Sobota ráno, přijíždíme k Švarné Hance, Slunce s okolními mraky a vrcholky kopců vytváří krásnou podívanou. Čtyři chlapi v autě, vzdychají a hledají ta pravá slova pro popsání neskutečné scenérie. Sakra! Jdeme na nejdrsnější akci mé běžecké kariéry a místo chlapáckého povzbuzování tu málem počítáme kuličky rosy, ale byla to fakt nádhera 🙂 . Atmosféra i na startu parádní, Luděk s Liborem nás uvítají, dozvídáme se, že se opravdu nejedná o závod v hledání čtyřlístků ( jsem v tom celkem machr ) a už se mačkáme na startu, včetně „monstr“ KiliJánka.
Start je pohodový, než se dostaneme k prvnímu stoupání, jsem dostatečně probraný. Nervozita ze mě rychle opadla, předchozí dva dny to se mnou bylo asi veselé.. Cesta ubíhá svižně, tempo mi udává aktuální tf, podle kterého se snažím regulovat otáčky. Styl z Lysacupu, kde se běží jeden kopec naplno, tady nesmím aplikovat, skončil bych v druhém výstupu. Začíná být teplo, ještě že jsem pořídil před pár dny batoh s vakem na vodu. Poctivě upíjím v pravidelných intervalech, dnes mě křeče nepotkají, ani „zeď“ . První výstup nebolí, oproti plánu jsem nahoře skoro o 10 minut dřív. Jirka Karásek i další organizátoři/dobrovolníci asistují, jako bych byl součásti profi týmu. Během pár minut už kamzíkuji po severní sjezdovce, hlavně s rozvahou, tohle kamenné řečiště je noční můrou pro mé kotníky. Čím více je terén čitelnější, tím víc zrychluji a nechávám za sebou jednoho soupeře za druhým, kontroly povzbuzují, pod Kykulkou začíná krásný úsek v lese, tam do toho šlapu ještě víc, než doběhnu do Krásné, probleskne mi hlavou, že jsem to možná pustil moc rychle, ale tep byl v pohodě, cítím se dobře a stoupání mě opět vrátí na pozici, kam patřím. A taky že jo, sotva se změní sklon, tep letí nahoru, já už šoupu podrážkami, abych šel co nejpomaleji, ale nic nezabírá. Počasí nastavilo vysokou teplotu, my se teď grilujeme ze všech stran a potkávám první odpadlíky. Jeden kulhá, dalšího trápí křeče, promlouvám k sobě, že takhle dopadnout nesmím. Kašlu na postupné propadávání se v pořadí, počítal jsem s tím, hůř se to pak v reálu vstřebává. Tentokrát se dostávám na Lysou s menším skluzem oproti plánu. Cítím se pořád dobře, doplňuji prázdné kapsy tyčinkami, dávám první pivo – skvělé osvěžení, potkávám se s Honzou Zemaníkem, zrovna dokončil třetí výstup, stará se o něj nejspíš rodina, vypadá soustředěně.
Pokračuji dál, na tento seběh jsem se těšil, jde se dolů k Mazáku, do Velkých Větrů jsem na pozoru, kameny kam se podíváš, ale jde to dobře. Opět střídám pozice se závodníky, kteří jsou silní v kopcích. Vlaďka si nás dole zapisuje a hurá do nejdelšího výstupu dnešního dne. Etapu od hráze mám rád, jenže dnes mi přijde nekonečná. Dostavují se náznaky křečí, trochu ztrácím koncentraci a uzavírám se do sebe. To není dobré. Chlapík přede mnou zvrací, tohle taky není dobré. Žaludek je naplněný akorát tak vodou, tyčinky nejsem schopný pozřít, a tak sahám po prvním gelu. Předbíhá mě turista s batůžkem, pak paní na vycházce. Tak dost, začnu se opět soustředit na krpál, zapřu se do stehen a rovnoměrným tempem lezu nahoru. Kousek pod vrcholem mě dobíhá závodnice, hlásí mi, že už zbývá jen kilometr. Vím, že je to víc, ale zní to dobře, její krátké šortky taky vypadají dobře, tak se za ni pověsím a stoupáme k třetímu vrcholu dne. Když dorazím na Lysou, vím, že závod dokončím. Psychicky jsem na tom dobře, srandičky mi jdou, pouze únava fyzická mě čím dál víc brzdí.
