Sobota 15.4.2017
Benefitem toho, že běháte svižnější časy, je mimo jiné také možnost startovat na vinařském půlmaratonu v rámci mistrovství České republiky zdarma. A tak si dělám hezký výlet do Pardubic :-).
Při prezentaci dostáváme krásné tričko, perník a láhev vína. Pro ty, co pijí alkohol, se asi jedná o příjemnou pozornost. Pro mě je to však akorát slušná zátěž do batohu. Jak navíc nejsem zvyklá v něm něco takového nosit, tak se pokaždé, když s ním standardně fláknu o zem, zhrozím. Ale to sklo je naštěstí celkem bytelné.
„Nechceš se za mnou chvíli svézt?“ táže se mě milý chlapec. Přece ho nebudu brzdit. „Né, běž co to jde.“ „Ten vítr je pěkná sviňa. Tak hodně štěstí!“ „Díky, Tobě taky!“ V poslední třetině závodu nám odvane všechny šance na rychlejší časy.
Jak mě v prvním kole všichni předbíhali, teď je tomu právě naopak. A předbíhat je bezesporu vždycky lepší situace než být předbíhán. Na šestnáctém kilometru jdu před Ivušku Kroužilovou. Tak přece jen ještě není všem nadějím konec. Půlmaraton se prostě nerozhoduje na prvních třech kilometrech. Oranžové tílko přítelkyně Vítka Pavlišty se mi však vzdaluje. Nevadí, třeba jí zkusím stíhat jindy.
„Už jenom deset minut a budete tam“ zase ta úžasná paní.
Když už v závěru vím, že svůj osobní rekord nyní již stejně nepřekonám a zároveň stíhám „sub 100“, tak to nijak nehrotím.
1:39:39 hod. Takže i když mi to neběží, zvládám pod hodinu čtyřicet. V cíli dostáváme pěknou medaili, velkou láhev vody, noky s rajčatovou omáčkou, koláč a jablko. V Tipsport aréně si dopřávám parádní sprchu, po níž se vracím zpátky na Perštýnské náměstí, kde probíhá vyhlášení. Nakoupím si tu perníčky a můžu se pomalu vydat na vlak.
Jestli budou příští rok stejné limity jako letos, tak určitě přijedu zase. A ne sama. Pardubky jsou totiž fajn :-).
Markét závod nakonec bohužel nedokončila, zato Janička si zaběhla naprosto fantastický osobák (nadělila mi dobrých deset minut), takže velká gratulace!
