Největším lákadlem třetího závodu Salomon Trail Running Cupu na Lipně byla určitě Stezka korunami stromů – a nezklamala. Nahoru po točitém schodišti za notného povzbuzování diváků (to se v Čechách zas tak často nezažije), dolů po dřevěném chodníku ve spirále a navazující smyčce mezi stromy zpět k patě věže. Jen nedokážu říct, jaká je tam vyhlídka a co všechno je na stezce k vidění – nějak jsem nebyl schopen se cestou rozhlížet. Za Stezkou krátké klesání, pak ještě jedno záludné stoupání a závěrečný seběh do Lipna. To už jsem byl docela prošitej, takhle dlouho jsem kvůli pochroumanýmu kolenu neběžel od závodu v Canazei. Koleno ale kupodivu vydrželo, to spíš tréninkový výpadek byl znát.
Možná ještě hezčí byl úsek přes Luč, po pěšině mezi skalami s řadou technických pasáží. Ve stoupání jsem tam začal poodbíhat Romanovi Skalskýmu, se kterým jsem do té doby běžel. Seběh do Loučovic byl hodně zábavný, ale šel jsem ho raději na jistotu a nijak neriskoval. Za Loučovicemi jsem zazmatkoval. Hrozně dlouho jsem neviděl žádný fáborek ani jiné značení, tak jsem se začal ptát turistů, jestli nějaké neviděli, a nakonec jsem to otočil a běžel zpátky. Po chvíli vidím, jako proti mně běží Roman a kousek za ním Josef Poduška a Tomáš Buryška, tak jsem to otočil ještě jednou a přidal se. I Roman si myslel, že jdeme špatně, ale naštěstí tomu tak nebylo. Taky jsem se mohl před závodem pořádně podívat na mapu, abych věděl, že se tam nikde odbočit nedá, protože z jedné strany je řeka a z druhé přírodní rezervace Čertova stěna. Ztratil jsem možná dvě minuty, těžko říct, ale aspoň jsem pobavil výletníky.
Záludný pak byl už jen výběh druhé sjezdovky. Potvory dotěrný a kousavý tam byly, a jak byla sjezdovka docela prudká, ani utéct se jim nedalo.
Krásná trať, snad bude stejná i příští rok.
