Spojit rodinnou akci se soukromou, to je vždycky velké umění. Mě se to letos zase krásně podařilo. Strávil jsem Velikonoce u našich na chalupě i s dětmi a zároveň jsem si zaběhl krásnou stovku.
Díky Olafovi a Egonovi a dalším skvělým lidem byla letos připravena nádherná trasa: Krupka – Komáří vížka – Zadní Telnice – Tisá – Děčínský Sněžník – Maxičky – Dolní Žleb – Gr.Zschirnstein – Bad Schandau – Lilienstein – Bastei – Hohnstein – Kohlmuhle – Lichtenhain – Mikulášovice.
 |
| profil |
Ráno vyrážím autem i s rodinou na chalupu a v 18:12 už jedu vlakem z Dolní Poustevny do Bohosudova u Krukpy.
Krásný motorový vláček DB jezdí v rámci malého příhraničního styku mezi Rumburkem a Děčínem přes Německo. Jedu s ním poprvé a je to zážitek, díky tmě se bohužel nemohu kochat úchvatnou krajinou, ale co, zítra si to prohlédnu. Kochám se tedy hlavně vláčkem jako takovým, jak je tichý, jak to nedrncá, jak je hlášení ve dvou jazycích. Nejvíc mě zaujaly „zastávky na znamení“ no prosím v autobuse to znám, ale ve vlaku? To jsem teda koukal.
 |
| Pavel a jeho džíny 🙂 |
Do Krupky dorážím víc jak 30 min před startem. Vítám se Jakubem, se kterým jsem domluvený, že poběžíme spolu. Registruji se. Dávám předstartovní pivo. Divím se Pavlovým džínám a nestačím žasnout. Pavla, který si zapomněl běžecké kalhoty, nic nerozhází, prostě to dá v džínách. Klobouk dolů. Ostatně jeho zážitky se můžete přečíst zde.
Startuje se na minutu přesně. Hned za Krupkou se pěkně zahřejme při stoupání na Komáří vížku. Dupeme pěkně pod lanovkou a v tom se s blízké chalupy začne ozývat strašení. Mladý chlapec (podle hlasu tak desetiletý) má zjevně radost, že mu pod oknem chodí bludičky a rádoby hlubokým hlasem nám „vyhrožuje“ jak si pochutná na našich střevech, jak nás v noční tmě rozsápá a tak. Někdo vtipně prohodí, že by nás nejdřív musel chytit. Jak se dostaneme na hřeben, tak se do nás pěkně opře vítr. Jsme zpocení, tak to docela zebe. Běžíme bahnitou cestou okolo krav, bahna je značně mnoho, občas zapadnu až po kotníky. Když jsem pak druhý den k botám čuchnul, tak jsem si uvědomil, že to nebylo jenom bláto, ale i nějaký ten kravský přídavek. To jsem ale v té tmě jenom tušil.
 |
| jedno rychlé na ex |
V Tisé běžíme okolo ještě otevřené hospody, hned to ve mě cuká, že bychom mohli dát jedno prémiové pivo, ale jsme teprve na začátku a Jakub slibuje, že to na mě neřekne, tak pokračujeme dál. Nicméně hned toho lituji a musím se hodně přemlouvat, abych se nevrátil. Následují Tisé skály, Jakub je zná a tak nás labyrintem protáhne i v noci. Ve dne to tam musí být moc pěkné. Ukládám poznámku do paměti „sem musím vzít děti“. Když proběhneme skálami, narazíme na „Turistickou chatu“, je ještě otevřeno a tak šup na jedno pivo. Paní říká, že už zavírá, tak slibujeme, že budeme rychlí, a také jsme, já dám jedno na ex, Jakub na ex malinovku, při tom stihneme i malou konverzaci s hosty a honem dál.
