identickou vzdálenost kdysi dávno ujel na kole. Dokonce jsem si z toho udělal (je to téměř přesně před 25 roky) ručně psaný zápisek v cyklistickém deníku, některá místa jsou docela zábavná.
Mimochodem, zní to neuvěřitelně, ale v tomto pravěku ještě navigace a Garminy nebyly, ale existovaly docela kvalitní a přesné digitální tachometry.
Bylo to asi takhle: jednou ráno na konci srpna jsem na chalupě rodičům oznámil, že se projedu trochu dál než za nejbližší vesnici (lež to nebyla!) a vrátím se později po obědě (a to jsem dodržel). Doma neměli vůbec tušení, co chystám a jsem si jistý, že kdybych šel s pravdou ven, tak mi to zkazí. Jediné riziko tak bylo, že bych měl defekt anebo se zranil, pak bych musel kdesi na venkově složitě hledat telefonní budku a poníženě volat domů, aby pro mne přijeli.Vyrazil jsem tedy na kole z Velhoty přes Žatec, Vejprty, byl jsem na Klínovci a vracel se pak přes Karlovy Vary a Bečov, výlet to byl cca 245km.
Nebylo to bez přípravy, trať jsem si nastudoval a trénoval jsem na to celé prázdniny. Vědomosti o pitném režimu či sportovní výživě jsem měl nulové a jel jsem na obyčejném favoritu, tedy kovovém rámu s Shimano vybavením (existuje ta značka ještě dnes?). Dvakrát jsem lepil galusku, protože ty polské v roce 1992 znamenaly maximum, co jsem si mohl dovolit, ale i tak jsem byl zpátky za 10:16 hod. se solidním průměrem 24km/h.
Zajímavé jsou některé zápisky, které dokládají jak dobu, tak i naivitu spojenou s věkem i s absolutní neznalostí …
„Nechranice (přehrada) nebyla vidět, za to byly dobře vidět Tušimice a Prunéřov, které mi při severním větru dost zašpinily kolo popílkem“ … dnes to zní zvláštně, ale hnědouhelné elektrárny tehdy nebyly ještě odsířené, plíce byly zřejmě běžně mastné a špinavé jako to kolo.
„v Rabštejnu je dlouhý sjezd a asi 2km 16% stoupání (zde jsem musel kolo asi 400m tlačit, myslím, že to není na ostuda – na 190.km)“ … znovu po letech přemýšlím o té ostudě … a stydím se dodnes 🙂
Celé jsem to ujel na „7 oplatek a 8 limonád + 0,5l vlastního čaje“ … žádný ionťáky ani cukry, ani otevřený hospody na každém rohu, jenom horalky (co byly k dostání v Jednotě, co „pomáhá venkovu“) a pamětníci pamatují tu hnusnou oranžovou limonádu – játra se měla co otáčet.
„celou cestu jsem se držel za plného vědomí, ne příliš unaven“ … takže jsem toho měl plné zuby, ale neomdlel jsem vysílením jako jindy, hubu jsem si totiž rozbil až druhý den. To tu není, to je o dvě stránky dál.
Ten poslední list obsahuje „tahák“: měl jsem ho přilepený na řidítkách a sloužil mi jako navigace, dokonce jsem měl teoreticky připravenou i „komplikovanou“ křižovatku v Karlových Varech, na které jsem stejně nakonec zabloudil 🙂
… po 25 letech
jdu tedy do něčeho podobného, líp připravený, ale tentokrát po svých. Na FB pořadatelé píšou, že nás lze sledovat tady:
http://dashboard.vidblee.com/ver2/videocode4.htm
Dík všem přátelům z iTB za jejich podporu a neskutečný dárek! Nezapomněl jsem a mezi všemi těmi celebritami a reprezentanty hrdě prosazuji ideje našeho osvětového spolku 🙂 Těším se na vás, až to po návratu zapijeme … moc díky! váš tb 🙂
