NIGHT RUN OSTRAVA #BLOGRUN

Nový týden začal a já pořád ještě myšlenkama žiju v tom minulém. Když jsem psala sobotní článek, seděla jsem ve vlaku směrem do Ostravy,

 popíjela latté (který v Regio Jetu naprosto miluju a můžete si jich dát za cestu třeba 18, ha) a psychicky se připravovala na to, že ten večer

 chci zaběhnout osobák a moje nohy nahlas protestovaly a užívaly si 3 hodiny sezení bez známky pohybu. A po nejlepším obědě u babičky,

 ještě lepší svačině (to jsou prostě ty babičky ♥) a pár hodin sezení u Fed Cupu jsem nakonec natáhla podkolenky, nazula kecky a modlila se,

 aby vydrželo počasí a bylo tak stejně krásně jako do teď, protože v Praze celý den pršelo. Nasedla jsem na tramvaj, nasadila sluchátka

 a vydala se nervózně vstříc Masarykově náměstí, kde jsem doposud nikdy nebyla. 

„No jasně, to poběžíte z náměstí do Komenských sadů a pak kolem řeky zpátky a pak to proběhnete zpět na náměstí.“ NO JASNĚ. Poprvé v životě

 jsem běžela závod trasou, kde to vůbec neznám (když nepočítám Spartan Race). Nebudu tvrdit, že jsem na půlmaratonu znala celou trasu Prahou,

 ale většinu tak nějak vnímáte, když jedete třeba tramvají a jsou zde taky dva zásadní rozdíly – o 11 tisíc lidí víc a hlavně světlo. Pokud totiž někomu

 unikl ten název, Night Run se běhá ve tmě.  

Na nervozitě mi přidával ještě druhý fakt – POPRVÉ se na závody Night Run přidala kategorie #BLOGRUN. Běh, kterého jsem se zúčastnila nejen

 jako blogerka, ale zároveň jsem byla jeho ambassadorkou. A tak si v hlavě předem připravujete scénáře jako: 

Nejsem z těch, kteří se nechají nervozitou rozhodit. Neklepu se, nepotím se, nejsem nesvá, ani mě nebolí břicho. Není to nervozita v pravém

 slova smyslu – je to jen krok do neznáma, spojen s velkým očekáváním a ještě větší zodpovědností. 

 Zleva: Verča a Terka, Blanka, Denča, Lea, Jana a moje maličkost 🙂

Nakonec se ukázalo, že všechny obavy byly zbytečné. Holky byly fantastický. I když jsme měli asi jen hodinu před startem na to se poznat, všechny

 mi přišly naprosto skvělý. A já si v tu chvíli uvědomila, jak neuvěřitelně Vás ovlivní, když osobu, jejíž blog čtete, znáte osobně. Najednou jsem se
 začala strašně moc těšit na závody v Brně, v Praze, Mostu, Olomouci, Budějovicích apod., kde poznám další skvělé holky, které bych
 pravděpodobně jinak nepoznala.
A ještě si u toho zaběháme.
Není to fajn?

Kromě hlavních závodů na 5 a 10 km můžete vzít na Night Run zaběhat i dětičky. Tolik smíchu a dětských úsměvů jsem neviděla ani nepamatuju.

 A ta radost, když si zaskákali na hradě nebo v nafukovací pračce, viděli obrovského plyšového Haribo medvěda a nebo dostali svou první medaili?

Poslední selfie před závodem a můžem na start!

Na start na 5 km se postavilo přes 470 účastníků. My s holkama stály někde v druhé třetině startovního pole, což znamenalo jediné – pokud chcete běžet

 rychleji, budete se muset prvních pár minut proplétat davem lidí. A přesně tak to bylo. Po proběhnutí startovní čáry jsem se plná energie a odhodlání

 zaběhnout nový osobák rozběhla kupředu, kde jsem asi po 20 metrech musela hned zpomalit – koridor byl totiž ohraničen zábranami a tady se

 prostě moc předbíhat nedá. Když se vyběhlo do ulic a trať se rozšířila, teprve se projevil závodní duch – většina mužských se začala prodírat ženským

 závodnictvem a kličkovat jako o život. My, kteří jsme toho měli po pár metrech plné zuby, jsme se to snažili oběhnout po chodníku – což znamená, že si

 za a) závod prodloužíte o slušnou dávku metrů a za b) vyčerpává to! A to taky proto, že jsem absolutně nevěděla kudy běžet a tak potom zjistíte,