Následuje oficiální hospoda s čipovou kontrolou v „Hřebenové boudě“ pod Děčínským Sněžníkem. Dávám pivo a luxusní česnečku. Bohužel jsem polévku pak musel asi čtyři hodiny přemlouvat, aby se mnou zůstala, ale to bylo mojí vinou, né té polévky, ta byla opravdu extra. Obrovská miska sýra, krutonů a šunky a k tomu silný vývar… taková dobrota, no přece to nevyhodím po dvou kilometrech. Měním baterky v čelovce, né že by tak málo vydržely, ale inteligentně jsem vyběhl se starýma, které ještě pamatovaly ledopády.
Na Děčínském Sněžníku někdo rozlil mlíko, najednou bílá tma, takovou mlhu jsem dlouho neviděl. Světlo z čelovky nemá šanci a možná situaci spíš zhoršuje. Chvíli na vrcholu v tom mléku hledáme kontrolu a běžíme dál. Následuje dlouhý seběh, skoro pořád jen dolů, až do Dolního Žlebu.
Další čipová kontrola, tentokrát z auta, ale i s občerstvením. Jakub lepí puchýře, tak mám čas se pořádně nafutrovat. I na pivo dojde, ale je to takový dálkový mix 0,3 l piva, 0,3 l koly a 0,3 l čaje. I když jsme na kontrole dlouho, tak mne nenapadne doplnit vak s vodou. V následujícím kopci si na to vzpomenu a vymýšlím strategii jak šetřit s vodou. Potůček, co teče podél, vypadá čistý, tak cestou do kopce z něj piju. Cesta je dlážděná velkými kameny a zarostlá mechem, travou a kapradím. Má to naprosto neuvěřitelnou atmosféru, prý se tam tomu říká „Koňák“ no chudáci koně do takového kopce. Ještě výš, když sklon trochu poleví a cesta se rozšíří, tak na mne za chůze začne padat spánek, trochu šnějuruji silnici, tak si dám energetický nápoj, no hnus, ale trochu mě to vzbudilo, začíná také svítat, takže přes hranice do Německa už jdeme bez čelovky. Stoupáme dál až na Gr.Zschirnstein, zase mlíko, nic není vidět, tak se nekocháme a pelášíme dál.
 |
| Gr.Zschirnstein |
 |
| to není jen bláto 🙂 |
Následuje krásný seběh do Bad Schandau, Od Olafa dostáváme papíry na druhou část, 50sátkařů tam prý do té doby bylo jen pár „asi 12“ odhaduje Olaf. Doplním vodu do vaku a trochu se občerstvíme. Začíná hnusně pršet, než dojdeme za most, jsme celí mokří. Naštěstí, než dojdeme na konec města, tak pršet přestane. Využiji lavičku a měním ponožky, no to je anabáze, toho bláta, toho smradu, operace jen pro silné povahy. Smrad však jasně naznačuje, že nejenom já, ale i krávy na Komáří vížce mají na celkovém smradu svůj značný příspěvek. Ještě že jsem nevyhodil igelitový pytlík od svačiny, alespoň mám kam schovat ponožky.
Pak nás čekaly dlouhé schody na Lilienstein, není nic vidět, pořád jsme v mracích. Co mne ale dostalo? Nahoře byla normálně hospoda. Podruhé vynecháme příležitost a nedám si pivo, ale pokračujeme s Jakubem dál. Protože to je vracečka, tak se nechceme potkat s lidmi, co jsou za námi. To jako, aby neměli představu, jak jsme daleko. Naprosto iracionální úvaha. Vždyť máme před sebou ještě alespoň 55 km, na co si jako hrajeme, že závodíme? No tak jo, asi nás popadla touha závodit. Pivo jsme si nedali a stejně jsme je potkali. Radost nám ale dělá, že se začíná zlepšovat počasí a trošku se začínají trhat mraky. Třeba dnes ještě něco uvidíme.
