Upřímně, první jarní vyjížďky jsem se nemohl dočkat.
Přes zimu jsme měli dost času přemýšlet o našich letních cestách, spřádat plány na letošní letní cesty a vychytávat vybavení. Teoretizovat z gauče je fajn, ale projet si to na vlastní gumy už je lepší.
Hned jak se v únoru oteplilo, vytáhl jsem kolo na cesty z práce, občas jsem ještě trochu bruslil na ledu, ale najíždět kilometry po zimě je třeba. Stihl jsem jednu kratší cestu s Olíkem a Verča během dopoledne na mateřské otočila pár kilometrů kolem komína. Na víkend hlásí pěkné počasí, takže přišel čas změnit teorii v praxi.
Čeká nás cesta s přespáním u taťky, takže není třeba tahat moc krámů. Oblečení zvládneme sbalit do řidítkové brašny https://www.azub.cz/vodotesna-velkoobjemova-brasna-na-riditka-bikepacking-ortlieb-handle-bar-pack/ a jídlo pak do https://www.azub.cz/ortlieb-ultimate-6l-clasic-velka-vodotesna-brasna-na-riditka/ . Zbytek serepetiček se vejde do ostatních brašniček. Na více dnů už se bez rámové brašny neobejdeme, takhle je to dost na hraně. Sotva máme kam dát Olíkovi dřevěné mašinky 
V sobotu ráno to vypadá opravdu na krásný den. Noční chlad ještě zcela nezmizel, ale modrá obloha slibuje krásný den. Po snídani nasedáme a vyrážímě po plánované trase. První kilometry nás vedou notoricky známými místy podél Tišické pískovny až do Byšic, kde odbočujeme na zpevněnou cestu mezi poli do Čečelic. V Čečelicích si všímáme nového minipivovaru, ale ten v sobotu po ránu pochopitelně nejeví známky života. Dělá se pěkný den, jen vítr na cestě mezi polema je hodně čerstvý. První zastávku si dáváme u obchodu v Konětopech. Vojta je nabalenej jako kosmonaut, takže malý krok pro něj, ale velký pro lidstvo.
Cyklostezka stoupá do Košáteckého lesa. Tady je krásně, v lese nefouká a zpěv ptáků nás upozorňuje na to, že jaro už je tady. V lese potkáváme další cyklisty, turisty i lesní dělníky. Vyjíždíme kopeček až do Horního Slivna, kde se vynoří parádní dětské hřiště. Nikam neženeme, tak nám to nedá nezastavit, ať se kluci vyblbnou.
Ze Slivna šlapeme po trase, kterou má Verča problém si zapamatovat. Slivno – Hřivno – Chotětov – Bezno. Cyklotrasy jsou značeny po silnicích druhé třídy, ale několikrát se dá odbočit mimo silnici na šotolinou vysypanou polňačku, která je výrazně příjemnější. V Chotětově stavíme na rychlý nákup a všímáme si parádní nové knihovny. V Bezně se pak motáme kolem místního zámku, než najdeme odbočku na stezku, která nás vede do Černého dolu. Tady je o něco chladněji a jaro si dává na čas. Místy zbytky sněhu, zamrzlá jezírka, ale tráva už se zelená.
Povrch je různorodý, asfalt, panelka a místy blátivá cesta. Na konci musíme tlačit, protože je cesta už hodně rozdbředlá. Vyjíždíme u Zamach a přejedeme důl u Syslova, odkud je to přes pole na rozhlednu Hradišť u Kadlína kousek.
Na rozhledně je krásně, výhled na Vrátenskou horu, Bezděz a do okolního Kokořínska. Co je méně krásné, jsou tabule z plexiskla rozbité od lidí, kteří si neumí volně přístupné rozhledny vážit. A vyloženě smutné je, že kasička na dobrovolné příspěvky na údržbu rozhledny, musela být přesunuta do muzea v Kadlíně. I těch pár desetikorun, stálo někomu za to, aby ji opakovaně vykradl. To je hodně skličující čtení. Nasedáme na kola a pokračujeme přes Kadlín a Stránku až do Mšena. Je kolem druhé hodiny, vítr se trochu utišil a je vážně teplo. Ve Mšeně sjíždíme k rybníkům, kde na rohu vyrostla slibně se tvářící hospoda U Pokliček. Velký dvůr a cedule myčka kol, slibuje bike friendly prostředí. Stoupák na Romanov je hodně nepříjemný, ale o to příjemnější je sešup do Kokořínského dolu k hospodě u Ráje. V Kokořínském dole to vypadá, jak kdyby celá Praha vyrazila na výlet. Všechny parkovací plochy plné a provoz jak v létě. Nedá nám to stavíme se občerstvit v jedné z tradičních hospůdek, kde je už zahrádka v provozu.
http://www.ubabysubrovy.cz/hostinec
Dál trasa vede kolem jezera Harasov. Zdá se, že někdo má v plánu ruinu kdysi vyhlášeného prvorepublikového hotelu probudit k životu. Tak se necháme překvapit, co z toho vznikne. Od rozcestí Kroužek nás čeká dlouhé stoupání až do Nebužel, které prověřuje naši formu po dlouhé zimě a odhaluje, že máme co dělat. Tam se do nás opět opře vítr, ale k taťkovi na Řepín je to už jen kousek. Na závěr dne, první letošní buřty na ohni.
Ráno je tepleji než včera, ale vítr ještě čerstvější. Loučíme se s taťkou a jedeme se podívat na vyhlídku za Řepínem. Vítr parádně vyčistil obzor a tak vidíme Ještěd jak kdyby byl za rohem a dokonce i Krkonoše.
Z Řepína sjiždíme do Zadního Dolu. Opravdu kouzelné slunečné ráno. Vyjíždíme u Vodárny na rozcestí v Lukách, kde pokračujeme po cyklostezce směr Mělník. Po panelce do Jelenice a po nové cyklo přes Malý Újezd do Velkého Borku a do Mělníka. Sluníčko svítí, ale fouká opravdu studený vítr. Rozhodneme se, že to nebudeme dneska lámat přes koleno, ať to kluci neodstonají. Takže na Mělník a pak domů.
Mělník projíždíme podle Pšovky až na Podolí. Zastavujeme se v Tescu u stánku pro kafe a sušenku pro kluky. Mělník by měl velký potenciál pro cyklistku, kdyby trochu do stezek investoval. Po druhém břehu Labe vede krásně upravená Vltavská cyklostezka, která se za soutokem napojuje na Labskou. Kdyby se upravila a napojila stezka přes město podle Pšovky do Kokořínského dolu a druhá směrem na Neratovice podle Labe, byla by to paráda. Vyškrábeme se nahoru na vyhlídku nad soutokem a výhled je dnes opravdu parádní. Je vidět silueta celého Českého Středohoří.
Dolů sjíždíme přes sady Na Polabí, kde musíme klukům zastavit na parádní hřišti, není kam spěchat. Sjíždíme dolů na Labskou stezku a jedeme asi po nejhorším úseku, který jsme za celou letní cestu po Labské cyklostezce potkali. Kamení, bahno, vážně se tudy nejede dobře. Cestou nám Vojta usíná, takže rozbitou stezku měníme za silnici a před polednem dorážíme domů.
Mapa trasy níže a stejně tak celá fotogalerie. Chtěl jsem tu neděli ještě trochu natáhnout, ale ještě bude dost příležitostí. Užili jsme si to všichni i takhle.
https://goo.gl/photos/CiXGu9pdexPz2eBK8
