Sobota 3.12.2016
S Ondrou jsme se potkali v květnu při Pražském maratonu. Stáli jsme vedle sebe na startu. Zmínila jsem se mu o koloběhu, který mě již delší dobu lákal. Slovo dalo slovo, řeklo se, že je to výzva a tak tady teď v sedm hodin ráno celí rozespalí sedíme ve vytopeném autobuse, z něhož se nám vůbec nechce ven 😀 😀 :-D.
V rámci rozcvičky si poklidně vyšlápneme na Říp. Nahoře obstaráme nezbytnou fotodokumentaci a vyslechneme si předzávodní rozpravu organizátorů. Jestliže nastane nějaký problém, máme si s ním poradit sami. V krajním případě, tedy pokud by se ho nepodařilo vyřešit ani ženě, si můžeme zavolat doprovodné vozidlo.
Protože jsem teď byla od Žatce přes týden nachlazená a stále se ještě necítím stoprocentně fit, je hlavním cílem absolvovat závod v pohodě. Vzhledem k tomu, že se zde jedná o naší premiérovou účast, bude to stejně především o získání zkušeností. Ambice dostanou prostor v dalších letech :-).
Ondra začíná na kole a já během. Klesání z Řípu dolů je místy docela dost strmé, navíc vede po úzké cestě, takže sem tam pouze jdeme, nebo i chvíli jenom stojíme a čekáme. Ale ten výhled tady absolutně nemá chybu! 🙂
Dole se setkáváme s cyklisty a dále již pokračujeme společně. Postupně se začínám zahřívat.
Střídání probíhá pocitově. Nesledujeme hodinky, nemáme s sebou ani funkční tachometr. Některé dvojice si opravdu striktně hlídají dodržování několikaminutových intervalů. My ne. Je to v klidu, na pohodu :-).
Velmi potěší úžasná občerstvovací stanice. Zastavíme, dáme si teplý čaj, domácí koláč a jede se/běží dál ;-).
Počasí dnes vyšlo naprosto parádně! Nad hlavami nám po celou dobu krásně svítí sluníčko. Pohyb dopolední zmrzlou krajinou nemá chybu ❤️.
Jak se neustále střídáme, závod strašně rychle ubíhá. V Kralupech nad Vltavou si říkám, že můžeme mít za sebou možná tak dvanáct kilometrů… Dostává se mi však informace, že už jsme v polovině trasy :-D. A také, že nás ještě čeká druhý velký kopec.
Všichni ostatní spolukoloběžci jsou báječní lidé. Vzájemně se podporujeme. Užíváme si legraci a poznáváme nové lidi. Atmosférou a celým tímhle závodem jsem moc nadšená! 🙂
Co se týká oblečení a dalšího vybavení, tak s sebou není potřeba tahat žádné zbytečnosti navíc. Opravdu stačí jen pití a tyčinka. My máme batoh, ze kterého samozřejmě téměř nic nepotřebujeme :-). To je to nabírání zkušeností.
V onom druhém větším stoupání se dostávám do ráže :-D. Kopec je perfektní. Trošku mi připomíná teplickou Doubravku. Hezky se vybíhá :-). Beru v něm všechny. Běžce i cyklisty.
Rozběhla jsem se skutečně pěkně. Zase mám tu chuť a radost! Baví mě to :-). Začínáme už i lehce závodit…
V samotném závěru už ani příliš nestřídáme. Dvojice, s nimiž jsme se po celou dobu neustále míjeli, jsme setřásli. Před námi je na dohled ještě jedna, která by se dala zvládnout… Jdeme do nich ;-). Cílová rovinka a je to tam!
Připadá mi neuvěřitelné, že jsme zdolali padesát kilometrů. Viděla bych to sotva na polovinu… Čekala jsem, že závod bude delší a náročnější a ona zatím taková pohoda :-D. Navíc, jak jsme se neustále točili, tak mám pocit, jako bych snad dnes skoro ani nebyla běhat :-D.
Bylo to příjemné a hodně fajn dopoledne. Děkuji za super zážitek! 🙂 Legendární Koloběh z Řípu do Prahy prostě nemá chybu a každý aktivní člověk by ho měl alespoň jednou za život okusit!
Až budete příště stát na startu nějakého závodu, pořádně se dívejte kolem sebe. Nikdy nevíte, kdo se vyklube z člověka stojícího vedle vás. Třeba právě zrovna skvělý parťák pro Koloběh ;-).
