Často mi někdo z Vás, co sem ke mě zabloudí, napíše o radu a teď po Rondě se to nějak sešlo:).. Při svém velmi specifickém přístupu se nejen necítím povolán radit, ale bojím se i říkat, jak to dělám já:).. Moje žena vtipně podotýká, že bych akorát mohl dovézt lidi ke zraněním, do průšvihu nebo k zoufalství:).. Ono něco na tom je.. Kazdy jsme jiný a náš přístup k běhání se liší od striktně výkonnostně/závodního až po zážitkový a westernový..:).
Například, když vidím, jaké promyšlené tréninky a náročné metody používají naší závoďáci, nemusím mluvit o Danovi a Radkovi, … ale stačí se podívat třeba na Ondru V. nebo na Petra V. (aka TB)… tak si uvědomuji, že většinu lidí by jejich trénink naprosto zlikvidoval.. Jediná záchrana je všechno výrazně přepočítat vhodným a vysokým poměrem dolů:). Ale oni mají trénink krásně promyšlený, strukturovaný, od intervalu, tempových běhů, po dva těžké běhy za sebou, perfektně naladěnou formu před závody, atd.. prostě když je sleduji-poslouchám-čtu, tak si vždycky řeknu.. Honzo, měl by ses taky se víc soustředit na rychlost, efektivitu, nácvik toho či onoho.. ale pak pod tlakem práce, potřeby starat se o psa, být se svými blízkými, stíhat práci, dům a zahradu — to přehodnotím:)..
A tak já nechtěně reprezentuji druhý extrém. Převážně běhám s Deri, s dcerou, se synem, do práce/z práce.. povídáme si při tom, teď sbíráme pokémony, dobýváme GYMy:)… a proto občas moje průměrná rychlost vypadá, jako kdybych byl babka a běžel s nůši trávy..:). Do toho náhodně vkládám těžce zasloužené (často noční) dlouhé, nebo nějaké „společenské-pivní-běžecké“ akce s kamarády. Navenek to vypadá, jako úplná kravína — ale nejlepší je, že moje moudrá trenérka.. to chápe, kladně hodnotí moji snahu:) a respektuje při svých radách moje specifika:).
Pevně věřím, že pro mě — obyčejného a staršího nadšence — je rozumné se držet základního pravidla konzistence [běhám, jak můžu a kdy můžu .. a postupně si posunuji svoje cíle] a klidu [hlavně klid, hlavně se z toho, ani že sebe.. nepotento:)]. U mě je to základní poučka, jak na dlouhé běhy, tak i na horská ultra.
Nedávno ultra Miloš recykloval jeden svůj starší článek o běhání v horách, o potřebě aklimatizace.. a kdybych Miloše neznal, tak bych si myslel, že vlastní nějakou cestovku nebo penzión v horách:).. Pise o potřebné minimálně týdenní aklimatizaci, nutném (pravidelném) tréningu v horách, nácviku na nadmořskou výšku.. Určitě vhodné a potřebné pro reprezentanty a běžce se závodními ambicemi, ale my obyčejní — my si to buď finančně, časově (nebo obojí) nemůžeme dovolit.. Při vší úctě k Milošovi, jako rekreační běžec takové rady musím brát s rezervou..:)
Celkem pochopitelně i moje nejbližší akce v Savojských Alpách – l’Chappee Belle – bude, stejně jako Ronda, v duchu S.W.A.T. Pokud možno nezávisle na ostatních, rychle tam, kombinace letadlo a půjčené auto, odběhnout a stejnou cestou zpět:). Žádná aklimatizace, žádné dlouhé pobyty..To, co si myslím a praktikují já, obyčejný trouba, krásně shrnuje jeden z mých nedostižných skyrunnerských vzorů, Honza Bartas. Dovolím si ho citovat: “ Řečí ekonomickou, je dovolená vzácný statek a mé rozpočtové omezení mi nedovoluje s ním plýtvat. Život v Praze mě nutí na aklimatizaci nevěřit a tak pokud se závod nekoná v 5000 m n.m., nevidím žádný důvod být na místě startu dříve, než den předem. Stejně tak po závodě. S rozsekanýma nohama se sedět v kanceláři dá, opuchlí jsme tu z nedostatku spánku všichni a tak dobře zapadnu.“..:)
Jen bych dodal, že jsem hluboce přesvědčený, že i obyčejný nadšený pobíhač se velmi často do cíle nějak doplacá bez aklimatizace stejně pravděpodobně jako s ní — to usuzují podle sebe:).. a každý následně zjistí, jestli se mu to líbí a jestli je to podle jeho „gusta“.. A podle toho se zařídí do budoucna, získá zkušenosti a v rámci možnosti se lépe připraví na další závody:).
