Před časem mi přišel mail od Honzy Bartase „jseš nominován na MS v Portugalsku“ chvíli jsem váhal co odpovědet, sezona byla dlouhá a taková pomzslná tečka za ní by nebylo špatné, doma mi to tak nějak schválili a já s radostí na tuto zprávu odepsal jo počítej se mnou. V tu chvili jsem ještě nevědel co mě/nás čeká. 🙂
Je 27.10 a sedám do letadla směr Zurich a pak dále do Porta, kde dorážím před 19 hodinou, Honza už mě bombraduje smskama, jak na tom sem, zda mají čekat s večeří, nakonec dorážím kolem půl desáté. Potkávám zbytek týmu, dávám večeři, všude kolem se trosí běžci v týmových teplákovkách a ve vzduchu cítím takovou tu vyjímečnou atmosféru. S Czech republic na prsou si také připadám součástí celku a jsem za to neskutečně rád, že může reprezentovat česko v tomto sportu.
Druhý den ráno se jdeme rozklusat, samozdřejmě před snídaní, vybíháme na kopeček nad hotelem kde je chrám a pěkné výhledy na okolí, následuje snídaně a pak s Míšou jdeme na dopingovou kontrolu, berou mi dvě ampule krve a výsledky prý zdělí co nejdřív (doted je ještě nemám).
Odpoledne proběhne slavnostní zahájení na náměstí v Bragá jak se postupně představují všechny týmy tak si uvědomuju, že startovní pole bude pěkně našláplé a to mé vysněné aspon 30.místo bude boj. Po vyhlášení jdeme ještě nakoupit drobnosti (portské, sýry) a mažeme k autobusům zpět na hotel. Chystám věci na závod je toho opravdu málo oproti třeba Buff Epicu kde sme měli sakra těžký batoh. Takže beru cca 6 gelů, nějakou tyčku a umešvestky, BCAA v prašku do vody a samozdřejmě křištálovou vodu IqAqua. Snažím se jít hned spát budík natočený na hrozivých 2:45! Spím jak zabitý a budím se o něco dřív, Libor taky spal dobře a hlásí „cítím formu“. Jdeme na snídani kde jsou ostatní z týmu a v jěšte ospalosti tlačíme jídlo, autobusy nás odváží na start, kde dorážíme cca 15 minut před startem, no super, rychle pobíhám po okolí at můžu vykonat potřebu a alou na start.
Start je na mostě všude hodně lidí, prodírám se dopředu a za chvíli odstartováno, tempo nikterak zběsilé cca 4min/km běží se parádně, teplota je ještě velice příznivá a prvních cca 650m stoupání máme rychle za sebou-šotolinová cesta, sbíháme dolů do vesnice kde je místy seběh pěkně prudký a kamenitý hohoho.. Je tu první občerstvovačka beru vodu a pár pomerančů-ty jsou super a valím dál v houfu, opět stoupáme vytahuju hůlky a jsem rád že je mám 🙂 dostáváme se do hor, začíná pomali svítat a krajina ukazuje svou tvář, kamenité kopce, stezky plné kamenů, technické, ale pěkné, užívám si to vše jde ok. I přes ty technické pasáže jde místy běžet, někdy hodně těžko ale jde. Dostávám se k seběhu na další občerstevní, po pár km vbíhám do vesnice kde to žije neskutečným stylem, lidi fandí a skandují, super atmoška. Rychle dopňuji vodu, přibíhá Libor a cosi trousí jestli to nerozběhl moc rychle, no zrovna od něj mi to nějak nesedí:-), není času na zbyt a mažu dál. Další kopec co jde běžím, předbíhám jednoho, dobíhám nějakou francouzku a ta mě pouští před sebe „merci“ říkám a jdu dál přes cestu leží kmen stromu tak na něj šlápnu že se obrazím a v tom hodím takovou krysu a jsem na zemi celý od hlíny.. doštrachám se na konec kopce a po kamenité stezce valím dál dostáváme se do užasného prostředí v kopcích uplně jiný kraj, nádhera není čas se kochat. Utíká to rychle jde cítit už pěkné vedro dostáváme se k přehradě kde se to ve mě tak nějak láme dochází mi voda, hodně piju jinak bych byl dehydrovaný, přede mnou kopce a na něm občerstvovačka, v lahvích skoro nic do kopce jdu s elánem který postupně uvadá když vidim kdesi v dáli vysílač a vím že to bude boj. Taky že jo opřen do holí jdu co to jde- už neběžím vedro je kruté není kde se schovat, ani vítr nefoukne to hnus.
