Port Macquarie. Místo, kde jsme původně plánovali jen přespat a pokračovat dál v našem 800 km přejezdu z BlueMountains na Byron Bay. Naše airbnb mamka Le-Anne nás ale přesvědčuje, že místní whalewatching je absolutní mustsee a půl hodiny před vyplouvání lodi nás přesvědčuje, že to ještě stihneme. A tak jsme se po pár minutách a dopravních přestupcích objevili v přístavu.
Jestli jsem si představovala velkou loď (jsem naivní, já vim), mýlila jsem se. Naše 12ti členná posádka ověšená vestama se pomalu vydala 3 míle od pobřeží směrem na širé moře. Z pomalého se postupně stávalo rychle a loďka ve vlnách skákala čím dál víc. Ne, že bych trpěla tou místně známou seasick, ale dvakrát dobře mi zrovna nebylo. A nepomohl tomu ani pán, který po pár minutách začal zvracet do moře a za posměchu své manželky v tom pokračoval dalších 90 minut… to chceš.
Loď zastavila, vylezli jsme na příď a čekali… a čekali a čekali a já si v tom momentě uvědomila, že se třeba vlastně žádná velryba nemusí objevit. Za chvíli se ale objevila jedna v dálce a další na sebe nenechali čekat.
Kdo chce tu krásu vidět, na konci článku najdete odkaz na video :))
Po hodině a půl jsme se vrátili na břeh. Dalších 20 minut skákání po vlnách mi neudělalo dobře, obzvlášť, když pán vedle pořád zvracel. Ten pocit, když si zase stoupnete na zem, je v tu chvíli absolutně k nezaplacení. Nebo rovnou lehnete.. to je ještě lepší pocit 
Handstands na molu. Protože jednou se je naučim pořádně.
A konečně Koala Hospital. Organizace, která nemá jediný příspěvek od státu, ale i tak se tu dobrovolníci denně starají o nemocné a zraněné koaly. Viděli jsme jenom 4, protože ostatní byly ve „vnitřním“ ošetřování… i tak byly ale naprosto krásný! Viděli jsme je už v Sydney a v jedné věci jsou naprosto identický – pořád spí. A kdy říkám pořád, myslím tím pořád. Prakticky se totiž nehnou. Měli jsme ale to štěstí, že jsme chytli jednu, která si zrovna pochutnávala na listí… a to taky uvidíte ve videu 
Myslím, že víc slov není potřeba
Koukněte na video a mějte se krásně!
