Parametry: 24,5 km, 1550m+Týden před závodem mě z melancholie nenápadně vytrhává Deni: koukni, někteří prodávají startovky… Forma, neforma, najednou je těch důvodů proč jet tak moc!!!
Cesta s Beskydskými Nomády mi i Deni rychle a příjemně utíká. Hanka, Martin a Tom nejsou jen skvělí běžci, ale především fajn lidi, kteří se naštěstí nezavírají jen do bubliny běhu, a tak se ze společné cesty na závod stává krásný výlet zpestřený návštěvou kavárny v Litomyšli, nedělním pozávodním výšlapem na Ještěd s ochutnávkou tamní kávy a nostalgickou zastávkou na kávu v Olomouci při cestě zpět. Ano, máme rádi kávu :-).
Vybíháme. Míříme širokou pozvolnou cestou ke skokanským můstkům, následující úvodní větší stoupání dává tušit, že závod nebude zadarmo. Po kilometru sbíháme po sněhovém podkladu opět dolů a napojujeme se na lesní pěšinu. Trasa pokračuje nezvykle dlouhou skoro „atletickou“ pasáží, příjemný běhatelný trail mi ale dává celkem zabrat. První polovina vedoucí po zpevněných cestách nebo lesních pěšinkách je opravdu hodně běžecká a pocitově mi moc nesedí, na to nejsem fakt asi pořádně rozběhaná. Zbytky sněhu na hřebenech mě zavedou ve vzpomínkách do Beskyd. Druhá „skyrunnerská“ polovina, ve které se dvakrát objevíme na Ještědu, je opravdu krásná. Možná ji tak vnímám díky větší fyzické pohodě, ale bavila mě mnohem víc. V závěru stoupání se dostáváme na kamenitou suť, po čtyřech lezeme vzhůru a je jen dobře, že přes mlhu nevidíme, jak moc vysoko se musíme dostat. Seběh je příjemnou změnou, navíc i v Beskydech máme mnohem drsnější úseky, takže si tyhle části celkem užívám. Asi by bylo dost zajímavé, kdyby trasa byla vedena opačně a my bychom museli slézat strmé pasáže, kterými jsme stoupali. Druhý výběh, v mém případě výstup, je výživnější, závěrečná pasáž je delší a zaručuje intenzivní prožitek každému závodníkovi. Poslední pár kilometrů a seběh strmě dolů po travnaté sjezdovce tělo už snadno nepřijímá, ozývají se lehce křeče, přesto je to paráda – vím, že se do cíle dostanu.
