Neváhal jsem ani moc dlouho abych si koupil číslo na první ročník jizerské 50 běh. I když nebyla v nabídce celá 50 km dlouhá trať, ale dvě varianty. Na 10 a 23 km. Zvolil jsem tu druhou. Povrch pro 23 km, 65 % lesní cesty, 35 % asfalt nebo panely s celkovým převýšením 424 m zněla jako krásný sobotní výlet. Taky jsem se těšil Jizerských hor, které jsem dosud neměl možnost navštívit a poznat lépe, takže proč si rovnou v Jizerkách nedat hned závod.
V sobotu jsem do areálu dorazil kolem 13:00 a začal jsem se poflakovat po areálu a potkávat známé a navazovat nové známosti. Příjemným zjištěním byla možnost zapůjčit si boty na závod od kluků z nyc-sport.cz, kterou jsem bez váhání využil. ASICS GT-2000 ve žluté barvě, mi přišly lepší volbou než moje staré dobré, ale značně oběhané Lunarglide 4 anebo freečka. A tak jsem šel do neozkoušené obuvi a říkal si snad to dobře dopadne. Nejsem zastánce brát si neozkoušené věci rovnou na závod. Po závodu jsem měl trochu z GéTéček sedřené paty, ale nic strašného. Potom už ta klasika, protáhnout, WeCko a do koridoru. Všiml jsem si, že je tu víc známých z Prahy než jsem čekal a byl jsem rád, že se domů dostanu nějak pohodlněji než autobusem sem. Když jsem vyjížděl z Prahy naskočili do Jančuráku, kluk s holkou vracející se z těžké kalby, kteří si odmítli koupit jízdenku a odmítli vystoupit z autobusu, i přes ostré lokty Stewardky a řidiče. Ten zavolal Policii a dvojce „Busquaterů“ se lekla a dala na úprk. Tím jsem zmeškal spoj a zbytek cesty z Liberce dorazil stopem. Ale zpět na start.
Ve startovním poli jsem si všiml skupiny běžících andílků v krajkovém prádle a říkal jsem si, že nejhorší výsledek bude když mně dá tato skupina a nejlepší když se vejdu pod dvě hoďky, ale ideál by byl mezi 2:00 až 2:10. Nemám stále moc zkušeností z terénních tratí a nechtěl jsem se 7 dní po Baroko maratonu s Ráďou a Pepou honit. A pak už se vyběhlo, pomaličku a do kopce. Nechával jsem se předběhnout ostatními, a říkal si, že je pořád lepší, když teď oni předbíhají mně než kdyby to tak bylo v druhé půlce závodu. Kochal jsem se krajinou a minul jsem první dvě občerstvovací stanice. Slunce už nesvítilo od startu, počasí bylo na běh akorát.
Za přehradou začalo postupně stoupání na nejvyšší bod trati a tím byla Olivetská hora (882 m.n.m). Jako kopec to byl, ale zpětně hodnotím v pohodě, dle propozic jsem čekal, že to bude o dost větší stěna. Po Olivetské hoře se pole trochu roztáhlo a užíval jsem si běhu s větším rozestupem a docela o samotě. Paráda, krása, nádherná krajina. Miluju Jizerky jsem si říkal sjetý endorfiny. BTW, pocit trvá i po několik dní po závodu. S Olivkou jsme vystoupali až do mraků a nevím, kdy naposled jsem byl hlavou v oblacích a nohama na zemi, ale opravdu se mi to líbilo. A tak jsem se posouval pomalu k cíli a kontroloval Garminy jestli se vejdu pod 2 hodiny nebo ne, ale začalo mi to být jedno, krajina hezká, trať perfektní tak proč si neudělat výlet. Nejsme přece na zívodech. 😀 Dostal jsem se na poslední občerstvovačku a to už jsem poznával část trati, kterou jsme běželi na začátku a byla společná. No z druhé strany se mi zdála příjemnější.
Až přišel zlom, 21 km. Půl maraton za mnou a najednou se mi ulevilo a pocítil jsem lehkost v nohou a trošku přidal. Než jsem, ale vystoupal na vrchol U Buku zase mně lehkost opustila, ale vyplnil se můj odhad a předbíhal jsem běžce, kteří se unavili dřív na trati. Ty, kteří už přešli do chůze jsem povzbuzoval. Při klesání do cílové rovinky jsem natáhl, uvolnil krok a nenuceným tempem jsem ještě pár lidí předběhl, až jsem se dostal do cílové rovinky, kde mi Viki mi udělala krásnou cílovou fotku,
a byl jsem v cíli. Na Garminech jsem měl 2:06:56. Později oficiálně ustanoveno na 2:07:00. Spokojenost a endorfiny v celém těle a ještě kousek dál. Vyzvedl jsem si finisherské triko, které se mi moc líbí a po převléknutí jsem šel vystát frontu na jídlo. Zjistil jsem, že není vege chod a snažil se udat lístek někomu jinému. Pořadatelé opomněli jediný bod, který bych jim vytknul, ale na první ročník organizace perfektní. Je znát, že se pořádáním zimní padesátky naučili a sekají to jako Wilson Kipsang maratony. Hooodně dobře! Když jsme šli na parkoviště do auta, začalo pršet a říkal jsem si, že i počasí mají organizátoři skvěle objednané. Asi nějaká obět horskému božstvu před závodem nebo co. 🙂 Budu se jich muset zeptat jak to dělají? Těším se za rok a doufám, že budeme moct běžet celou 50.
P.S.: A kdyby měl zase někdo zájem udělal jsem zase tabulku, kde si můžete porovnat časy s kamarády.
EDIT 30.9.2014
Poštou jsem obdržel balíček z Liberce a začal jsem si říkat, jestli to není náhodou ta čelovka co dostal každý desátý na Vládní. A byla. Děkuji, pořadatelům, že mi ji zaslali, když jsem přehlédl vyzvednutí v cíli. 🙂
