Ve středu jsem čistě náhodou zjistil, že v sobotu 30.4.2016 se koná zajímavý závod v Ostravě. Jde o trailový závod na 12km se startem, cílem a zázemím v prostorách Trojhalí Karolina. Trasa probíhá kolem Slezskoostravského hradu, vybíhá se na haldu Ema a také se běží podél řeky Ostravice s otočkou v Komenského sadech. Pořadatelé uvádějí i převýšení okolo 200m. Neváhal jsem ani minutku a na závod se zaregistroval. Nebylo ještě přihlášeno ani dvěstě lidí, takže startovné za tři stovky a platba až na místě v den závodu. Chystal jsem se sice na chalupu k rodičům v pátek, ale rovněž jsem cítil jedinečnou šanci si tento závod vyzkoušet.
Takže v sobotu o půl šesté ráno vyrážím jen na lehký klus se psem do lesíka, zjišťuji, že mě tahá levá achilovka, ale po třech kilácích to mizí. Pak si dávám ranní sprchu a kapučínko, snídaňové jablíčko si beru sebou cca na hodinku před závodem, protože sprinty se chodí na lačno, abych se z toho nepotentoval. V osm vyrážím s Filipem z L.A. (Lesní Albrechtice), abych před devátou byl v Trojhalí. Všechno jde docela hladce, Filip se zabaví na skateboardu, protože v dvojhalí jsou nějaké ty rampičky a já si střihnu závod pro radost. Těším se, protože to je zase něco nového v důvěrně známém okolí a to mám rád. Počasí je zcela ideální, nemám žádné ambice, jen běžet kolem 55minut, aby Filda dlouho nečekal. Atmosféra před desátou pěkně houstne, spousta nažhavených lidí se různě rozcvičuje, rozběhává a medituje tváří vstříc sluníčku. Pak se seřadíme mezi haly pod oblouk a vyrážíme se startovním výstřelem na trať. Fakt se nikam nehrnu, nejsem nastaven to drtit, ale hlavně si užít pohyb a běh. Spíše jako bych šel nějaký ostrý trénink. Nejdříve od trojhalí překonáváme přes starý most Ostravici, sbíháme pod cyklostezku až k řece a běžíme k soutoku s Lučinou, kde je trasa pěkně upravená, vysekaná tráva a lopuchy, přebíháme cyklolávku přes Lučinu k hradu, obíháme hrad a pak zase zpět k řece. Tady poprvé nasazuji do vyššího tempa, protože se cítím výborně, achilovka už je zahřátá a nebolí. Po lávce přebíháme přes Gagarinovo náměstíčko a uličkami se klikatíme až pod haldu. Zde přebíháme nejdříve přes severnější hrbolek haldy, pak krátký, ale prudký seběh, kde na zhruba deset vteřin zakufruju, ale pozici neztrácím, rychle se vracím po správné stezce a přebíháme k hlavnímu vrcholku. Je tam už výživnější stoupání, ale chůze tam nemá žádný smysl. Pak je drsný přímočarý seběh z haldy, kde někteří padali, ale jen asi sto metrů a hned se to mění v lesní pěšinu, ovšem v zatáčkách je nutno šikovně manévrovat. Brzy se zase připojuji na silnici a chodníky a sbíhám až k Slezské radnici. Pak ještě nějaké ty schody kolem tanku a obloučkem zase hned dolů na Gagarinovo nám. a přes lávku až na druhý břeh. Běžím Komenského sady pár set metrů a následuje otočka dolů až k řece a zpět k lávce Unie a hradu. Zbývá asi dvou kilometrová rovina, valím už naplno, protože pár desítek metrů za mnou je nějaký solidní pronásledovatel. Později zjistím, že z mé kategorie. Tempo se dá udržet a dá se říct, že si hlídám umístění. Před Karolinou naposledy přeběhnout pětimetrový val a jsem v cíli. Kousek za obloukem mě už čeká Filip, plácneme si, jedno malé obejmutí a navíc mě chválí, že jsem tu rychle. Oficiální čas je 51:57, zvítězil samozřejmě borec z Třinca Licháč fanTom z Lysacupu za parádních 43:48. Když jsem se konečně trochu srovnal, napil a snědl nějaké těstoviny, tak jsem od kamarádů zjistil, že visí průběžné výsledky a že si dokonce vylezu na bednu za 2.místo v kategorii. Což je bezva, protože zase tak často se to neděje. Ovšem hlavní zážitek je ta samotná trasa a jsem moc rád, že jsem zase poznal Ostravu trochu jinak a všem ostatním mohu jen doporučit.
