Nejsem si úplně jistá. Jasně, v lednu je u počítače každý hrdina. Jak se ale přibližuje den D, začínám mít pochybnosti. On začal mít trochu pochybnosti i ten můj. Už je celkem zvyklý, různé 100vky, 24hodinovky, Horské výzvy ho nijak nevyvádějí z míry. Jenom se zeptá, kdy budu zpátky doma (asi aby stihl do chlaďáku doplnit pivo :-)) Tentokrát ale trochu projevil obavy o moje zdraví. Tak jsem jej ujistila, že budu pod oborným lékařským dohledem a protože výzkumníci potřebují vzorky i po poslední etapě, určitě mě nenechají umřít předčasně. A navíc tam budou i zástupci ITB a ti by určitě v nouzi neopustili někoho, kdo myslí na to samé 🙂
Stejně si to ale nedokážu představit. Nejsem žádný D.O. a uběhnout za týden 294 km? A jak to mám běžet? Závodit? (to raději ne). Nebo si to užívat? (aby mě neukamenovali, užívat si je skoro zakázané slovo :-))
Možná bych to mohla pojmout jako intervalový trénink. 7 x maraton. Ale nejsem si jistá, jestli udržím tempo alespoň stejné, o zrychlování raději nepřemýšlím. A meziběh? Na pivo? Musím to prokonzultovat s nějakým běžeckým guru.
Ale stejně se těším. Prožít si týdenní (běžeckou) dovolenou ve společnosti stejně postižených bude bezva 🙂. A užívat si to budu!
