 |
| výhled z Medvědího kamene |
Pradědovu stovku jsem chtěl běžet již dříve, ale termínově se to tlouklo se Šutrem. Letos už v plánech došlo i na Praděda a ještě, že tak, údajně to byl poslední ročník. Škoda. Trať je úžasná a organizace příkladná. Ten závod bude chybět.
 |
| Praděd v dáli |
V pátek vyrážím vlakem do Zábřehu a pak pokračuji náhradní autobusovou dopravou do Jeseníku. Indiáni vytrhali koleje a údajně toto provizórium už trvá neskutečně dlouho. Ovšem, vše je k něčemu dobré, protože cesta autobusem byl velký zážitek. Paní průvodčí je bodrá žena a svým vtipným a milým přístupem rozesměje mnohokrát celý autobus. Myslím, že každému přidala minimálně 5 minut života. Angličané tomu říkají smalltalk a má to opravdu něco do sebe. Při jednom přestupování, kdy se vyvažuje zatížení tří autobusů se „ztratí“ pětiletý kluk, který sám přestoupil z jednoho autobusu do druhého, paní to vtipně komentuje s tím, že je ještě malý a že rodičům se prchá až v 18, nato se hned přihlásí mladý cestující , že jemu už jako 18 je, a zda může tedy prchat. No a v podobném duchu to šlo až do Jeseníku. Tam jsem si na náměstí dal večeři a hned jsem zažil úžasný další minirozhovor s postaší servírkou a kuchařkou Maruškou. Hned jsem tedy v obraze, zda rostou houby, kolik borůvek očesali poláci a co je nového ve městě 🙂 Do České Vsi, kde je ubytování v tělocvičně a registrace pak už dojdu necelé 4km pěšky. V tělocvičně je už docela plno a jak pověst slibovala je tam i naražené pivo. Potkávám Janu G. a tak si 3x společně myslíme na pivo. Povídáme o všem možném, hlavně ale o běhání, a také o tom, zda bude letos POP, škoda že tam nebyl Martin VP aby mohl dát přesnější informace, ale skotačil v Tatrách a kotník ho prý limituje v junáckém povyražení v Jeseníkách. Po třech pivech spím jako miminko, věci na závod neřeším, ráno bude na přípravu času dost.
 |
| Ráno v tělocvičně |
Ráno rychle vstát, zabalit, nasnídat a rovnou na letmý start, žádné zdržování. Pravda tkaničky si zavazuji až po startu, ale co, podle mne vše dobře načasováno. Ještě je tma a tak přijde ke slovu i čelovka. Brzo ovšem je tu den a s ním je i vidět úžasná krajina. Jedno krásné panorama střídá druhé.
 |
| Hraničník |
Trasa opravdu stojí za to
Česká Ves – Krajník – Studniční vrch – Sedlo Na Pomezí – Lví hora – Smrk – Ramzová – Šerák – Keprník – Vozka – Červená hora – Červenohorské sedlo – Švýcárna – Praděd – Ovčárna – Ztracené kameny – sedlo Skřítek – Rabštejn – Kamenec – Libina – Bradlo – Rohle – Bílý kámen – Trlina – Lesnice – Postřelmov
cca 120km a 4800m převýšení
 |
| Ztracené kameny |
Během závodu, bylo dostatek občersvovaček, výborně zásobených a tak v hospodách dávám klasický trojboj polévka – pivo – kofola, když je občersvovačka z auta dávám chleba ze sádlem – pivo – kola.
Celý den je pořád na co koukat. Okolo Praděda je trochu nával turistů, ale hned jsme pryč. Výborné setkání je na Jelení studánce, kde si dva manželské páry přišli udělat kávu. Normálně malé zjevení, mají džezvu, plynový vařič a pozor porcelánové šálky. Krásně si užívají slunečný den a fandí a ještě nás stačily poučit o tom, že je den kávy. No to prostě miluji, když vidím, jak někteří lidé umí hezky užívat malé radosti života. Někde za Šerákem cca na 38km jsem sladil tempo s Markem z Ostravy a nakonec jsme to dotáhli spolu až do cíle. Hezky jsme si popovídali a bylo to moc fajn.
 |
| soumrak na Rabštejně |
Když jsme na Rabštejně akorát se smráká a padá noc a vytahujeme čelovky. Do cíle je ještě 40km a trasa nás opravdu nešetří. Skály, kameny prolejzky všeho druhu, je to spousta těžkých úseků, ale jsou krásné. Nechybí ani cesta skrz ohradu s ohradníkem pod proudem a nápisem „pozor býk“ Znejistím jen na chvíli, ale když se má jít po zelené, tak se jde po zelené. 🙂
 |
| Marek a žebřík na Rabštejně |
V cíli jsme chvíli před třetí ráno za 20:52 na děleném 25. a 26. místě. Mám zaplacenou večeři, ale nějak není chuť a tak se jen vysprchuji a jdu spát. Ráno mám pak hlad, že bych polykal hřebíky. Naproti škole je večerka, ve které ráno koupím čerstvé pečivo a kávu, posnídám na lavičce a pak pěšky dojdu cca 5km do Zábřehu na vlak. Začátek je trochu krušnější, puchýře o sobě dávají znát, ale kupodivu se to dá rozchodit.
Závod a organizátory moc chválím. Moc všem děkuji bylo to nádherně strávený čas plný milých lidí a závod je opravdu super. Pokud bych se mohl přimluvit, tak bych ho nerušil.
web závodu
některé fotky jsem si vypůjčil na FB od Jiřího Hofmana, mimochodem to je borce, který má na kontě už více jak 800 stovek
