Ráno oči sotva rozlepím. Člověku dá hodně práce se přemluvit a jít si zaběhat v 5 ráno. Opláchnout zmačkaný ksicht a udělat z něj obličej, lehce posnídat banán, pořádně se napít a vyběhnout.
Pouštím si ZZ TOP, nechávám plynout myšlenky a všímám si okolí.
Asi jsem zpestřením pro lidi, kteří stojí na zastávkách a čekají na autobus nebo jiný dopravní prostředek, který je odveze do práce. Všímám si, že spousta lidí (chvála bohu) jezdí do zaměstnání na kole, nebo běhá.
Když se tak soustředím na jednotlivé lidi rozjíždím svou fantazii a představuji si život některých jednotlivců. Neverbální komunikace, oblečení a zlozvyky mnohdy na člověka prozradí vše aniž by řekl slovo. Probíhám okolo honosně se nesoucí ženy asi 40 let se zrakem upřeným vpřed s jistou chůzí hezky oblečená a atraktivní a navzdory brzkému vstávání s náznakem neumělého úsměvu. V duchu si ji představuji na některé z vedoucích pozic v některém velkém podniku, kde je pravděpodobně i oblíbenkyní kolektivu.
O kousek dále vidím hubeného mladíka sklopený zrak ramena shrbená dopředu krčí se sám v koutu zastávky. Na rameni brašnu s notebookem Je mi jasné, že se jedná o introvertní typ uzavřený a nesmělý špatně si hledající partnerku. Nejspíše by mohl být počítačový expert, který je uzavřen do svého světa, ale ve svém zaměstnání je opravdový specialista.
Mladá dívka běží proti mně, ale není zrovna sportovně oblečena, vysoké podpatky jí značně komplikují snahu doběhnout čas, kterého si honosně dopřávala v posteli. Kdyby každý člověk alespoň 2x týdně zaspal, byl by svět plný ranních běžců.
Dva roztěkaní mladící urousaně oblečeni, evidentně nabušení energií z drogy, rychlochůzí procházejí celou Kadaň. Kéž by jednou pochopili a našli si něco jiného a užitečnějšího.
Opuštěná důchodkyně se svým pejskem, který je asi jedinou živou duší, která ji vyslechne, se vzdaluje za mými zády v parku.
Jsem v přírodě a vypínám hudbu abych si vychutnal ranní paletu kouzelné probouzející se přírody.
Slizké cestičky prozrazují, že ranní rosa dopřála plžům pohybu. Vůně rostlin se mísí s raním zpěvem ptactva.
Kachny v jezírku volají své „gaga – blíží se přítel i nepřítel člověk, měj se na pozoru“. Žáby, již dávno dopěly svou kvakofonii. Teď vylézají nabrat energii na vylézající paprsky slunce, ruším je při tom – já vetřelec. Vyplašeně skáčou do vody, ze které se jako celý život na zemi zrodili a kde se cítí bezpečně.
Ranní poryv větříku zašumí v rákosí.
Na Bystřickém kopci se kochám krásou pohledu na zdánlivě spící Kadaň. Cestou zpět domu se opravdu duševně uvolňuji a nechávám hlavu prázdnou od pochmurných myšlenek. Uvědomuji si, že běh je pro mne úprkem od starostí a vždy vyčistí hlavu. Člověk si začne více všímat zdánlivých maličkostí. Jak se říká zdravé tělo zdravý duch. Plný drogy štěstí (endorfinu) dobíhám domu. Den je hned o něco hezčí.
Je hodně lidí, kteří to asi nikdy nezažijí a při pohledu na ranního běžce si (po vzoru seriálu Návštěvníci) místo pozdravu klepou na čelo. Asi jim začnu odpovídat :-).
Mnoho běžců zažívá podobné zážitky, jen o nich nepíše. Ne každému bude tento pokus o článek něco říkat. Hlavně pro neběžce je to asi nepochopitelné. Zkuste si obout běžecké boty, vydržte alespoň 2 měsíce minimálně 3-4x týdně běhat a pak uvidíte. Přestane to bolet, lépe se dýchá. Stane se z vás závislák a bláznivé myšlenky přijdou….
