Musím si zvykat (z pozice staříka), že všechno se mění a i moje původní profese se v současném světě stává téměř nepřítelem státu, ne li celého lidstva.:) .. Ano, být statistik a analyzovat data může být v současné době relativně nebezpečné povolání..:).. Žijeme v době, kdy například analyzovat rozdíly mezi pohlavím, rasou respondentů, náboženstvím, případně jejich sociálním statutem se posunuje a balancuje na hraně společensky akceptovatelného výzkumu:). Řada biologů, sociologů a psychologů už to poznala na vlastní kůži.:( Oficiálně se ze všech stran dozvídáme, že vlastně žádné rozdíly nejsou… A podle základní poučky demagogů — aby nedošlo k pomýlení a špatným náladám — se pro jistotu daná data přestávají poskytovat a sledovat. Takže například v evidenci trestných a násilných činů se v řadě zemí nedozvíte o osobě pachatele už téměř vůbec nic. Ale ono to platí často i na úrovni managementu firem, složení tříd ve školách, atd. Ale abych se vrátil k běhu, to moje profesní povzdychnutí s mým běžeckým rozpoložením nepřímo souvisí…:)
Jsou pochopitelně mezi námi pobíhači a běžci tací, kteří mají odblokované všechny čakry:), při ranním běhu stačí nejen odcvičit ranní pozdrav slunci, ale převézt babičky a děti přes silnici, případně udělat ještě několik dobrých skutků … Běží si jen tak, vnímají tu nekonečnost přírody a jsou s ní v hlubokém souznění a svýma nohama vyťukávají do země (Země?) samé pozitivní zprávy … Prostě – běhají jen pro radost, nic neměří, nic si nepíší, ani nepočítají.. a nějaké závody nebo dokonce úsilí o zlepšení a osobní rekordy jsou jim vzdáleny…:)
Samozřejmě je to na jednu stranu lákavé.. I kdybych jim všem věřil, tak běhat jenom tak, jak běháme s kamarády (odněkud, někam.. případně odněkud domů..), vnímám pro sebe (a za sebe) špatně a srabácky. I já, nezávodník a duší žena, cítím, že občas závodit je naprostá nutnost.
Vím, vím.. svoje „nejlepší“ časy a výkony těžko překonám. Ten proud času je neúprosný. Ale doprčic! Tím, že zavřu oči, problém nezmizí. Tím, že se přestanu „měřit“, analyzovat a závodit, vlastně nemám šanci pořádně bojovat a zjišťovat, jak na tom doopravdy jsem..:). Znám celkem hodně lidí, kteří dřív závodili, ale jako starší s tím úplně přestali. Těm jejich vysvětlením o běhání pro radost, souznění s přírodou .. nepotřebě se měřit, hloupých soutěžích… moc nevěřím. Statisticky vzato bych to bych věřil sotva pěti procentům z nich.:)
Nejlepší odpovědí mých kamarádů je — „Nelži sám sobě“! :)…
Proto se snažím „v rámci možností“:) měřit (i když to často popletu) jak moc a rychle běžím a bohužel to nejsou moc příjemná zjištění :). Tedy pravda. Kamarádi si ze mě dělají legraci — pravidelně zapomínám zapnout/vypnout Garmin a tak je nepsaným pravidlem, že v naší skupince já mám vždycky na hodinkách nejméně kilometrů a běžím nejkratší dobu… To pak je těžké se zlepšovat, že? 
Proto ta nutnost čas od času se nechat správně změřit, někde závodit ze všech sil. Prostě něco diametrálně jiného, než když „běžím“:) po horách, kde se „kochám“ a navíc se ještě můžu úspěšně vymlouvat na svoji šero-slepotu a závrať :). V rámci hesla – „Nelži sám sobě“! – se znova pokusím poprat se svojí pomalostí, běžet stabilně a dostat ze sebe co nejlepší výkon…
V pátek [v rámci závazkového hnutí na počest Prvního máje:)] mě čeká sice náročná, ale krásná akce — po všech stránkách. Rovinatá stomílovka v Anglii, běží se z Londýna do Oxfordu, cíl je v prostorách Oxfordské univerzity.. Obecně rychlá trasa, blátivá, s tradičními rozmary ostrovního počasí, kdy statistika teplot během závodu má rozpětí od -10C do +30C a povinná výbava připomíná požadavky na skyrunnerské akce v horách.
