 |
| Poslední krok a už nikam nemusím. |
Když něco chceš, tak za tím musíš jít. V případě že běháš, tak za tím musíš běžet. A tak jsem tedy běžel. Znovu jsem se přesvědčil, jak silná může být motivace a touha něco dosáhnout. Před šesti týdny jsem ve Winschotenu padnul na držku ale už druhý den ráno, ještě před odjezdem jsem měl na nohách kecky a běhal. V tu sobotu večer po nepovedené Winschotenské stovce jsem už přesně věděl co, jak a proč. Každý den z těch následujících 6-ti týdnů byl směřovaný k Plzeňské stovce. Trénink jsem zaměřil na snahu odběhat maximum kilometrů v závodním tempu stovky. A celkový průměr za tu dobu se pohyboval 4:33/km, takže ani v těch ostatních kilometrech jsem se neflákal. Takže přehled dalších týdnů byl následující:
15.-21.9.2014 celkem 182km, z toho 51km pod 4:00/km
22.-28.9.2014 celkem 179km, z toho 82km pod 4:00/km
29.9.-5.10.2014 celkem 191km z toho 61km pod 4:00/km
6.-12.10.2014 celkem 159km, z toho 67km pod 4:00/km
13.-19.10.2014 celkem 152km, z toho 84km pod 4:00/km
a v posledních 5-ti dnech pak už jen 61km s jedním tréninkem 14km (3:50/km)
V podstatě všechny ty tempa pod 4:00/km byly souvislé běhy v tempu 3:45-3:55, v délkách 15-20km. Jediný závod, který byl z plného tréninku a jen jako test byl maraton v Benešově u Semil. Původní plán byl na tempo 2:45:00 abych zjistil, jestli vůbec mám na to, tu stovku uběhnout. Ono totiž na Baroko maratonu to bylo pro fakt jak studená sprcha. Ale v Semilech se běželo parádně, lehce, moc jsem si to užil a čas 2:38:07 mi dal jasný impuls, že je to správná cesta. I finále přípravy proběhlo v pohodě a v sobotu už jsme stáli na startu. Popis závodu mám na Dailymile.com:
MČR 100km Plzeň 7:08:50. Jen telegraficky. Vyšlo to téměř fenomenálně, ukázalo se, že můj koktejl tréninku posledních tydnů skutečně všem soupeřům zhořkl, včetně toho největšího. Osobáček o 4 minuty, náskok 10 minut. Do 50 km jsme běželi spolu a nic si nedarovali, chvíli náskok já, chvíli Dan, nikdy ale ne víc než 100m. Na 50 km mi připadalo, že Dan trochu vadne a je na čase v nastaveném tempu pokračovat. Po dalších 20 km jsem měl náskok kolo a tak jsem ještě trochu udržel abych zmizel z dohledu a pak už jen na jistotu, protože podle mezičasu to bohužel na výsledek pod 7:00 nevypadalo. A mít 7:02 nebo 7:08, to už je celkem fuk. Není tam prostě ta šestka. Vítězství tedy bylo zkompletováním letošních ultra titulů do dobrých rukou:) a když se tam navíc v průběhu závodu najednou ukázala žena mě nejmilejší, bylo jasný , že se musím trochu snažit. A tak jsem se snažil. Jo, dneska byl dobrý den.
 |
| Tři jedničky v cíli. |
Co k tomu na závěr? Před letošní sezonou jsem si přál vyhrát Silvu a MČR na 100km. Vyšlo to. Během roku jsem se rozhodl i pro vyzkoušení 24-hodinovky. Vyšlo to. Brdská stezka? To je taky moc fajn vzpomínka. Kdyby mi někdo prvního ledna letos řekl, že budu mít doma všechny letošní ultra tituly tak bych se tomu smál. Ty brďo, já je tady ale fakt mám. Kdybych byl Karel Gott, tak bych mohl do mikrofonu děkovat všem co mi k tomu pomohli, já je můžu jen tady takhle napsat:
1)botky New Balance, v jejich 980 jsem kromě té 24 hodinovky odběhl všechny mistráky. Skvělá bota, kterou snad připravili přímo na mojí nohu
2)Garmin-kámošíme spolu sice až od srpna ale Forerunner 620 je prostě pro mě jiný level než všechno ostatní. Neměl jsem dosud lepší sporttester. (tedy teď mám půjčený Forerunner 920XT a ten vypadá taky zajímavě)
3)Enervit-osvědčená sportovní výživa, hlavně regenerace s R2 je fakt o něčem jiném. Na závody si už míchám jedině vlastní G Sport. Dost mívám problém při ultra se žaludkem, Enervit má od letoška koncentráty Enervitene Sport a to se fakt dá. Pokud je Vám taky z gelu blivno, tohle by mohlo fungovat.
4)SK Babice. Klub. Hrdost. Čest být členem. K tomu není co dalšího dodat.
5) Radka od Vaška, která mi v Plzni moc pomohla na občerstvovačce. Díky.
