Po návratu z cyklocesty po Labské stezce, jsme se rozhodli kluky odměnit za to, jak to zvládli. A tak je čekal pobyt u moře v Kalábriii. Tatínka jsme nechali doma a místo něj jsme vzali babičku. Celý týden skákání do bazénu, koupání v moři, stavění hradů a běhání v písku. Děti se vyřádili a Verča si odpočinula (v rámci možností, jak to s dvouma prckama jde)
1. DEN Neratovice – Jičín
TRASA – https://mapy.cz/s/1mvds
Když jsme se vrátili zpátky do Neratovic, předpověď počasí na prodloužený zářiový víkend vypadala dobře, tak proč sedět doma a nedat si ještě pár dnů na kolech se spaním ve stanu, než nám přijde kamarádka zima. Olda sedl k mapám a během pár minut měl vymyšlenou trasu.
Tentokrát jsme se rozhodli, že nevyužijeme služeb ČD, ale že vyrazíme rovnou z Neratovic na kole a stejně tak že se i vrátíme. Máme to kolem komína celkem projeté, tak Olda zvolil trasu místy, kterými tak často nejezdíme. Jako bonus na nás čekalo i pár menších kopečků. První stoupání přišlo před Benátkami nad Jizerou do vesnice Mečeříž. Ale díky letošním najetým kilometrům, už nohy přeci jen něco zvládnou. V Benátkách jsme klukům našli hřiště, trochu se najedli, odpočinuli a hurá dál. Po ránu mlha a padala rosa, ale teď už bylo před polednem, vyšlo sluníčko a dělal se pěkný den. Jelo se hezky, času bylo dost, tak jsme mohli klukům za chvíli zastavit u fotbalového hřiště v Jabkenicích.. Málem to vypadalo, že se k nám přidá další člen výpravy – holčička, která od nás nechtěla odejít a stále nám něco povídala i přes snahu maminky, aby šla domů. Cesta vedla přes Jabkenický les do Dětenic a Libáně. Tam už se začala krajinka trochu vlnit, což nám dávalo dost zabrat. V Jičíněvsi jsme se zastavili v malém motorestu u silnice dát si polévku, pivo a doplnit vodu. Den se krátil a tak jsme začali zjišťovat, v kterém kempu přespíme. Ten co jsme měli vyhlídnutý, bohužel už nebyl v provozu a tak jsme hledali náhradní variantu. Našli jsme rovnou tři kempy vedle sebe u jezera v Lužanech. Znamenalo to objet Jičín a trochu natáhnout trasu. Ze tří kempů u jezera se nám zalíbil ten hned za jezerem. V době našeho pobytu se v něm zrovna konal sraz milovníků značky Citroen. Cena byla příznivá, tak jsme postavili stan. Olda začal vařit večeři a já skočila klukům pro kus uzeného masa a nám pro pivo a limču. Nebylo mi moc dobře od žaludku, těžko říct zda z kombinace fazolí na sádle s česnekem a pikantními nudlemi, nebo z vody načepované v motorestu. Po hezkém západu sluníčka jsme všichni zalezli a já se snažila usnout. Bohužel žaludek měl jiný názor. A tak vše muselo ven, ale duchaplně jsem použila kelímek od limonády a nezasvinila stan. No dál bych to raději nerozváděla.
2. DEN Jičín – Malá Skála
TRASA – https://mapy.cz/s/1mvel
Ráno nás budí sluneční paprsky, které jsou předzvěstí, že nás čeká krásný podzimní den. Verče není úplně nejlíp a tak upravujeme původní plán a máme před sebou jen 50 km. Jedeme pohodovým tempem a kocháme se krajinou. Dáváme přestávku u rybníka Němeček, svačíme a děti se vyběhají na hřišti. Verče se dělá lépe, tak můžeme po krátké přestávce opět pokračovat. Dál nás cesta vede do kopce přes Újezd pod Troskami, kde potkáváme další hezké hřiště a byla by škoda nezastavit když je tak krásně. U hřiště je za desetikorunu možnost koupit krmení pro kozy, takže Olík utíká krmit kozy. My zatím odpočíváme a hrajeme si s Vojtíškem. Dál cesta vede přes Hrubou Skálu, kolem kempu Sedmihorky až do Turnova, který projíždíme podél řeky Jizery. Z Turnova až do Malé Skály, kde máme v plánu nocovat v kempu, vede moc pěkná cyklostezka podél vody. Máme chuť na pivo, ale nenacházíme hospůdku s hřištěm a tak míříme rovnou do kempu, který je přímo u řeky. Jeho součástí je hezké dětské hřiště. Po postavení stanu je ještě dost času a tak Olda s klukama krmí kachny zbylým chlebem. Opět je krásný západ sluníčka. Pak už si jen rozdělujeme děti na vykoupání – Olda s Olíkem a já s Vojtíkem, večeře a spát.
