Nastal čas rozloučit se se starými botkami a nahradit je novým modelem. Poté co jsem překročila 1 000 km odběhaných v teď už starých Mizunách jsem přešla na jiný systém zapisování kilometráže a přestala jsem registrovat, kolik dalších kilometrů přibilo. Ale věděla jsem, že už je čas se porozhlédnout po nových botkách. Vybírala jsem v létě nové boty, když najednou z čistého nebe…láska na první pohled. Nemohla jsem odolat a koupila si Nike free. Hned jak jsem si je obula, věděla jsem, že je musím mít doma. Jako bych se v obchodě vznášela na mráčcích :-)). Ta lehkost…
Můj botník se rozšířil o tyto krásky:
Nike jsou nesmírně pohodlné, ale (hlavně na rozkaz kapitána Miloše) je používám jenom 1x týdně. Aby noha nezpohodlněla z běžných běžeckých bot, aktivuju v nich jiné svalstvo, běhám v nich víc přes špičku, ale na velké objemy moc nejsou. Bohužel.
Takže dál hrály prim Mizuna. Pořád jsem se tajně ohlížela po novém modelu a už bych i měla vybráno, ale tuhle bylo potřeba zaplatit školní pobyt, tamhle zase na nás vyskočila nečekaná platba atd. A najednou tu byly vánoce a daleko potřebnější věci na nakupování. Děti v dobré vůli, aby rodičům ušetřili výdaje, si snažili zapsat co nejvíce dárečků. Dyť on to Ježíšek přinese, nemusíš utrácet, mami. 🙂
Když napadnul sníh vytáhla jsem Adidas goretexy, ve kterých jsem běhala minulou zimu. Nicméně jsem zjistila, že se v nich nedá běhat. Vždycky když jsem vyběhla, začaly mě bolet kolena. Takže zase jsem musela rychle sáhnout po Mizunech.
A toto jsou ony, boty, které už dávno měly být v běžeckém důchodu. Přesluhovaly hodně dlouho, ke konci už se značným opotřebením, ale byly mi dobrýmy společníky:
A tady je nový král, tedy spíš jsou to královny, s hezkým holčičím designem:
Ať žijí!!
