Ozdravný pobyt v Českém Švýcarsku

 Ukázka z naší emailové komunikace, aneb jak vypadala nabídka, která se nedala odmítnout.

U Veverky Sudetského máme naprosto luxusní azyl, máme tak kam hlavu složit, a můžeme si dopřávat nadstandardní jídlo a pití. Nejdříve u ohně probíráme kde co a pijeme a jíme u toho také kde co. To co se nevypilo venku, dojíždí H12 a TB ještě v posteli. Dlouho do noci se ještě debatuje, dokud nedojde i ta poslední kapka alkoholu. Petr díky své hudební minulosti má výborný postřeh o podobnosti mezi vrcholovými sportovci a špičkovými muzikanty. Však on tu myšlenu jednou na svém blogu rozvede. 

Oproti plánu bylo jen minimum změn. Ta hlavní asi byla v tom, že cíl nebyl v Dolním žlebu, ale v Hřensku, čímž jsme ušetřili 4km. Původně jsem chtěl za ušetřené km nabídnout dobití nějakého toho dalšího vrcholu, ale nenašel jsem širší podporu 🙂 Celou cestu jsme poočku kontrolovali čas a mysleli jsme na mladého převozníka Helmuta, zda ho stíháme. Pro klid v duších, a vědomí, že v klidu stíháme poslední vlak Děčín – Liberce, poslední úsek zkracujeme a místo tlačenice s turisty na Pravčické bráně sbíháme do údolí do Hřenska po silnici. 

Ty nejlepší už sepsal H12, tzn. jen na doplnění pár dalších

– V Liberci nastupujeme do vlaku, který se otáčí a jede zase zpět směr Žitava a dál. Jen co se vlak rozjede, vyskočí ospalý mužík a že prý zapomněl vystoupit. Dožaduje se okamžitého zastavení vlaku, načež je mu vysvětleno, že to není možné a tak s průvodčím řeší jak se z Machnína (nejbližší stanice) dostane zpět do Liberce. I když je brzo ráno, pán vypadá značně „unaveně“ stejně jako jeho dvě květiny (růže a tulipán), které vypadají, jako by na nich spal. Tulipán dokonce při spěšném vystupování zlomil o Honzu. Radíme taxík, VS jako místní radí MHD autobusy. I když je nám pána líto, tak se neubráníme smíchu, když průvodčí lakonicky prohlásí „no jo, ale von jede do Vídně“

– Musím říci, co se rychlosti konzumace piva na občerstvovacích stanicích týká, jsme s Honzou už bezvadně sehraní. Ostatní s námi nestíhají krok. Myslím ale, že po řádném tréninku, by to určitě také dali. Nicméně pak to dopadá tak, že my s Honzou už máme dopito ostatní chlapci jen tak přešlapují, říkají že už nemůžou a podobné nejapné výmluvy. Nakonec většinou neunesou náš psychologický nátlak a prohlásí „já už opravdu nebudu, můžete to klidně dopít“ načež se já s Honzou na zbytky vrhneme, vdechneme je a už se může pelášit dál.

– Podobný rozdíl v rychlosti konzumace nastává i v Jetřichovicých s horkou polévkou. Radíme, že pokud je to na chlapce moc horké, ať si do toho nalejí vodu, že pak se to hned dá jíst. Máme to okoukané z P100, kde elita si k polévce ani nesedá. Chlapci na nás koukají jako na exoty, takto se přeci nestoluje! Chudák VP, ve snaze nezdržovat, si vypálí polévkou celou zažívací soustavu.

– Jako navigátorovi se mi samozřejmě občas podaří navigovat i špatně a občas pak musím velet k přetrasování. Když dojde k jedné takové „zkratce“ kde jdeme výrazně obtížnější trasou mimo cestu do prudkého kopce a musíme přelézat padlé stromy, jsem obviněn, že určitě využívám novou funkci na mapách.cz  „plánování cest mimo značené turistické trasy“ 🙂 Pro úplnost, mapy.cz jsou v tom nevině, ale zkratka to byla moc pěkná a navíc jsem i prozradil, že by to šlo obejít i po silnici, ale to, by přeci nebylo ono.

Velkou radost mi udělal rozený silničář TB, když někde ve skalách prohlásil, že se mu trail trasa líbí a že by zkusil nějakou tu Olafovinu.

Celkově to byl moc vydařený a krásný den.

Moc jsme si užili všeho, běhu v terénu, běhu po silnici, počasí, výhledů, hradů, turistiky, vyprávění, přátelského ducha a piva.

Z takového dne budu čerpat energii ještě dlouho. Děkuji Vám kamarádi!