Opět šlapu po severní sjezdovce, potkávám známou s kamarády, nabízejí mi šampaňské, které si nesou, málem vrhám, poděkuji a raději utíkám dál. Tohle mi hlava prostě nebere, venku nádherně a lidi se jdou „zbučet“ . Potkávám Jirku Římanka, fotí mě, zpovídá, valím dál. Za Ivančenou kontrola, z dálky mě povzbuzují, začnu poskakovat jako kamzík, do toho zkouším ze sebe vyloudit melodii z filmu Rocky, takové ty fanfáry 😀 . Vybíhám na Kykulku, další kontrola, ale tak trochu spící bez nálady, tak jim to vracím za dnešní ráno. Křičím „DO TOHOOOO! Ještě kousek!“ , fungovalo to, i pes na mě štěká, mám radost, že hlava není v mrákotech, to je základ. Další seběh k hotelu Bezruč, tohle mě baví, i když stehna jsou už na kaši, opět sbírám skalpy, v potoce se opláchnu a valím dál. A je to tady! Sjezdovka, v tréninku nic výjimečného, tady v posledním stoupáku na Lysou, výzva numero uno. Chlapík přede mnou kulhá na levou nohu, ale má aspoň hůlky, tak si nějak pomáhá. Dělám mikro krůčky, jdu raději mimo vyšlapanou stezku, která občas nutí k delším krokům. Hlavně nedostat křeč. Míjím dalšího ogara, ten leží v klubíčku, oči zavřené, nezávidím mu. Je to za mnou, za Albínovým náměstím mě přesto berou chmury, je čas na druhý gel. Raději si na to sednu na pařez, tohle buď vstřebám, nebo budu muset na borůvky. Že jsem si raději nevzal Jesenku, nebo Pikao. Do posledních cca. 3km výstupu se ke mě přidává záchranář z Olomouce, teď se zachraňujeme vzájemně povídáním si o všem, na posledním km mu utíkám, chci si tu finální občerstvovačku zasloužit, vyskáču po kamenech nahoru a už do sebe láduji, co se do mě vejde. Chvíli to vypadá na dobrý nápad, ale vzápětí mi je zima, vyměním triko, pak se zkouším rozběhnout. Žaludek diktuje jiné podmínky, takhle to nepůjde. Je mi špatně, tohle se nemělo stát. Teď jsem měl letět dolů, vždyť na Visalaje vede dálnice, kterou dobře znám. Teprve cca. 2km od Visalají konečně nakopnu vrtuli a běžím, co to jde. Ostatní závodnici nechápavě hledí, ptají se, jestli ještě fakt závodím. Zkouším, co ještě snesu, beru útokem i všechny oštěpaře a doufám, že mi to za dalších 100m nevrátí. Neohlížím se, zbývá mírný sešup na cestu k Švarné Hance a na posledních metrech mě nahání traktor, kterému neuhnu, i kdybych se plazil. Jsem v cíli! Hudy mě zdraví s Vlaďkou v ruce, zvládl jsem to. Gratulace letí na všechny strany, všichni spokojení, že to mají za sebou. Ve mně to hýří pozitivními pocity, jsem nadšený, že jsem nikde vysloveně neodpadl. After-párty se rozjíždí docela rychle, chytám křeče do nohou, kopnu do sebe tekuté magnesium na povzbuzení, ale tělo se uklidní až o několik hodin později. Wow! Byl to nářez, který jsem si opravdu užil.
Gratulace všem účastníkům, kteří se postavili na start, pro mě to byla obrovská výzva, třebaže jsem se snažil poctivě připravovat..jak jsem to po závodě říkal? Jsem moc mladý a blbý, abych se do něčeho podobného znovu pouštěl? Za rok mi bude 30, to už budu aspoň „starý“ 😀 . Díky všem za skvělý zážitek, který určitě zůstane dlouho v nás.
V číslech jsem se moc zatím nehrabal, měl jsem pro sebe dva časové limity, 11h když půjde vše hladce a 12h, kdyby se vyskytly komplikace. Závod jsem zvládl za 11h 48min, takže spokojenost. Hůlky příště musím vzít na 100%, dost mi chyběly a nejspíš bych byl o dost rychlejší v kopcích. Před startem váha 82,5kg , večer 80kg. Vypil jsem cca. 8-9L vody, 1,5L ionťáku, piva, coly, snědl několik tyčinek, oříškové, ovesné, pár banánů, dva chleby se škvarkovou pomazánkou, 2 gely. Je mi jasné, že s kratší dobou na trati bych nemusel tolik trpět s břichem, ale to je především otázka tréninku, kde se musím posunout dál. Jsem maximálně nakopnutý k dalšímu zlepšování se, nejbližší akce, kde se uvidíme, bude Nezmar Sky maraton koncem září.
Oficiální web: http://lysohorsky-ctyrlistek.cz/
Výsledky závodu: http://resultado.cz/race/results?raceid=25
Hrubá data z garminu: http://connect.garmin.com/modern/activity/555505551
Znělka z Rockyho 🙂 https://www.youtube.com/watch?v=3gVPkaZykK4
