Autor článku v pozadí, foto z alba autora biatlonista
Po odstartování jsem se dral do předu a ustálil své závodní tempo. Po třech minutách závodu se závod přesunul do lesního terénu a v tu chvíli nastalo několik menších problémů. Mé sluneční brýle se vlhkem zamlžily, přesto jsem je nesundal, jelikož lesní hmyz není příjemný. Druhý problém byl s místy rozbahněným povrchem. To už jsem předběhl několik běžců a pověsil se na soupeře z mé kategorie. Velice legračně mohl vyznít náš běh, to když se „můj tahoun“ vyhýbal již zmíněnému bahnu, tak já, který viděl špatně přes zamlžené brýle i přes něj, hezky proběhl celou tou masou čerstvého měkčeného povrchu. Poslední stoupání jsem začal mírně ztrácet. Už jsem toho měl opravdu plné brýle. V kopci jsem se stihl ještě zeptat přihlížejícího fotografa kolik zbývá do cíle. Po pohotové odpovědi, za kterou děkuji, jsem si oddychl a představil si ovál na dráze, protože zbývalo už jen 300 m. Přesto jsem se na to ty poslední metry zcela vyfláknul a i když jsem byl spokojen se svým výkonem a 5. místem, musím na této své slabé stránce ještě zapracovat. Při závodě se má totiž makat až do konce. Takže takhle ne, uvidíme jestli to dotáhnu příští závod na krev až do cíle.
