 |
| Zhruba uprostřed nahoru, vpravo nad lomem dolů |
Velmi stručně jsem z letošního závodu Lodrino-Lavertezzo poreferoval už ve zprávě pro skyrunning.cz. Závod byl krásný a svou atmosférou do značné míry komorní (včetně možnosti přihlásit se na místě). Je jen škoda, že kvůli čerstvému sněhu v průsmyku se neběžela klasická trať do Lavertezza. Přeci jen běžet průsmykem na druhou stranu hřebene je elegantnější než odběhnout osmičku nad městem, alespoň je na co se těšit pro příště. Stoupání bylo v této variantě kratší (ale i tak těžké, silové a hodně chodivé; končilo v necelých 1800 m n. m. zhruba na hranici lesa, start v Lodrinu je v 262 m n. m.), seběh však o nic jednodušší nebyl a hlavně v závěru (prudké klesání lesem mezi skalami a po kamenných schodech zpět do Lodrina) byl asi i těžší než do Lavertezza. Skvěle se osvědčily inovejtky (trailroc 255), které mi uklouzly snad jen jednou, a to spíš díky mé nepozornosti. (Je ale pravda, že jsem kvůli kolenu běžel dolů dost opatrně.) Robert s Honzou běželi výtečně, já po jarním tréninkovém výpadku způsobeném nemocí spíš průměrně.
