Lysohorský čtyřlístek 2014 MČR V ULTRASKYRUNNINGU

A je to tady. V sobotu 3. 8., vstávám časně ráno po třetí hodině. Nyní už si jen rychle sbalit potřebné věci, nasnídat se výživné snídaně plné sacharidů ve formě ovesných vloček a můžu vyrazit směr Kunčice pod Ondřejníkem na vlakové nádraží. V 4:30 ráno už sedím ve vlaku směr Frýdlant nad Ostravicí, kde na mě už čeká Honza a autem vyrážíme na Švarnou Hanku. Tam se rychle zaregistrujeme. Poté sbalíme potřebné věci k závodu a já si zkontroluji povinnou výbavu. Je 6:30 a pomalu se stavíme na start, abychom od pořadatelů vyslechli rozpravu k trati. Na startu vidím plno známých lidí, kterým přeji hodně štěstí. Ještě se letmo kouknu na mapu, kterou záhy skládám a ukládám do kapsy. V 7:00 je odstartováno. Všichni závodníci se jako splašení řítí kupředu. Konečně běžímJ

Po tři měsíční běžecké pauze je pro mě tento závod spíše zkouškou formy. Nemám velké ambice a nepředpokládám skvělé umístění. Přes to všechno se těším. ,,Ultra“ už mi totiž opravdu chybělo.

První lístek ze Švarné Hanky, přes údolí Poledňany a poprvé na Lysou horu je super. Cítím se skvěle. Říkám si, že jsem udělala s běžeckou pauzou dobře. Je to ale teprve začátek a mám toho ještě hodně před sebou. Dále se vydávám na Ivančenu a pocitově už nemůžu. Po chvíli potkávám pořadatele na skryté kontrole a ověřuji si trasu. Oni mě ale v zápětí uklidňují, že už za chvíli budu na Kykulce. Přidám tedy do tempa a opravdu to dlouho netrvá a po chvíli jsem na vrcholu. Sbíhám do Krásné a zpět na Lysou, když mi během cesty pípne mobil a sms od Honzy:,,V Krásné to balím.“ V duchu si říkám: ,,A sakra, to bude ještě náročný závod.“

Po druhé na Lysé hoře se cítím pořád skvěle, což je dobře. Navíc mám za sebou první polovinu ,,lístků“. Do cíle ale stále zbývá větší množství kilometrů, než mám za sebou. Při závodě kolem sebe potkávám známé i nové tváře. Sem tam se s někým dám do řeči. To člověk pak hned zapomíná na bolest svalů a jde se mu lépe. Po druhém i třetím okruhu potkávám spousty lidí, kteří v závodě končí. Já se nechci ale jen tak lehce vzdát. Běžím tedy dále. Sbíhám směrem do Ostravice k Šanci a po třetí se vydávám na Lysou horu, kdy mám v nohách 43 kilometrů. Polohlasně si při střídavém běhu s chůzí opakuji:,,Už jen seběh, jedna Lysá a seběh do cíle. Více mě to motivuje. Už nyní ale vím, že seběh do cíle bude nejnáročnější a začínám uvažovat, jestli na to vůbec mám. Pořád to ale nevzdávám a jsem odhodlaná doběhnout až do cíle. Vydávám se směrem do Malenovic, ke Korýtku, na Lukšinec a čeká mě naposledy Lysá hora. Při čtvrtém a to posledním výstupu na Lysou mě začíná ničit a unavovat nehorázné horko a horoucí slunce. V tomto počasí je to opravdu extrém. Navíc už nemám vodu v camelbagu a těším se více a více na ,,občerstvovačku“ na Lysou horu. Už ale nemůžu. Ne fyzicky. I když jsem mile překvapena, čekala jsem že na tom budu se svou kondicí hůře. Nemůžu spíše psychicky. Navíc mi začíná být špatně. Nedostatek vody a horko udělají při závodě své. Proto si těsně před vrcholem sedám do stínu a přemýšlím co a jak dále. Vrchol Lysé je kousek přede mnou. To už nevzdám! V duchu si říkám: ,,Dělej Michalo! , je to už kousek.“ Sedím a přemýšlím. Po chvilce potkám pořadatele jak se vracejí dolů s věcmi na občerstvení a ptají se, jestli jsem v pořádku a jestli něco nepotřebuji, např. pití.

 

Odvětím: ,,Ne, díky. V pohodě. To už zvládnu.“ Pokračuji tedy dále na vrchol Lysé. Nyní už vím, že dolů nepoběžím. Za prvé, nestíhám časový limit, za druhé je mi špatně z horka a bolí mě hlava. Nebudu riskovat, že někde při seběhu zkolabuji. Je to přeci jen delší seběh. Fyzicky bych to možná zvládla. Zažila jsem už závody, které jsem dokončila v horším stavu. Ale bolest hlavy, pocit na omdlení a horko mě utvrdí v závěru, že by bylo dobré na Lysé skončit. Přeci jen budu mít čtyři vrcholy i když bez seběhu. Definitivní rozhodnutí ale nechávám až na dobu, kdy dojdu po čtvrté na vrchol. Konečně dorazím na Lysou horu. Super, zvládla jsem to. Hned mířím k ,,občerstvovačce“ a liji do sebe kelímky s ,,ionťákem“, kolou a vodou. Začíná mi být o dost lépe. Přesto se ale po chvilce na Lysé hoře rozhoduji, že do cíle nepoběžím a na hoře ukončím závod. Netroufám si totiž seběhnout na Švarnou Hanku do necelých tří hodin, což je limit do konce závodu. A nepotřebuji se zničit před dalšími závody, které mě v srpnu čekají. Zachovám si zbytek rozumu a i přes to, že bych to možná po limitu zvládla seběhnout, tak definitivně končím a jdu pořadatelům odevzdat čip. Nakonec se nechávám svézt autem dolů na Švarnou Hanku. Mám ale i tak dobrý pocit. Na Švarné Hance už vím, že jsem udělala dobře, že jsem skončila. Kdo ví, za jak dlouhou dobu bych dorazila do cíle a v jakém stavu bych poté byla? Přesto jsem ráda. Závod byl skvělý. Náročný, ale svým způsobem i příjemný, hlavně ta první polovina. Navíc, kdy člověk dostane, za normálních okolností, příležitost dostat se na Lysou horu za jeden den rovnou čtyřikrát a ze všech možných stran? Řekla bych, že Lysohorský čtyřlístek je pro tohle ideálním závodem.