Palestra Kbelská 10 je příjemný otvírák sezóny, kde si otestujete formu a zjistíte jak se projevila zimní příprava v naběhaných objemech do formy. Já jsem letos vyrazil bez ambicí na osobák, ale s cílem zjistit za kolik uběhnu desítku s naraženým kolenem a zas… bacilem v těle. Jako ideál jsem viděl čas pod 45 minut, když to půjde dobře, protože letos se mě mrcha bacil drží pořád a ještě má drzost se vracet. V zimě 2xATB a problémy s kolenem mi docela bránily rozjet přípravy tak jak jsem zvyklý a hlavně jsem se nechtěl protrápit do cíle. 10 km není zase tak dlouhý závod, aby na něm člověk vytuhnul po prvním km a zbytek došel krokem.
Měl jsem obavy ze změny trati, vzhledem k dlouhodobé rekonstrukci ulice „K cihelně“ v Satalicích, ale jinak byly změny k lepšímu. Přesun zázemí do nedaleké základní školy ze Sokolovny byl rozhodně plus i přes fronty u výdeje chipů. Na pořadatelích bylo vidět, že makají jak fretky a protože jsou to studenti VOŠ, kteří mají organizaci závodu jako součást praxe, bylo vše super. Fronta u výdeje chipů byla, to ano, ale ještě nikdy jsem neviděl tak rychle vydávat chipy i čísla. NJN, když napíšete do emailu s informacemi běžcům, doražte včas, čísla se vydávají do 10:30! Je to jako byste napsali přijeďte kdykoli, není kam spěchat.
Takže rozklusat, běžeckou ABC a šup do koridoru. Startovní koridor byl na hranici kapacity a najednou prásk a běží se. Koukám na Garminy a vidím tempo 3:55 min./km. Hele prr, tohle nemůžeš ustát dlouho, ale všiml jsem si Jany a chvíli jsem rozhovor s ní využil jako přirozený zpomalovač, ale její tempo bylo na mě zase moc pomalé, a po chvíli jsem ji opustil. Doběhl jsem, ale dámu lehce po čtyřicítce, která v davu běžců vyčnívala svým hlasovým projevem při výdechu. Myslím, že z tohohle důvodu někdo běhá se sluchátky. Co výdech to hlasité heknutí.
Ono mezi běžci, je několik podskupin a tihle hekavci, jsou jedna z nich. Rozhodně nejezdí na běžecké závody, ale na hekatony a výkonost si poměřují dle času a vydaných decibelů. V tuhle chvíli jsem ještě nevěděl, že letos to bude přímo symfonie hekařů. Z oné dámy jsem měl první 3 km pocit, že běží s Venušinými kuličkami, protože každý její výdech zněl jako kdyby ji zrovna přicházel orgasmus. Ale první 3 jsou na zahřátí, že? Ztratil jsem ji z doslechu a zachytil až zase někdy na 7 km. Tady už zněla, že nemá Venušiny kuličky, ale Venušiny ježky. Kbelům, Satalicím a přilehlém okolí bylo jasné, že její oblíbená kniha je padesát odstínů hekoběhu. Začalo mě zajímat jak se bude situace vyvíjet a zaujal jsem pozorovací vzdálenost. Na 8 km se k ní do duetu připojil gentleman kolem padesátky a rozjeli hekací koncert dvoutaktně. Akorát už to znělo, jako záchvat kašle kdy ne a ne vykašlat bordel co vám sedí na pajšlu. 😀 Chvílemi se k nim přidával někdo třetí v davu, ale dlouho to nevydržel. Zase jsem se trochu vzdálil kvůli zvýšené hlasitosti a začal jsem litovat, Ty co neměli energii přidat a přesunout se zpod orchestřiště na balkónky. 😀
Už jsme za 9 km a je na čase zkontrolovat hekaře. Gentleman zůstal hodně pozadu, protože ho neslyším, ale dáma, se rozhodla to táhnout za oba a dává najevo i velmi vzdálenému Václaváku zač je toho hek. Každý její výdech zní jako exploze a možná bude i její poslední. Už jsem na to neměl náladu a ze závěrečného kopce jsem to pustil. Ve zprávách jsem nezaregistroval, že by někdo umřel během nebo těsně po závodu, takže asi přežila. V cíli jsme si dali ještě s Michalem Šrajem, ředitelem štestí v Avastu. Gratulace k osobáku Michale a je to za námi. Vlezl jsem se pod 45:00, plán dodržen. Přesněji 44:53. Nic moc, na mé normální výkony, ale s rýmou a naraženým kolenem je výklus na 10 km pod 45 slušný čas. Ani jsem nezůstával na předání medailí a fičel jsem domů do postele se zastávkou v cukrárně na kafe než přijede bus.
Teď tady v klidu přemítám proč se sakra někdo tak trápí a proheká celý závod? Osobák za každou cenu, nebo jim jen nedochází, že hekají na celé startovní pole a serou ostatní? 10 km se dá přežít, ale tohle poslouchat celý maraton jak mi vykládal kamarád, asi bych spáchal zločin vražda, smrt, rozřezání tenisek. Běhání vás má bavit, jako v podstatě cokoli čemu se věnujete. No nic. Běhu zdar a špunty do uší v kapse. Těším se na Palestru zase za rok a snad bude už opravená ulice „K Cihelně“, protože tenhle závod má srdce na pravém místě. 😉