 |
| Kamenný most a turisté |
Když dorazíme do Bastei, tak už je jen opar a krásu výhledů tušíme na každém rohu. Krásný kamenný most je jako v Praze plný turistů. Předbíháme rodinku, kde tatík (něco jako Homolka) značně otráveně všechno komentuje a manželka ho popohání. Jak z nějakého filmu. Poradím paní, ať manželovi za odměnu slíbí na vrcholu pivo. Jak to tatík slyšel, hned vesele pokračuje a děkuje nám za dobrý nápad. Tuším, že i on bude mít dnes hezký den. Celé je to tam moc hezké místo, není ale čas na kochání a jde se dál, ale zase si ukládám do hlavy poznámku „sem musím vzít děti“.
 |
| tajná kontrola |
Moc mne potěšila tajná kontrola u Ziegenrückenstraße, občerstvení a hlavně pivo vysloveně bodne. Nicméně racionální uvažování má zjevně dovolenou, místo abych se v klidu svléknul, tak z občerstvovačky vyrážím pořád nabalený, jak jsem byl na noc. Uběhnu kilák, zastavuji se, svlékám se, ale né abych si dal věci do batohu, já je věším z boku na bederák, tam se to pak houpe, plandá a rozčiluje mne to až do Hohensteinu, kde to konečně vše dám do batohu. To už je kolem poledne, to znamená, že jsem se minimálně 3 hodiny smažil úplně zbytečně.
Dál pokračujeme po slavné Malerweg, nádhera, po nějaké té chvíli a po spoustě nádhery jsme v Brand-Baude, kde si dám německé pivo a Jakub si dá německou polévku a zase jdeme dál. Únava už je znát, je to hodně nahoru/dolů, tak máme i pomalou rychlost.
V Kohlmuhle nás čeká další čipová kontrola a občerstvení. Odmítám guláš a láduji se chlebem a sýrem a zapíjím to lahváčem. Jsou tři hodiny a do cíle cca 20 km.
 |
 |
| Jakub si něco přisypává do guláše 🙂 | záchranný lahváč |
Následuje krásný úsek podél trati a okolo říčky. Je to v podstatě rovina, jsme posilnění, tak to zase rozbíháme. Nicméně únava se brzo vrátí a v Lichtenhain už je z toho jen indián a za chvíli pak už jenom čistá chůze. V kopci k české hranici se Jakub trápí trochu víc než já, tak ještě trochu zpomalíme a Jakub jí co ještě má, aby nabral sil. Těch posledních 20km nám trvalo bezmála 4 hodiny. Na Pašerácké cestě se vracíme, nemůžeme najít kontrolu, ale je stržená a tak s úlevou, že nebude diskvalifikování, hurá z kopce do Mikulášovic. Nejvyšší čas, začíná se stmívat.
Hodinky mi naměřili 126km a 4315 nastoupaných metrů, mobil naměřil 120 km, Jakubovo Suunto naměřilo 123 km (oficiálně 115 km). Čas ale byl všude stejný 21:49:19, jsem nadšen, dali jsme to pod 22 hodin a je z toho krásné 16. místo.
V cíli na mne čeká táta a odváží mne na chalupu za dětmi. Tam už jsou děti vykoupané a čekají na mne, já se také vykoupu a šup do postele. Děti škemrají a chtějí, abych vyprávěl pohádku, bohužel je musím zklamat a usínám zaručeně první i bez pohádky.
Byla to nádherná akce, musím všem organizátorům moc poděkovat. Podařilo se jim zase uspořádat nádhernou akci, na kterou budu dlouho vzpomínat. Všichni byli skvělí a milí. Atmosféra naprosto luxusní. Moc také děkuji i Jakubovi, dělal mi super společnost, výborně jsme pokecali. Dozvěděl jsem se od něj zase spoustu věcí, co jsem nevěděl. Jenom na tom pivu bude muset zapracovat, ale to se určitě zlepší. Děkuji i rodičům, že pohlídali děti a za logistickou podporu. Moc děkuji i H12 a TB za povzbudivé SMS.
Foto:
vlaky.net
Martin Štěpánek / trainfoto.eu
pason / rajce.cz
pif08 / rajce.cz
Filip Smetana / facebook
Jan Sedlák / facebook
web závodu
oficiální výsledky