Po prvním kilometru se trasa začínala uvolňovat a konečně byl větší prostor pro běh. Protože když do Vás neustále někdo žďuchá, drcá a nebo o sebe

 dokonce „zakopnete“, je to trochu k vzteku. K vzteku je taky, když zakopnete o kameny pod mostem, protože si nevšimnete, že skončila cesta

 a běžíte po velkých nerovných kamenech. A proto máš tu čelovku, Deniso. K vzteku je taky to, když přiběhnete ke schodům, které jsou na šířku
 dvou lidí a všichni před Vámi jdou, protože za a) oni prostě chtějí jít a vy nemáte jinou možnost než jít taky b) ztratíte tempo. Do cíle už ale zbýval
 asi jen kilometr a tak se rozběhnete vstříc cíli, protože tam chcete být co nejdříve.

A pak proběhnete cílem a s úsměvem na tváři Vám mobil nahlásí nový osobák.

Doufala jsem v trochu lepší čas, ale byl tam, o 6 vteřin!

Nike+ hlásil čas 28:45.

Medaile pro sérii Night Run 2016.

Ve 21 hodin odstartoval závod na 10km. A já si vzpomněla, když jsme běželi s tátou první Night Run. Pražský závod prvního ročníku, který se běžel

 na Letné. Deset kilometrů, dva okruhy, dvoje Letenské schody a tátovo vítězství v kategorii nad 50 let. První závod (a vlastně i běh!) ve tmě. První

 společný běh s tátou..

Protože se běželi dva okruhy, měli jsme možnost běžce podpořit přesně v půlce, kde probíhali kousek od startu / cíle. Vedoucí závodník se do druhého

 okruhu vrhl po 18ti minutách… Vím, že je spoustu běžců, kteří jsou schopni takovým tempem běhat, pro mě je to ale zatím snad dál než ve hvězdách
  a jestli se někdy dostanu pod 25 minut, budu si připadat jako olympionik. A tak si v hlavě uvědomujete, že když on dobíhá do cíle, vy jste

 někde za šestým kilometrem… a v tu ráno si přijdete jako šnek. Stejně tak jako když vítěz Pražského půlmaratonu dobíhal do cíle a já nebyla ani

 v půlce, heh. V konečném čase 36:32 se Vít Ryška prohnal cílem a s každou další minutou se cílem prohnalo více a více běžců. 

Úleva, úsměv, radost.

A protože #BlogRun je zařazen do závodu jako další kategorie, vyhlašuje se zvlášť. Holky tak mají možnost zasoutěžit si mezi sebou a převzít

 na pódiu medaile jako výherci ostatních kategorií (ať je to 5 nebo 10 km, muži, ženy, junioři, nad 40, 50, 60 let… je jich opravdu spoustu). A mně

 udělalo obrovskou radost, že jsem vyhrála! Janču jsem porazila o pouhých 7 vteřin, třetí byla Verča a čtvrtá Lea. 

A já se loučím s umístěním, protože závod v Brně bude tak nabitý, že nedoběhnu ani v první půlce. 

NE.

A ano.

Na projekt #BlogRun jsem kývla z několika důvodů a některé už jste mohli číst tady. Pro mě to je možnost pozvat 160 holek z celé republiky na závod.

 Dát jim možnost získat startovní číslo, balíček, vyběhat si medaili (nebo rovnou dvě). Možnost běžet závod, poznat novou akci a holky, které blogují

 stejně tak jako ony. Možnost poznat atmosféru závodů, ať už ji znají nebo ne a snad v nich nalézt zalíbení, stejně tak jako v samotném běhání mimo

 závody. Možnost pozvat čtenáře na závod v jejich městě a potkat se s nimi. A v neposlední řadě – i kdyby z těch téměř 150 slečen našlo v běhání díky

 závodu zalíbení třeba jen 10, já budu šťastná. Protože nic mě nepotěší víc, než zjištění, že jsem mohla mít podíl na tom, že někdo začal více sportovat.

Nejsem atlet ani závodní běžec. Hraju squash a nehodlám to měnit. Běhání mám jen jako zábavu. Nezaběhnu zdaleka nejrychlejší tempo a ne, nikdy
 bych žádnou kategorii nevyhrála (vždyť první juniorka mi dala 10 minut). Ale nám přeci nejdete o vítězství a vteřiny.

My si to chceme hlavně užít!

Pokud tedy máte blog a chcete se zúčastnit, neváhejte mi napsat 🙂

Třeba Vás k tomu namotivují tyhle dvě krásky:

A pokud stále váháte, určitě se podívejte na video.