Tady mě předbíhá pár lidí i francouzka Natalie Mauclair se španělkou v závěsu. Na hřeben se sotva doplahočím přede mnou ještě jeden kopec, a těším se na pití, takhle se dobrovolně ničit. o tom to ultra je. Občerstvovačka je super piju vodu, kolu, jím pomeranče, pár chipsů, přiběhne Libor a myslím, že vypadáme oba stejně k.o.. Na další station je to cca 9 km jen dolů tak se nějak vzchopím nabírám druhý dech a valím to dolů, bere mě křeč musím zastavit protáhnou se, a zase dál. Z trailu sbíhám na šotolinovou cestu na hodinkách skáče tempíčko 4:05/km dobrý a to je za tři. Další rest station opět doplnit vodu, pomeranče banán a zas běžím dál, sbíhám dolů tady v jednom místě je to dost prudké to čumim, a yas dále poasfaltu fičím dál, obíháme vesnice po kamenitých stezkách, vedro je hnus nemám to rád. Co chvilí hledám potok nebo něco co teče at se osvěžim to mě brzdí, konec se blíží už jen snad 25km nebo tak nějak to je pozitivní, ale pod deset hodin to nestinhu. Občerstvovačka před posledním velkým stoupání leju si vodu na hlavu a osvežen bežím dál, předbíhám pár běžců někteří vypadají hodně špatně, no já asi taky.. dostávám se pod poslední vážný kopec, který je celý spálený a zůstaly tu jen pahýly stromů a stromků no fajné, slunce pere, voda dochází a těším se na vrchol to už bude pak jen z kopce, myslím na ostatní co asi dělají a jak na tom jsou??..Taky že jo z vrcholu cca 5km na občerstvovačku nohy už trošku bolí, to vedro je spalující…nééé.
Poslední občerstvení a do cíle 13km, po stezkách dá se pěkně zase běžet, špatně došlapuji a opět hážu krysu, do pr…, sic ten běh spíš připomíná ploužení, jak tady valili ti prvni nechci ani vědět..
odpočítávám kilometry, široká šotolinová cesta co odbočuje kdesi do kopca-už zas?? z vrchu vidim pár brdků přede mnou no tvl to si dělaj prdel ne..tak s chutí do toho a půl je hotovo.. hlava se mi už z toho vedra motá, přepínám na usporný režim a rezignuji na všechno jen se dostat do cíle.. brdky překonány a prudkým seběhem dolů, vzpomínám na sníh u nás…město pode mnou a znáte to ty poslední kiláky- nekonečné.. předbíhají mě tři borci prý jestli su ok..jen něco žbleptnu a nevnímám to ..sakra ten cíl je kde:-)..dočkal jsem se přebíhám most zatáčím doprava a po červeném koberci dobíhám, totálka, úleva, radost a únava. Pocity jsou ale lepší než loni v Annecy. Chvíli po mě dobíhá Míša jako celkově 9. žena!!!!
Neváhám a jdu do řeky se naložit do studené vody. Strašná úleva, čekáme pak na ostatní sdělujeme si pocity z tratě a vypadá to že názory máme stejné.., trvá věčnost než se dostaneme na pokoj a na jídlo.
Ješte den po závodě mám pěkný úžeh a těším se domů až si dám na pár týdnů oraz po sezoně.
Jak jistě víte tak holky vybojovaly 4. místo a v chlapech jsme dopadli jak sme dopadli to nestojí ani za řeč.
Chci poděkovat sponzorům za výbavu celé jsem to bežel v Adidas XT, nesmírně rád jsem byl za skládací hole LEKI Micro trail, které mi to celé ulehčily a mohl jsem se do nich pěkně opřít. A po závodě regenerační IqAqua.
Taky chci poděkovat všem co mě a našemu týmu drželi palce, myslím, že jsme tam každý z nás nechali vše, to na co jsme v součastné chvíli měli.
Tak pěkný zbytek sezony
