Ahoj 🙂
takhle dlouhou dobu bez nového článku jsem snad ještě neměla. Nepopřála jsem vám čtenářům hezké Vánoce a ani nenapsala nic o naší dovolené na horách. Ale prostě mi to nešlo. Dnes je to přesně rok, kdy se nám život převrátil vzhůru nohama. Zemřel táta. Stalo se to přesně ve chvíli, kdy jsem si říkala, jak se máme dobře a že všechno funguje. Měla jsem za sebou pár týdnů tréninku na maraton, založila jsem blog a v horoskopu si četla, jak má být rok 2015 neobyčejně úspěšný. A pak buch a všechno bylo jinak.
Původně jsem stejně jako většina bloggerů chtěla napsat nějaké shrnutí minulého roku, ohlédnutí za tím, co se mi povedlo nebo naopak mohlo být jinak, ale bohužel konec roku i příchod toho nového mě zachytil v ne úplně dobré psychické pohodě. Pokusila jsem se článek napsat, ale bohužel i všechny pozitivní zážitky teď vidím v šedé mlze a rok 2015 pro mě není rokem, kdy jsem uběhla svůj první maraton nebo vyhrála závody, ale rokem, kdy mi zemřel táta. A depresivní články doplněné fotkami, kde mám opuchlé ubrečené oči, psát nechci. I když věřím, že bych určitě pár lidem udělala radost 🙂
Na tátově pohřbu nám kamarád řekl, že nejhorší je první rok a pak už to bude lepší. My jsme se s mámou na to pravidlo jednoho roku docela upnuly a věřím, že to fakt bude lepší. Proto dnešek vnímám jako takový o pár dní posunutý Silvestr a zítra budu mít Nový rok. Dnešní dopoledne jsem symbolicky vyhodila kalendář na rok 2015 a jedu zrovna ve vlaku na setkání s tátovými a máminými kamarády. A pak už to bude lepší 🙂 Věřím tomu 🙂
A taky vám všem moc děkuju, že se vám na blogu líbí a že mě sledujete na facebooku a instagramu. Doufám, že jsem se dneškem vyhrabala z nejhoršího a mám pro vás v zásobě hned několik článků s pracovním názvem „fresh start“, protože změn v životě, plánů a předsevzetí mám na letošek docela dost. A budu moc ráda, když je budete prožívat se mnou 🙂
Mějte se krásně.
A.
