Poslední dobou jsem se dostal pod palbu dotazů co vlastně poslouchám za hudbu, když jdu do dlouhého výběhu a nebo, jak v poslední době převládá, do dlouhého bikového výletu. Nikdy to neumím moc specifikovat a tak vždy prohodím, že samé strašné cajdáky. Ať už to vlastně znamená cokoli.
Poslech hudby si dopřávám jen od aktivity, která trvá od dvou hodin a dýl. Osobně si myslím že při krátkém tréninku poslech hudby spíše odvádí pozornost a k závodu se nehodí už tím tuplem. Ale od dlouhých distancí, tam už je muzika skoro povinnou výbavou každého závodníka. Hudba mi pomáhá v krizích překonat sám sebe, v nekomfortní zóně se cítit třošičku lépe, odklonit myšlenky od bolavého kolene, či stávkujícího žaludku, či prostě jen zabavit mozek při monotónní námaze. Dobrá hudba mě dokáže skvěle vytáhnou ze všech problémů, když zrovna není po ruce nějaký závodník, parťák nebo prostě někdo.
V Anglii jsem propadl kouzlu Spotify. Je to jednoduchý systém pro legální poslech hudby, za drobný měsíční poplatek si můžu poslouchat co chci jak dlouho chci, a když vím že nebudu mít připojení na internet mohu si hudbu stáhnout do počítače či mobilu. Podle toho co od hudby očekávám jsem si založil různé playlisty, které podle tempa a nálady pouštím.
Moje nejoblíbenější songy, které mě stále baví.
Seznam neustále doplňuju, to co mě nebaví odstraňuju. Pokud máte taky nějaké své oblibené písničky, tak šup s něma do komentářů, rád se nechám inspirovat. Tak ať to šlape…
