Když jsem před rokem začal běhat, koupil jsem si pár knih o běhání. Je to další zajímavá zkušenost, protože žánr mě míjí.
V prvé řadě jsem samozřejmě koupil takové ty praktické knihy, jako jak běhat atd, pár už jich vyšlo, zajímavé je, že většina z nich je vyloženě zaměřená na ženské, genderově neutrálních bylo mnohem méně.
No a pak jsem ze zvědavosti pořídil i ty motivační. Samozřejmě Scott Jurek Běhej a Jez a teď o víkendu jsem dočetl od Riche Rolla Hledání ultra. Vynechal jsem zatím Běhání s Keňany, nějak mě totiž žánr neoslovil.
Jak to shrnout? Oba autoři mě přesvědčují, že pro někoho, kdo na škole podával mistrovské výkony, je jednoduché o deset, patnáct let později začít běhat a vydržet u toho a běhat to na mistrovské úrovni. Je to ta nejvrchnější manipulace. Když jsem já, bývalý mistr USA v plavání, zvládl ultra, zvládneš to i ty. Už na druhém výběhu po deseti letech nicnedělání Rich Roll běží mnoho hodin v kuse a je šťastný. No tývole, wtf?
Já chápu, že jako příběh je to zajímavý, ale knihy mi přišly spíš propagací veganství, jak Roll tak Jurek ho nakládají všude. Nic proti tomu, ale když jsem si ze zájmu googloval materiály, celá řada jiných kapacit (kapacitou myslím doktoři a výživoví specialisté) zase tvrdí, že konzumace masa je pro běžce prospěšná a podle jejich přijatelně masitých plánů vítězí zase jiní běžci jinde. Nic proti propagandě, každý na ni má nárok a rozhodně vyražení “průmyslové” stravy pomáhá, ale je čas zhoupnout se do druhé strany extrému?
Tohle je kniha, příběh, který mi chybí. Tedy knižně. A proto tak rád čtu třeba 12Honzu, tedy normální lidi, kteří nikdy před tím nebyli mistry světa a teď se po odmlce jen nepřešaltovali na běh. Lidi, kteří řeší problémy podobné, jako já. Musí chodit do práce, musí obsluhovat normální rodinu, nemohou si dovolit vypadnout na dlouhé hodiny běhat každý den, nemohou si vyjet na dva týdny na Havaj popilovat techniku, nemohou si kupovat to a ono. Jak se vyrovnávají s tím či oním.
Po pravdě, tohle jsem trochu čekal od knih Jureka i Rolla: rady, tipy, co jim fungovalo. Co konkrétně jim fungovalo. Jestli vidí rozdíl mezi různýma druhama funkčních triček. Jak se navigují při běhu. Jestli běhali s hudbou a jakou, jestli jestli … tisíce věcí, na kterých vlastně není, kde se zeptat, protože to už jsou moc velké detaily na ty “pratické knihy o běhání”, ale které zajímají asi každého pokračujícího běhálistu: k čemu a jak se kdo dostal, jakou úvahu provedl. Svézt celou knihu jako propagaci veganství, to je mi dost málo.
Na závěr přiznávám, že jsem vlastně nehledal knihy v angličtině, četl jsem jen to, co se přeložilo do češtiny, hlavně proto, že anglicky čtu pomaleji a beletrii či věci, co nepotřebuju profesně, hltám rychleji v češtině. Možná tedy jen nevyšla ta správná kniha pro mě česky, když se občas někam dívám na doporučené knihy o běhání, v angličtině se pár popiskově zajímavých najde…
Takže nic, zůstal jsem nepoučená tlustá kancelářska krysa z Polabí, která si běhá svých pár kilometrů, když může a když se na ni doma moc nevrčí.
Četli vy jste nějakou knihu o běhání, která vám něco dala? Nebo našli jste si u těch dvou autorů něco, co vám něco přineslo?
