Perun

V sobotu 7. května se běžel krásný závod Perun SkyMaraton v Beskydech. V rámci kroužku iThinkBeer jsme byli právě čtyři přihlášení a tak vyrážíme společně v pátek z Prahy. Karel mine v časoprostoru nehodu na D5, Honza stačí odevzdat článek, já uteču z nezáživné korporátní schůze a spolu s Pavlem se ve stanovený čas všichni sejdeme přesně na určeném místě. Vyrážíme na D1, kde chvíli parkujeme v koloně před nějakou jinou nehodou, ale všichni máme klid v duši a máme si o čem povídat, takže to nikomu nevadí. Telefonicky přitom řídím vyzvedávání Gábiny, která se vrací ze školky v přírodě a nejstarší syn Vítek na ni čeká lehce puberťácky zpruzeně, protože autobus má zpoždění zaviněné právě nehodou na D5. Do toho telefonicky také řeším „ztracení“ prostředního syna Ríši, který se jen klasicky zasekl na hřišti a nedorazil ve stanovený čas na stanovené místo. Na dálku uděluji rady a příkazy a s klidem v duši se posouvám směr na Třinec. 

Vítají nás dvojjazyčné cedule, to miluji, Polština mi přijde jako strašně milý jazyk. Jedeme se ubytovat do Gospody u Lojzka, kterou Pavel včas zarezervoval. Ubytování a místo je prostě dokonalé, pohodlné, levné, v přírodě a hlavně s hospodou. Nejlepší je ovšem paní, které to asi patří, usměvavá, milá a na většinu otázek odpovídá „no jasne ne“ s nádherným lokálním přízvukem, „bo je to take jednoduche“. Po večeři a čtyřech pivech jdeme spát, dělíme se do pokojů na skupinu A a B. Nikomu nevadí, že zrovna on je ve skupině B. Vládne prostě pohoda. Domluvíme si budíček a jdeme spát. Budík není potřeba, beskydští ptáci spustí jen co se trochu rozední. Tedy, ten ranní koncert, to byla paráda, to v Praze nemáme a musím ocenit i ten jejich silný horský dech, co se hlasitosti týká, určitě jsou alespoň 2x tak silní jak ti pražští. V půl sedmé trochu uberou, takže budík je nakonec i slyšet. Stejně ale už dávno nespím. Mám radost, jak ten den hezky začíná a těším se na závod. Předpověď počasí je příznivá, nebe je vymetené, bude to hezký den.

Loni jsem běžel zbytečně nabalený a táhnul jsem zbytečně moc vody. Letos volím strategii „na lehko“ mám je mobil a láhev s pitím do ruky. Jako loni běžím bez hůlek, v kopci mne tak spousta lidí předchází, ale zase mi pak nic nevadí při seběhu, tam zase já spoustu lidí předběhnu.

Trasa je krásná a úžasně vyšlo počasí, pořád se nám nabízejí krásné výhledy a panoramata, kdyby to nebyl závod, tak bych rozhodně zastavil a fotil, ale takhle si říkám „makej, na blbosti není čas“ 🙂

Cestou se snažím kochat krásnými smíšenými lesy, čerstvě obraženými buky a duby, pokouším se všímat klasického mrazového zvětrávání, no prostě je to tam opravdu nádherný, škoda jen, že je to z Prahy tak daleko.

Vloni bylo hnusně, nebylo vidět na vrchol toho kopce, na který jsem se zrovna hrabal a po panoramatech nebylo ani stopy. Letos vidíme všechny ty kopce v plné kráse od spodu až nahoru, až si říkám, že nevím zda je lepší to vidět a do předu vědět co na člověka čeká. Loni člověk prostě stoupal vzhůru tak dlouho, až tam byl. Člověk viděl maximálně tak 100m dopředu. Letos člověk hned vidí tu dálku, funí a ten vrchol kopce né a né se přiblížit. U posledního kopce, když už se běželo do cíle, pořád kalkuluji, zda to stihnu pod 6 hodin, pořád mám na paměti z loňska grande finále, Když se pak nakonec do něj škrábu, srdce a plíce vyskakují z těla a tempo je fantastických 20 min  na kilometr. V hlavě se loučím s pěkným časem, nakonec ale kopec není tak dlouhý a končí, mohu vyrazit do cílové „rovinky“ a ani nechápu jak, ale podaří se mi čas pod šest (5:49:05). Nakonec jsem v TOP100 na krásném 96 místě a 22. v kategorii.

V cíli je nádherná atmosféra, po převléknutí do suchého fandím a čekám na kamarády. Všichni běželi moc pěkně a ani mě nenechali pořádně si odpočinout, jen co jsem se posadil už tu všichni byli a mohli jsme vyrazit dolů k autu. No dobře, takový spěch zase nebyl, někteří reprezentanti stihli i dvě piva, já si dal jedno HP (Hnusné Pivo), tedy nealko a jednu Kofolu.   

Závod je moc pěkný a letos díky počasí se obzvlášť vydařil. Značení a občerstvení naprosto dokonalé, organizace profesionálně zvládnutá. Jak prohlásil Honza, je to takový krátký sprint 🙂
Moc děkuji organizátorům a dobrovolníkům, moc děkuji kamarádům a reprezentantům z iTB, byl to moc krásný den.

zápisek H12

Foto přejato od

falcon81/rajce.cz

Lukáš Budínský