Není to žádné fanfarónství, nebo nedostatek pokory. Naopak! Ale ultra a vysokohorská „turistika [tak ve skutečnosti v mém pojetí vypadá skyrunning:)] je můj koníček. Velký koníček, doslova kůň jako kráva!:) Ale neživí mě to, nikdo z mého okolí neomdlévá nadšením při pohledu na mě „výkony“:)…Naprosto to chápu a snažím se proto minimalizovat ty přechody mezi „závody“, prací a rodinou, tréninkem / abych všechny součástí udržel pokud možno v rovnováze.
Přemýšlel jsem, co je za tím, že běhám, tak „neefektivně“ a „náhodně“.Je to klasické spojení dvou mých fobií:
– 1) kilometrofobie: To si říkám, že pokud nenaběhám určitě množství km a nejsem na nohách dostatečně dlouho, tak mi to při delším ultra stoprocentně běžečtí bohové sečtou, a pěkně mě to skřípne..:)
– 2) YES man přístup s kombinaci FOMO [Fear of missing out – prostě se bojím, že něco důležitého minu:)]. Proto na výzvy blízkých a kamarádů většinou odpovídám ANO:), ale často se všechno sejde a pak je to pěkný mazec. Například dneska jsem běžel s dcerou na Okoř a zpět, počasí krásné, nedalo se jindy. Nádherných 36+km, poklidné tempo. Jenže zítra na noc mám domluvený s kamarády oběh Lipna, nočních 70+, ráno zase přesun do Prahy a potřeba pracovat na projektech.. a to se mi ještě rýsuje další krásná běžecká akce na středu/čtvrtek. V mezičase venčení Deri, běhání se synem.. To tedy uvidíme — takhle šíleně běhá jenom TB, ale ne stařík z Povltaví:). Naštěstí dalších 10 dní budu mít hodně práce a tak před l’Chappe Belle budu zase (snad) víc odpočívat a pobíhat „s nůši“..
Prostě žádná logika, žádné velké plány, žádná sofistikovaná struktura tréninku:).
Tím jsem jen chtěl tak hromadné a obecně odpovědět na různé dotazy k běhání, na které se vlastně ani odpovědět nedá a ani na ne odpovídat není třeba. Všichni totiž určitě sami znáte odpovědi na své otázky.:) Tak jen jednu radu pro začátečníky a ultra novice — Především všechno postupně, aby nás to bavilo… Nesnáším přístup „Rondu nebo nic“:).. Případně dotazy, jak rychle a bezbolestně uběhnout Rondu? LOL. Absolutně netuším!! Já ji uběhl pomalu a stalo mě to spoustu km a hodin na nohou v přípravě. Určitě velmi neefektivně vynaložených, ale mě to netrápí. Jestli mám tréninkový plán hodně promyšlený, nebo mám jen rámcový — má určitě vliv na celkový výkon, ale řekl bych minimální na moje pocity. A ty jsou pro mě nejdůležitější..
Všemu zdar! Našemu pobíhání a ultra.. zvlášť!
12:)
PS. Opravdu rady na téma optimální strava, nepít/nepít alkohol, strukturovaný trénink, aklimatizace v horách, atd.. ode mě nečekejte. Ne, že bych je nechtěl s nikým sdílet, nebo že mám nějaké „tajné“ a zaručeně rady schované jen pro sebe a své známé..:).. Neběhám, ani netrénuji optimálně, jim všechno, piji pivo i alkohol, často i během dlouhých běhů nebo závodů.. na aklimatizaci moc nevěřím a většinou na ní nemám čas.:) Ale neříkám, že je to správně:).
Prostě ptejte se těch, co to umí!!! Anka S., Míša M (je dokonce vystudovaná trenérka), … na skyrunning.cz najdete seznam našich opravdu skvělých a zkušených běžců.
PPS. Zkuste třeba v komentáři přidat pro ostatní typ na dobrého trenéra, se kterým máte dobré zkušenosti.
