Minulý víkend se konalo Mistrovství světa v orientačním triatlonu Mácháč Tri-O. Asi si říkáte co to je za blbost. Ale mistrovství proto, že se na světě, pokud je nám známo zatím další závod nejezdí a orientační triatlon proto, protože to je naprosto reálná sportovní kombinace. Problémem číslo jedna je to, že orienťáci se bojí vody a triatlonisti se bojí mapy, ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Takže pořadí disciplín je stejné jako při triatlonu, s tím že všechny disciplíny jsou orientační. Plavání probíhá tak, že je povinný 100m okruh, který musí obeplavat každý. Pro naprosté neplavce se i tento 100m okruh dal obejít po špičkách, pokud měli více jak 160cm. Na vodě je rozmístěno 7 kontrol s kleštičkami, v různé vzdálenosti a každá kontrola je jinak časově ohodnocena, tzn. že jedna kontrola má třeba mínus dvě minuty, druhá má mínus padesát vteřin a tak dále, čas se potom odečítá z výsledného času v cíli. Závodníci dostanou před startem nákres kontrol na vodě a musí si samy spočítat, kam se jim plavat vyplatí a kam ne. Každý závodník má na krku kartičku, do které si kontroly na vodě cvaká. Start je hromadný. Následuje mtbo, kde se jede stylem score lauf, tedy libovolné pořadí kontrol a po mtbo části následuje orientační běh, tzv. postupák. Letos se konal již čtvrtý ročník a titul obhájil Tomáš Kolařík a Ita Krafková, oba dva orientační běžci. Za nimi potom mix triatlonistů, orienťáků a dalších sportovců. Plavání bylo min 100m, max až 800m. MTBO bylo ideálním postupem 18km, ale v některých případech i 25km a OB cca 5km. Závod to nebude nikdy masový a populární, a to jsme i nakonec rádi, že se nás to vždy na pohodu sejde kolem čtyřiceti nadšenců a rozdávají se hned tituly mistrů světa .
