Týden zakončený Krakovským maratonem a začínající pondělkem 9. 5. 2016 byl pro mě průběžný už od pondělí. V pondělí kulaté narozeniny a poslední přípravy na úterní habilitační přednášky, v úterý samotná habilitace, pak jsem se trochu vzpamatoval a v sobotu hurá do Krakova na nedělní maraton. Do Krakova jsme jeli třemi auty ve složení já, Lenia, Peťka, Honza, Martin, Django, Orel, Pája, Bob, Kačenka a Elenka. V Krakově jsme našli náš hotel a na recepci ukázali mezinárodní rozhled i schopnost naslouchat, protože jsme plynně komunikovali v angličtině, polštině, češtině i němčině a přesto jsme se dokázali ubytovat. Zašli pro startovní čísla, snědli těstoviny své i těch, kteří měli běžet a nakonec vůbec nepřijeli, a prošli se po městě. Pak jsme dlouze hledali restauraci a když jsme ji našli, tak jsme pili a jedli až do večera. Následoval ještě míting u mě na pokoji, kde jsme vše domluvili a následoval odchod do vlastních postelí a spánek, který aspoň mě dost chyběl celý týden.
V neděli ráno jsme se sešli u recepce a našla se dokonce i Míša a Oli, které sice přijely se svým pánským doprovodem již v sobotu, ale měly svůj program i s pány. 😉 Pak následovala cesta na start, předstartovní protažení, předstartovní focení a předstartovní zimečka. A v devět hodin následoval START.
Maraton v Krakově je dvoukolový. Probíhá se centrem města kolem hradu, hodně úseků se běží kolem Visly a hlavně je fakt dobře zorganizovaný. Občerstvovačky jsou krásně dlouuuhé, je tam všeho dost a pořadatelé to ochotně nabízejí. Tedy až na sůl, ta je v Krakově nad zlato. 🙂 A hlavně jsou v Krakově výborní fanoušci a skvělé kapely, které mi hodně pomohly. Když už jsme u fanoušků, tak chci zmínit i naše. Přes SMS nás podporovali Koudy, Ivon a Ulča. Můj speciální dík patří Deni za její dárek – motiv z Malého prince a heslo „s vírou, nadějí a láskou ve věci příští“ – který mi poslala, mě hnal dopředu celou dobu až do cíle. A hlavně mě hnal Martin, který mi dělal prvních 35 km parťáka a vodiče. A byl naprosto skvělý! No, a na trati byla hlasitou podporou Kačenka a Jarek, který vyjel v půl čtvrté ráno na kole a nečekaně se objevil na trati, vše vtipně glosoval, fandil a točil. Dalšími fanoušky v Krakovských ulicích byly Oli a Míša.
A teď něco k našim závodníkům:
Vzadu nás jistil Orel, který to nakonec zvládl, doběhl do cíle a byl jen o pár minut horší než naše Deni na Perun SkyMarathonu, který se běžel 7. 5. Vzhledem k tomu, co vše v sobotu snědl a vypil, to považuji za neskutečný výkon!
Stabilní výkon podali Django a Bob a i přesto, že na trénink neměli moc času, to v pohodě doběhli v pěkném čase.
Peťka běžela svým klasickým stylem na design „vystrčený zadeček, předkloněný hrudníček“ a do cíle doběhla v pohodě, zcela odpočatá a plná svých ostrých vtípků.
Parádní vstup do závodu předvedla Pája. V druhé části ji potrápila krize, ale i tak dorvala maraton ve skvělém čase, za který zaslouží hluboké uznání!
Díky Martinovi preciznímu vedení jsem dobře běžel i já, i když mi to vydrželo jen 35 km. Pak už přišla krize, křeče, vyčerpání. Spasilo mě až povzbuzování kapely na 38. km a pak čokoláda na 40. km. Čas pod 3:30 to nakonec nebyl, ale i tak mám krásný osobák, který bych vůbec nečekal.
Martin měl před maratonem dost zdravotních obtíží, a tak na nějaký pro sebe excelentní čas nemyslel. Nakonec ale všem ukázal jaký je závodník. 35 km mě skvěle tahal a když jsem odpadl, tak dokázal zcela bezpečně zaběhnout pod 3:30. Prostě běžecký suverén.
Honza se pokusil dát maraton pod 3:00, ale poměrně silný vítr mu to nedovolil. Krakovský maraton je krásný, ale trať kolem řeky má své nevýhody. Prostě tam fouká. Honza sice pod 3:00 nedal, ale stejně ukázal, kdo je týmová jednička. 🙂
A jako poslední si nechávám Leniu. Na startu do toho práskla a vydala se s Pájou vpřed v zatraceně rychlém tempu. Pak sice trochu tuhla a kolem 33. km jsem šel s Martinem dokonce na chvíli před ní, ale v neděli byl Krakov její. V závěru přepnula na vyšší obrátky a konečně to dokázala. Dala maraton pod 3:30. Byl to prostě Lenin MAGICKÝ KRAKOV!