3. DEN Malá Skála – Nedamov
TRASA – https://mapy.cz/s/1mveJ
Přes noc je už cítit, že je podzim. Oproti slunečným dnům jsou noční teploty znatelně nižší. Bohužel ani tahle noc, neproběhne v klidu. Verča je po včerejší noční epizodě v pořádku, ale tentokrát Olík. Dvakrát se chudák poblinká, ale pak konečně v klidu usíná. Asi jsme chytli nějako střevní virózu, protože je zvláštní, že už bylo špatně polovině členů výpravy. Ráno už je na obloze pár mráčků, ale vypadá to že brzy zmizí a bude zase pěkný den. Balíme náš cirkus a vyrážíme zpátky směr Turnov. Je to sice ta samá stezka, co předešlý den, ale vůbec nám to nevadí, protože se jede dobře a trasa podle Jizery je velmi malebná. Dál pokračujeme do Mnichova Hradiště. Tady je to po silnicích třetí třídy, občas výhled do krajiny, ale nepříliš zajímavá trasa. Podzim v plném proudu je vidět všude okolo nás. Z Mnichova Hradiště musíme vystoupat do Maníkovic a pak nás čeká dlouhý sjezd k prameni Klokočka. Pak vede cyklostezka po lesních pěšinách, místy hlubokým pískem, takže ani teď si moc neodpočneme. U Mariánské cest\ odbočíme a hurá jsme pod Bezdězem. Tady nás čeká odměna v podobě dlouhého sjezdu až pod Vřesovský kopec. A jak to tak bývá po klesání přichází stoupání. Ve Ždírci děláme delší přestávku u dětského hřiště, aby se kluci trochu vyřádili. Ale den se sice krátí a už to nemám daleko do kempu, ale je hezky tak nespěcháme. Dnes nocujeme v kempu v Nedamově, jehož součástí je i přírodní koupaliště. S majitelem se Verča domluví, že si můžeme postavit stan kdekoliv. Tak volíme plac hned u dětského hřiště. Po tomto víkendu již končí sezóna většině kempů, tak na nás místní z hospody u kempu nevěřícně zírají a ptají se, zda nám není zima. Olíkovi kupujeme hranolky a vaříme těstoviny. Jsme dnes unaveni tak uléháme již v půl osmé. Mě budí po osmé troubením majitel a tak rozespalá Verča vyleze zaplatit ubytování. Tahle noc už je opravdu hodně chladná. Je třeba už nandat si i čepice, abychom se neprobudili s jinovatkou na obočí.
