Jak jsem se už zmiňoval zde, tak jsem plánoval běžet z Ústí nad Labem do Nejdku, trasa měla mít cca 155km po hřebeni Krušných hor, tedy po střeše hor. Nakonec realita dopadla jinak, než jsem plánoval, ale užil jsem si super den. Na cca 75.km to nějak přestalo běžet, hnala se bouřka a tak jsem to zalomil a doběhl jen do Jirkova. Výlet nakonec měl jen 87km, plán nebyl splněn, ale zato to byl naprosto bezvadný den.
Ráno na vlak, podle jízdního řádu jsem měl za to, že to je rychlík Praha – Drážďany se zastávkou v Ústí, proto jedu na Hlavák a za pár minut jsem zase v Holešovicích, kde vlak staví také. Příště se vyplatí lépe číst. Nicméně toto je moje obecná slabost, ty informace vstřebávám nějak letmo a vždy si zapamatuji jen kus. Někdy to vadí, někdy to projde, protože o nic nejde jako například v tomto případě.
Meteorologové slibují velmi teplý den, tak jsem připraven na výheň a nesu si 2 litry vody ve vaku. Plánuji ale i občerstvovat se na trati, jak to půjde. Bilance na první pohled vypadá pěkně
- 3 lity vody z vaku
- 0,5 litru vody ze studánek
- 7x malinovka
- 9x pivo
celkem 12 litrů na 87km – to je slušná spotřeba – no ni?
Vzhledem k tomu, že bylo asi 35 ve stínu, se to dá i pochopit. Zpětně jsem pak sestavil i přesnější záznam pitného režimu
- ½ l mléka ve večerce v garáži rodinného domu – Chlumec (10.km)
- vyprošený lahváč v zavřené hospodě, kterou vedl němec – Komář Hůrka (20.km)
- lahváč a fanta u vietnamce mezi trpaslíky – Cínovec (27.km)
- pivo a malina u extrémně pomalé obsluhy v hospodě „U Studánky“ (37.km)
- pivo a dvě maliny na kopci „na rozcestí“ Dlouhá louka pod Vlčí horou (43.km)
- pivo a malina hospoda v Meziboří (50.km)
- pivo a polévka na kopci u vleku Klíny a u autobusové zastávky (56.km)
- ovocné pivo a kola na benzince v Mníšku (61.km)
- pivo u povídavého dědy u hranic (Nová Ves v Horách) (66.km)
- pivo a malina na vesnické zábavě v Boleboři (79.km)
Tím jsem nastínil i hlavní události na trati, nicméně nebylo to zdaleka jen o pivu. Za zmínku stojí i několik dalších věcí
- Hned v Ústí probíhám slavný „Střižák“ a musím uznat, to je moc pěkné místo, super na trénink kopců, krásná příroda a ty výhledy – paráda
- Vyzkoušel jsem namočení celého trička, super věc, ve vedru opravdu moc pomáhá
- Moje trať se na mnoha místech křížila s cyklistickým závodem Krušnoton, z jejich webu jsem později zjistil, že měli několik tras a mnoho kategorií. Veselé právě bylo to, že rychlost s jakou mne míjeli první skupinky cyklistů se postupně snižovala a s časem byla stále menší a menší. V kopci u Cínovce jsme se už skoro rychlostně srovnali. Pořadatelé závodu, kteří dělali „rozvodčiky“ ukazovali i mě kde je dělení trasy na 110 a na 180 km, což jsem ocenil a vzápětí jsem s jinými zase probral, že mě navigují jinam (špatně) a posílají mne tam, kam nepotřebuji. I když moje trasa vedla jinudy, tak se s jejich trasou mnohokráte potkávala. Nejlepší to bylo na Dlouhé louce pod Vlčí horou, kde jsem si odskočil na pivo a podle oblečení, startovních čísel a povídání, si tam odskočilo i mnoho cyklistických závodníků. Volali domů, že je vedro a že jim to dnes nejede a tak podobně. Já sám jsem se tam zasekl na pivo a dvě malinovky a i tak jsem z hospodské zahrádky odcházel dříve než oni, asi nečetli ten slavný blog o závodění. 🙂
- Jednou jsem se dožadoval piva v klubovně trempské osady, která vypadala tak přesvědčivě, že jsem si spletl s hospodou, smáli jsem se všichni
- Některé studánky tekly jen čůrkem,
to jsem si hned vzpomněl, jak v rádiu říkali, že je letos extrémně málo vody, jiné studánky měly naštěstí vody dost, že jsem nejenom vak mohl doplnit, ale i krásně se schladit v ledové vodě.
- Super bylo setkání s v Nové Vsi v Horách u povídavého hostinského. Než jsem vypil jedno pivo, tak jsme probrali všechno možné, od jeho bývalé práce v Chemopetrolu až po pivo z malých pivovarů. Bylo to strašně milé a vřelé.
- Hned o kousek dál, jsem pak s lidmi co byli na procházce se psi žertoval na téma kam jdou a jestli náhodou nejdou do hospody poklábosit s lidmi a byl jsem hned spražen: „Jste blázen? To neznáte lidi v tomhle kraji. Jdeme domů. Tam máme svoje pivo!“
Asi to bere každý jinak.
- K večeru jsem minul dvě moc pěkná místa na koupání, ale nakonec jsem se nevykoupal, ale červíček vrtal v hlavě fest
- Když už byla tma, vypadalo to, jako by se měli ženit všichni čerti, vítr, blesky, ale nakonec z toho nic nebylo. Bylo to v místě, kde jsem změnit plány a místo do Nejdku zamířil do Jirkova. Nevím, zda to přispělo k rozhodování, pravda je taková, že mě to v tu chvíli už vůbec neběželo, nebyla šťáva (bodeť, když jsem za celý den měl krajíc chleba, Tatranku a polívku)
—
Poučení
1. O zážitku se má psát co nejdříve, později si už těžko vzpomenu
2. Je to v hlavě, když hlava nechce, snadno se to zabalí
3. Stojí to za to, podnikat tyto výlety, jsou prostě super.
4. Pít nestačí, je třeba i jíst (ale když při běhu ve vedru není na jídlo vůbec chuť)
nna konec ještě pár obrázků
