JWOC Tour 2013 – čistě rehabilitačně

Nohy mě nejvíc svrbí ve chvílích, kdy je to tak jediné, k čemu jsou zrovna dobré… Takže jsem se mezi zrušením kolene a jeho odoperováním přihlásil na JWOC Tour, tedy doprovodné závody JWOC – Juniorského mistrovství světa v orientačním běhu. Myšlenkový pochod byl asi tenhle: tou dobou už bych měl být podle papírů schopný chodit a jezdit na kole. A mooožná i běhat. Hradec Králové je v principu placka. Když nemůžu běhat, můžu aspoň fandit. A taky se mrknout, jestli OB ještě vypadá jako před nějakými těmi pěti lety, kdy jsem z toho kolotoče vypadnul. A sprint po Hradci Králové dokážu přinejhorším obejít krokem. A možná že se i zkusím podívat do lesa, pěkně pomalu s mapou. Navíc mají udělaný hezký dres… 

Jako největší oříšek se ukázalo vecpání veškeré bagáže včetně dvou kol do Corsy. Po příjezdu na Stříbrný rybník a zakempení jsme vyrazili na lov kešek. Celkem chůze 10 km/2,5 h. Večer vynikající grilovaná kýta za neuvěřitelných 50 korun za deset deka. Tomu se říká dobrý začátek dovolené.

Plánovaný lehký a krátký výlet na kole, abych viděl, co koleno zvládne. Trasa: Stříbrný rybník, Běleč nad Orlicí, Albrechtice nad Orlicí, Bělečko, rybník Výskyt, Zděná Bouda, Stříbrný rybník. Celkem kolo 45 km/3 h 20 min. Koleno to zvládlo. Pak jsme se vydali na trénink. Já chůzi, Erika během. I při chůzi jsem ale dělal až nechutně hodně chyb. Navíc všude spousta vody.. Takže co rozplizlá vodoteč, to nějaká obíhačka – abych někde ve vodě neuklouznul a nehnul si s kolenem. Celkem chůze 17 kontrol/7 km/2 h.

Místo první etapy opět cyklovýlet. Trasa: Stříbrný rybník, Hoděšovice, Koliba, Vysoká nad Labem, Moravské Předměstí, Malšovice, Stříbrný rybník. Celkem kolo 35 km/2 h 20 min. Pak cesta autem do Hradce na oběd a do bazénu. Chtěli jsme vyzkoušet, jak fungují slevenky od organizátorů. Správný bazén trefujeme až napodruhé. Slevenky navíc ještě nefungovaly (nějak nikdo z bazénu nic nevěděl), naštěstí to zachránila jiná sleva. Takže kromě páry, vířivky a umělého vlnobití ještě 200 m plavání. Cestou domů nákup, protože jíst každý den grilované maso je poněkud nudné.

Etapa na Stříbrném potoce, takže Erika běží, já se jedu jen tak letmo projet na kole po lese. Celkem kolo 20 km/1 h 13 min. Večer jsme ještě shlédli orientshow – velmi krátký (600 m) a velmi rychlý (4 minuty) závod na mapě s měřítkem 1:1500 – a velmi oblíbené pivní štafety. Zde ve formátu: dva běžci, střídají se na 6 úsecích v délce kolem kilometru, na začátku každého úseku pije běžec pivo, u 5. a 6. úseku pak ještě jedno v průběhu. Dohromady tedy vypil každý běžec 4 piva. Speciálně kvůli pivním štafetám přijel pověstný Beermental team – a naprosto nepřekvapivě vyhráli.

Orient show – kromě přírodních objektů vytvořil stavitel ještě dvě bludiště z „mlíka“. Na mapě, kde 1 cm představuje 1,5 metru v terénu je dost náročné se zorientovat a nepřebíhat. Současně je už fakt poznat rozdíl mezi starší a novou generací SI čipů. Přecejen, jestli razíte u čtyřminutového sprintu každou kontrolu sekundu nebo 60 ms, to je dost rozdíl.

Start pivních štafet – ženské mohly vyměnit pivo za panáka, proto mají mnohem rychlejší start.

Středa 3. 7.

