Sobota 8.4.2017
Hlavnímu závodu na patnáct kilometrů již tradičně předcházejí dětská klání, z nichž jako první vyráží na svou trať ti nejmladší – špunti. Je to prvně, co běží Augustýnek úplně sám bez mého výraznějšího doprovodu a moc si to užívá :-). Směje se, tleská, lidi mu fandí, … načež se celý rozjařený zastavuje těsně před cílovou čárou, díky čemuž se před něj dostává poslední závodník, před kterým měl po celou dobu bezpečný náskok :-D.
Když se před startem opět na chvíli stavuji doma, poučena lednovou peripetií, si bedlivě střežím své klíče. Vůbec je nedávám z ruky. Beru se je s sebou i na záchod. Inu, chybami se člověk učí :-).
Hned od samého začátku vytváříme skupinku s Janičkou Fílovou a ještě jedním běžcem. Tempo je akorát, počasí ideální, běží se mi dobře :-).
V posledních kilometrech už bojuji pouze s tím, abych to vydržela až do cíle a nemusela si odskočit dřív. Stále držím třetí flek v kategorii. V břiše to vře…
Honem sundat čip a rychle pokračuji domů. „V klidu, už jste v cíli.“ Ne, ještě v něm nejsem!
Už nikdy nebudu před závodem jíst slunečnicový chléb. Inu, chybami se člověk učí… 😀 Chci jít vyklusat, ale ve společnosti záchodové mísy je mi v tuto chvíli přece jen líp. Pozitivní na tom však je, že po závodě necítím žádnou únavu a ani mě nic nebolí, což by vzhledem k blížícímu se mistrovství České republiky v půlmaratonu nemuselo být zase úplně na škodu. Bylo to dnes takové lehké potrénování. Nevadilo by mi, kdyby nevyšla výsledková listina. Netoužím po pohledu do ní. Zklamání je velké, ale holt nenadělám nic :-).
Smůla v lásce, štěstí v tombole. Tak alespoň něco vyšlo, aneb kdo si počká, ten se dočká ;-).
Neděle 9.4.2017
Prý odpočinkový víkend :-D.
