Tak tohle je fakt pecka! Pěkná, lehká, pohodlná, dravá, rychlá, chytrá, úslužná, vycvičená,… ale musím postupně, ne takhle předbíhat:
Jak si mě bota našla:
14 dnů před letošní první 100kou jdu na oblastním žebříčku (lokální závod v orientačním běhu), koupit ponožky. Zatímco prodavač smolí paragon, převracím bezmyšlenkovitě vystavené boty. Asi tak u třetího modelu ustrnu. Je to jako zásah bleskem, nemůžu botu pustit. Prodavač větří příležitost a ochotně vysvětluje. Moc ho neposluchám, platím ponožky, ale už po pár metrech ujitých od stánku mám jasno, že ji chci mít. Ta bota si mě prostě vybrala. Trochu mě udivuje, z jaké pochází řady, k její o rok starší a o 20gramů robusnější předchůdkyní jsem si těžko hledal vztah. Ta mě o svých kvalitách přesvědčila až po několika měsících běhání při Pražské 100-ce. Ale to bylo loni. Následovnice přesvědčovat nemusí. Vše, co se mě na té první nelíbilo, tak na této hltám, ani náznak nedůvěry. Chci ji mít.
Poprvé:
Je pátek (6dnů poté), kodrcám se po D1, boty leží pod sedadlem spolujezdce. Cílová stanice Brno. Už se těším, až zaparkuju a vyrazím… Konečně obouvám, první pocit je stejný jako v obchodě, nejvíc se to podobá papučím, které mám na chalupě. Jestli se bota vyráběla na nějakém kopytu, tak to byla asi moje noha. Když vybíhám, jako vždycky s novými botami, moje vnímání se přesouvá dolů pod kotníky. Čekám a – nic, jen lehké ťukání podrážky o asfalt. Bota jako by neexistovala. Obvykle posouvám jazyk, převazuju tkaničky, vnímám, kde se bota ohýbá, kde klade odpor, kde se vymačkává podle nohy. Tentokrát – nic, mám pocit, že už mám boty zaběhané alespoň měsíc. Rozhoduju se už po prvním běhu – za týden v nich běžím 100ku.
Neváhej a choď, Nové Město na Moravě:
Závod, na který dlouho se těším. Důvod pro celonoční běh, svítání v pohybu, 12hodin samoty, vychutnání nejhezčích pasáží a míst z Vysočiny. Závod – pochod, jako záminka pro dlouhý běh, tady nejde o výsledky, ty se na přání účastníků nezveřejnili.. Odměna je účast, kde jinde to lze zažít!
Boty jsem doplnil o návleky. Výsledek: modro-červeno-žlutá kombinace je fakt luxusní (Ale zde mám jednu výtku: zaháknout miniaturní háček návleků do tkaniček je fakt o nervy. Nedovedu si představit, že bych to dokázal v terénu při závodě). Do ultravesty jsem nasťouchal věci na cestu. Společné předstartovní foto a hurá na trať. Trasa vede po turistických značkách, známých místech, tak se moje myšlenky po chvíli stáčí k botám. Je to pro mě záhada, nemůžu na nic výraznějšího přijít. Důvěra, že jsem se sázkou na týden staré boty nepřestřelil, je však stoprocentní. Začíná úžasná měsíční noc, krajina se zalívá stříbrem, malé asfaltky chodím s vypnutou čelovkou, vzdálenost naskakuje. Po třech hodinách dumám, jak jsem to rozběhl. Mám pocit, že jediné, o co se snažím je brzdit, abych to nepřepálil. Časy však napovídájí, že se neflákám. Boty ťukájí o podložku v neměnném rytmu. Asfalt, šotoliny, bláto, kameny, pěšinky, jehličí – všude na výbornou. Pak už na obutí zapomínám, moje myšlenky těkají, přesně tak, jak to má být. Svítání potěší, noční mrazíky mě trochu (v triku s krátkým rukávem) zaskočily, tak jsem se na rozednění docela těšil. Závěrem hodina po slunci a: cíl. Ujímá se mě příjemná malátnost. Jedu se na chalupu nasnídat.
Měsíc a půl poté:
Přidal jsem kolem dvou set kilometrů. Rychlý asfalt, čistý terén, závod 60km, intervaly na dráze.. a stále nic! Ty boty jsou od prvního obutí jak dobře vycvičený pes. Reagují na nejmenší pokyn, přání. Chceš zabrat? – jsou dravé, chceš přidat? – jsou rychlé, chceš si odpočinout? – jsou pohodlné. Nevím, jak se to povedlo docílit technologicky, ale výsledná směs vlastností je výbušná a přitom poslouchá na slovo. Můj pocit je, že se povedlo zkombinovat nezkombinovatelné. Nevím. Nenarazil jsem na situaci, kde by boty kladly odpor nebo se nechtěly přizpůsobit. Naopak cítím, že v nich ještě mám co objevit. Pro mě se stávají legendou hned po měsíci. Jsou pěkné, pandou, fungují. Nenapadá mě, kam by se to ještě mohlo posunout. Kdyby tato řada končila, vezmu si 10párů do zásoby.
Končím, jak jsem začínal: Tak tohle je fakt pecka! Doporučuju všem, kdo neví kam je při běhu nohy zanesou…