Fandění na závodu middle, Erika si užila své tři hodiny v lese, já zas potkal pár starých známých, takže docela dobře strávený den. Večer ještě společně krátký výlet na kole, abych taky něco dělal. Celkem kolo 15 km/53 min.

Erika má po včerejšku dost lesa, kontrol i kamenů, takže místo na etapu jedeme zase na kratší výlet. Trasa: Stříbrný rybník, Biřička, Borek, Bohumilec, Dražkov, Dříteč, Vysoká nad Labem, Moravské Předměstí, Malšovice, Stříbrný rybník. Celkem kolo 42 km/2 h 35 min. Odpoledne pěšky do Hradce, cestou oběd, kafe, pozorování ondater, vyhlášení výsledků longu a middle a velmi malý kousek koncertu Charlie Straight a pěšky zpět do kempu.

Ráno pochod do Hradce, oběd, trocha procházení a fandění na sprintu a nakonec (pro mě jediná) etapa JWOC Tour. Trať T3: 13 kontrol/2 km/24 minut. Žádná velká rychlochůze to nebyla, ale stále ještě jsem nebyl poslední. Pak ještě na hodinku bazén/výřivka/pára. Večer s brňáky hraní Space Alertu a Dixitu a na náš místní standard velmi pozdní odchod do spacáku až o půlnoci.

Ranní vstávání, abychom stihli dojet na kole do Hoděšovic. Běžely se štafety a ženy startovaly už v 10:00. Půl hodiny jedoucí bus však jel nejdřív v 9:30, navíc by nás pak čekalo ještě pěkných pár set metrů pěšky. Dorazili jsme půl hodiny předem, zabivakovali a šli fandit. GPS tracking a televizní kamery v lese ze závodů obecně dělají pro diváky úplně jinou show, u štafet to je ale ještě o stupeň větší drama. Naše holky zaběhly perfektně a protože orientační běh není jen o nejrychlejším čase, ale o nejrychlejším čase a všech kontrolách správně oražených, získaly nakonec zlato! Chvíli po startu mužů bohužel vypadla velká obrazovka, takže vynikající výkon našich běžců jsme sledovali tak nějak „postaru“, jenom s hlášením o průběhu radio kontrolami. Naštěstí na poslední, třetí úsek už vše fungovalo. Kluci si definitivně vybrali všechnu smůlu v předchozích dnech a vykřesali z toho všeho další zlato. Na stránkách České televize je celkem 125 minut záznamu, stojí to za shlédnutí. Já pak ještě počkal na vyhlášení, Erika mezitím odběhla T2 a jeli jsme zpět. Celkem kolo 20 km/1 h 10 minut.

Přibližně 300 organizátorů připravilo JWOC pro cca 400 juniorských reprezentantů a JWOC Tour pro cca 700 účastníků. Samozřejmě na fotce nejsou zdaleka všichni, tou dobou ještě dobíhaly do cíle poslední štafety JWOC a zároveň i první závodníci JWOC Tour.

Zlato: Česká republika (Lenka Knapová, Kateřina Chromá a Vendula Horčičková), stříbro: Finsko (Haataja, Haikonen, Hulkkonen), bronz: Švédsko (Svensson, Forsgren, Johansson).

Zlato: Česká republika (Marek Schuster, Adam Chloupek a Michal Hubáček), stříbro: Švédsko (Johansson, Wängdahl a Svensk), bronz: Rusko (Kuchmenko, Polyakov, Kozyrev).

Neděle 7. 7.
Opětovný zázrak v podobě nacpání věcí zpět do Corsy, v Hradci ještě krmění ondater a pak už cesta domů. Aby to nebylo málo akční, tak mi v závěru cesty do Prahy praskl náhon alternátoru, takže jsem jen doufal, že baterka je na tom dost dobře, abych dojel. Byla, naštěstí. Doma už jen umýt auto, stan, vybalit, vyprat a pořádně se vyspat na pracovní pondělí.

Ondatry u soutoku Labe a Orlice.

Suma sumárum: Za devět dní najeto na kole 177 km a nachozeno 19 km vcelku slušnou rychlostí (na daný terén). Řekl bych povedená dovolená a slušný rehab kolene. Takže díky pořadatelům, našim reprezentantům za fakt dobrý výkon, starým známým, co se ke mě hlásili, novým známým a Erice, že to se mnou přežila 🙂