Běhání do/z práce má zelenou. Dorazil mi batoh, do kterého nacpu oblečení i notebook a dá se s ním běžet z práce či do práce a všechny propriety odtransportovat, aniž byste pak vypadali, jako krávězhuby vypadlý vandrák. Zatím první dojmy a pár úvah?
Zima je problém, mnoho vrstev navíc, malý batoh nestačí
Pak přišla zima a nutnost mít sebou tlustší kalhoty, zimní bundu, svetr. A někdy i notebook. Cyklobatůžek Nokia byl rázem ze hry. Chvíli jsem zkoušel běhat s mým běžným batohem na notebook, ale to se nedá víc jak pár kilometrů, doběhnu s tím ze Zelenče do Brandýsa, tedy těch sedm osm, ale od poskakování batohu na zádech jsem rozlámaný.
Myslel jsem, že problém „dobíhání“ do práce řeší kdekdo a nabídka dobíhacích batohů na trhu bude obrovská. Houby houby zlatá rybko. Najdete batohy, které mají kapsu na camelbag, jenže ta je hodně úzká. Prošel jsem Ospreye, Salamony – a třináctipalcový Macbook Air se do těch kapes nevejde. Což je samozřejmě škoda, protože je potřeba, aby notebook byl na zádech, ne na přední straně batohu, kvůli pádu i kvůli poskakování a těžišti. Batohy, které měly kapsu ne na zádech, ale na přední stěně, jsem ani neuvažoval.
Pak jsem u 12Honzy zahlédl odkaz na IAmRunbox, zjistil jsem, že dávají slevu 30% z vysoké ceny, čímž se cena stává pro mne únosnou. A šel jsem do toho. Koupil jsem si největší model Iamrunbox Backpack Pro za 155 euro (mínus sleva).
Co do batohu nacpete
Tak za prvé. Žena se divila, zda se mi „tam“ oblečení vejde. Inu, není to batoh pro bordeláře, což naznačuje i cedulka s návodem, jak do batohu skládat oblečení, přičemž cedulka slouží také jako sheldonovská šablona. Stála deset éček, jen tak bajdevej.
Batoh je z takové té lehké skořepiny, co nevím, jak se jmenuje. To znamená, že více méně pořád drží tvar, nejde nedestruktivně zmačkat. Znamená to, že ho nelze příliš přifouknout, na druhou stranu se v něm věci ale taky nezmačkají a vypadá stále pěkně. Koupil jsem černo-oranžové provedení, přiznám se, že bych očekával, že prostor na povrchu se více využije pro reflexní plochy. Reflexní jsou jen poutka na stranách pro gumicuk, v podstatě nejsou vidět. Trochu škoda, ale nic, co by nespravila reflexní nálepka, jen když už se klade důraz na design a funkčnost, mohlo to být pořešené v základu.
Až potud jsem batohu věřil a nečekal větší nehody. Potíže jsem čekal v druhém oddělení, kam se má dávat oblečení na převlečení. Velikost batohu nasvědčuje tomu, že se předpokládá pohublý běžec a velmi tenké hadříky. Tohle oddělení se fixuje síťovanou přepážkou na zip, aby se oblečení nemačkalo a nelétalo z batohu při otevření, což ale také znamená, že tam nemůžete všechno házet jen tak, abyste nevytrhali zip.
Složil jsem vzorově džíny, tričko, svetr, slipy a normální ponožky a spolu s páskem jsem to do oddělení naskládal a zapnul zip. Zpáteční cesta tedy jde. Drobnou nevýhodou je jen nutnost vyndat můj pásek, má velkou kovovou sponu a těžko se ohýbá, tím by se kalhoty staly neskladnými. Pásek zamotaný a samostatně uložený byl v pohodě. Co se samozřejmě do batohu nevejde, je zimní bunda. Zakoupil jsem s ohledem k běhání v Decathlonu takovou tu buřtovou péřovku, která se dá nacpat do obalu a má pod kilo váhy, přitom je mi v ní dobře do mínus deseti. Tu holt budu nosit přidělanou na batohu.
Za druhé jsem vyzkoušel, zda se vejde běžecké oblečení. Takže dvě trika (spodní Moira s dlouhým, svrchní s krátkým rukávem, k tomu dlouhorukávová mikina Salamon Trail Runner Warm. Pak dlouhé kalhoty na běhání, tlusté ponožky, čepice, hrudní pás, tenké rukavice a čelovka Fenix HL55 s blikačkou. To všechno se tam vešlo. Zapnuto, připraveno k odpolednímu výběhu z práce.
K výběhu zatím nedošlo, takže jen zkušenost z transportu do práce. Batoh sedí. Na popruhách jsou další kapsy, kam jsem narval tuby s krémama na ruce a na pusu – to je po jedné kapse na každé straně bederního pásu. Na ramenních popruhách je malá kapsička také na zip a jedna otevřená stahovací, asi na softlasky a tak. Zatím jediné, co mě mrzí a je viditelné hned, je chybějící gumička kolem hrudního pásu, takže si nemůžu zadělat odstávající konec popruhu pod gumičku. Všude jinde jsou – a zrovna lítání konečku hrudního popruhu nemám rád.
Až vyběhnu, dám vědět. Celý batoh má být samozřejmě nepromokavý (uvidíme, na to bude dobrý výběh někde v Liberci), má i zipy zatřené silikonem, takže se na to snad myslelo důkladně.
Různé modely
Bacha ovšem na to. Já jsem si koupil největší model batohu o objemu 10 litrů. Iamrunbox se prodává ve dvou provedeních, jako vsádka do batohu existujícího a jako samostatný batoh. A každé provedení má dvě velikosti. Vsádky fungují prostě tak, že si je vložíte do batohu, který už máte – a v nich máte hezky srovnané oblečení. Jsou dost malé. Batohy jsou ve velikosti bez a s přihrádkou pro notes, tedy 8 a 10 litrů. Osobně bych řekl, že pokud nepotřebujete tahat notes, seženete levnější a na běhání stejně příhodný batoh, jen se vám v něm bude oblečení víc mačkat.
K batohu jsem si ještě přikoupil pytel na boty, který se dá přidělat gumicukama na batoh a měl by pojmout druhé boty nebo třeba právě bundu. Neplánuji to příliš používat, snažím se brát si stejné boty na chození i běh, ale ještě uvidíme.
Tož tak. Uvidíme odpoledne, až se proběhnu. Pokud máte nějaké zkušenosti s batohy na dobíhání do práce, dejte samozřejmě vědět.