4. DEN Nedamov – Ústí nad Labem
TRASA – https://mapy.c/s/1mvfY
Tuto noc konečně všichni spí bez žaludečních obtíží. Ráno je třeba doplnit zásoby na další cestu. První zastávku děláme v Dubé u krámu a Olík si pochutnává na koblížku. Trochu se motáme po Dubé. Cesta po které jsme měli v plánu jet je zavřená, protože kolem Dubé staví obchvat, tak hledáme jinou variantu. Nakonec to bereme po polňačce kolem zemědělského družstva a dále na Kokořínsko. Opět máme prostě štěstí na počasí, tak i dnes je krásný slunečný den. Po ránu trochu chladno, ale to se brzy mění. Kocháme se krajinkou, krásnými rozhledy a užíváme si podzimní den plnými doušky. V Holanech s dáme svačinu a fotíme krásné rybníky s vrcholem hory Vlhošť v pozadí. Teď je před námi nejvyšší převýšení celé dovolené. Stoupání není prudké, ale táhlé. Udělalo se na konec září až nebývalé vedro tak funíme do kopce a nabíráme metr za metrem. Trasa vede do vesničky Taneček v sedle mezi dvěma vrchy. Ve vesničce si dáváme zaslouženou pauzu u dětského hřiště. Slunce opravdu hřeje a obloha je jak vymetená. Před námi je dlouhý prudký sjezd, na který je potřeba se trochu obléct. Což já nedělám a jedu jen v třičku. Jak klesají výškové metry začíná být Verče opravdu zima tak sahá po vestě a zjišťuje, že je vesta fuč. Co teď? Vracet se do prudkého kopce cca 2 km se nám nechce a tak se s vestou loučím. Později zjišťujeme, že krom vesty chybí i jedna cyklorukavice. Mám já to ale pech. Nelíbí se nám jet jen po silnici tak odbočujeme na cestu do Polesí a dál dolů. Prudký kamenitý kopec je opravdu nápor na ruce visící na brzdách. Dojíždíme do Žandova, kde se napojujeme na cyklostezku kolem řeky Ploučnice, podél níž pojedeme až do Děčína. Od stezky jsme čekali trochu víc, byla dost poslepovaná. Různé úseky s různým povrchem a místy po hlavní silnici. Jako už tradičně zastavujeme v Děčíně na velkém dětském hřišti a dáváme si občerstvení v bufetu Kozinec. Je to velmi příjemný stánek. Paní dělá čerstvé míchané saláty. Na výběr jsou tři a Olda volí Římský s listovým salátem, fíky a slaninou, jako dezert tvarohový štrůdl s meruňkami a na pití domácí zázvorovou limonádu. Olík se cpe párkem v rohlíku a řádí na hříšti. Skluzaveky, prolejzky a houpačky, to je jeho. Odpočati vyrážíme do Ústí nad Labem. Cestou se najednou rozkašle Vojtík v croozeru. Zastavíme, podíváme se na něj a je jasné, že střevní viroza si našla už i jeho. Převlékáme ho, balíme do deky a spěcháme do kempu Brná. V kempu hraje nohejbal pár místních chlapů a barmanka nabízí, že si můžeme postavit stan pro změnu nad dětským hřištěm. Brzy bude zavírat hospoda a budeme zde mít klid. Stavíme stan když si všimneme dvou cyklistů co zrovna přijeli na pivko. Jeden nám přijde povědomý a tušení je správné. Je to náš kamarád Mucín s kterým jsme před pěti lety byli na dovolené na Malé Fatře. Prohodíme pár slov, koupeme prcky a uléháme ke spánku. Asi se barmanka spletla. Pánové od nohejbalu jsou známí majitele. Pijou tam do půlnoci, křičí a dělají bordel. Budí nás rozprava na téma, který kamarád má víc rád druhého. Naštěstí i oni jednou musí jít spát takže po půlnoci konečně klid.
5. DEN Ústí nad Labem – Neratovice
TRASA – https://mapy.cz/s/1mvg1
Jak už bývá v tomto kempu na břehu Labe tradicí, rána bývají chladná a nad vodou leží hustá bílá mlha. Dnes to bude chtít jednu vrstvu oblečení navíc. Abychom stále nejezdili stejnou cestou, tentokrát přejíždíme Labe v Litoměřicích přes rušný most a vydáváme se po druhé straně řeky s mírnou zajížďkou do Terezína. Poněvadž je dnes státní svátek- Den české státnosti je město plné turistů. Nejvíce zde spatřujeme autobusy plné německých studentů. Rychle fotku a pryč zase trochu od civilizace. Podél Labe dojíždíme do Roudnice nad Labem a odtud už po známé stezce směr Mělník. Olda má opět v tomto finálním úseku krizi, takže často stavíme a regenerujeme. Počasí se už výrazně zlepšilo. Opět jedeme jen v tričkách a kraťasech a užíváme s krásný den. Poslední z naší dovolené a dost možná jeden z posledních letošních na kole. Tento úsek už je pro nás jen taková rutina. Nahoru na Mělník, mrknout na soutok Labe a Vltavy, dolů přes zahrady k silnici a šup zpátky k Labi. Podél něj až do Neratovic. Je škoda, že z celé Labské cyklotrasy, je tento jeden z nejhorších. Kameny, koleje .. nejede se moc dobře. Snad se brzy dočkáme lepšího povrchu. A jsme doma, počasí nám opět přálo a všichni jsme si to moc užili a zvládli bez problémů i díky stanu pořízeném v Hanibalu.