Navíc, je to běh point-to-point, tedy odněkud někam:), [s tím bych měl mít zkušenosti] který má řadu logistických zátočin. Pevně věřím, že je tradičně dokážu využít ve svůj prospěch – posuďte sami. Organizátoři v podstatě nepočítají moc s tím, že by to člověk běžel bez podpory… Jsou tři drop-bagy, (Mile 51: Henley, Mile 71: Streatley a Mile 100: Finish at Oxford). Maximální velikost balíčku je 20x30x20 cm (!). A tak jsem jim zavčasu napsal, že přeci jen se potřebuji přepravit z Oxfordu do Londýna, pak na letiště a domů.. a asi bych se měl aspoň převlíknout, nemít na sobě hadry, ve kterých poběžím 160 km bahnem podle řeky.. Abych se dostal do autobusu/vlaku.. A tak mi bylo přislíbeno, že si do cíle mohu dát o něco větší drop-bag, rozumné velikosti, dokonce to potom dali i do propozic.:)
Při vzpomínkách na Londýn a detailním studiu místního dopravního systému nakonec volím naprosto punkovou, nicméně velmi promyšlenou variantu. Přiletím v pátek odpoledne na Gatwick, relativně na lehko, bydlení mám na Victoria Station, kam mi jede expres z letiště (důležité pro návrat!) a kam se dá rychle dostat buď autobusem, nebo kombinací vlak-metro z Oxfordu. Plánuji, že brzo ráno vstanu, kufr nechám na recepci, vyrazím v závodním na start (Richmond, asi 30 minut metrem) .. Tam se zaregistruji, odevzdám balíčky do cíle a na stanice.. A pak.. pak už jen v „klidu“ poběžím 160 km podle řeky směr Oxford. Limit je 28 hodin, kdybych nedoběhl, tak je to celkem hodně komplikované.. mám večerní let, spolu s včasným nástupem mě to bude posunovat k rychlejšímu dokončení..
V cíli se moc zdržovat asi nepůjde, musím spěchat do Londýna, vyzvednout kufr a pak hupky šupky na letadlo. Na prvního máje už bych měl být doma, akorát včas, abych stihl průvod:) a políbit moji nejmilejší manželku pod rozkvetlým stromem:).
Ta logistika bude v jistém smyslu na úrovni náročnosti závodu, tím pádem to bude jednodušší.. Nicméně pozor! Každý kdo doběhne pod 24 hodin dostane „100 MILES – ONE DAY finishers buckle and race shirt“, dokonce i ti, co doběhnou pod 28 hodin dostanou podobné, ale bez toho „one day“.. Upřímně, z logistického hlediska by bylo záhodno se tam dostat pod 24h. Budu se soustředit na to, abych nezabloudil, abych měl rozpisy autobusů, vlaků..
V posledních dnech moje bylo moje pobíhání hodně posunuté do pozadí, v dané konstelaci jsem pyšný i na těch „pár“:) km, co jsem ještě naběhal. Ale to není výmluva, jen připomenutí pro mě, že jsem držák! Díky za podporu! Pracovně to nazývám „Chytání letadla“ a pravda je, že tlak na dokončení pod 24h bude na úrovni povoleného dopingu..:)
Všem, co se nebojí závodit, zdar! Ti co opravdu běhají jen pro radost mají můj obdiv .. a pro ostatní bych jen dodal.. Neboj se a jdi do toho.. Koneckonců – měřit se člověk může dobře jen sám sebou..:).
12:)
PS. Při diskusi s Lubošem jsem si uvědomil, že řada lidí může vnímat heslo „Nelži sám sobě“ jako jedovatou slinu..:).. a že jim to nesedí s mým přátelským a pozitivním pohledem na svět. No, je to ale nepochopení. Myslel jsem tím, že si nechci lhát sám sobě, jak na tom jsem. Je dobré se nechat změřit, zabojovat.. a ať už to dopadne jakkoliv, klidně si nechat nakopat prdel:).. stejně se mít rád, neztratit tu vášeň pro pobíhání a občasné závodění.. i když se člověk může třeba pohybovat na chvostu mezi závoďáky, nic to u mě nemění.. zkusím to zase jinde, jinak a doufám, že lépe.:)
