Letí to, hrozně to letí! Už je to měsíc, co jsem se třemi obrovskými taškami přistála na Amsterdamském letišti Schiphol, plná očekávání, obav, strachu a odhodlání.
Za ten měsíc jsem se dozvěděla tolik věcí, poznala spoustu nových lidí, míst a běžeckých tras. Slyšela jsem spoustu názorů, rad, povzbuzujících vět a nabídek pomoci. Stihla jsem první služební cestu do Londýna, účastnila se jako dobrovolník Nike+ Run Club akce, užila si prodloužený víkend s Honzou a ochutnala místní pivo. Shrnuto podtrženo, baví mě to tady a užívám si to!
Na druhou stranu mi tu chybí to nejdůležitější a to je Honza a náš kočičí syn Roshe. Člověk nemůže mít hned vše najednou, všechno má svůj čas a tak se to snažím brát sportovně. Vnímám ten čas, který mám teď sama pro sebe jako dar a znamení, se nad některými věcmi zamyslet a některé věci změnit.
Jak tedy vypadá můj Holandský týden?
Obzvlášť teď v letních měsících je to paráda, sednout si k vodě na pivo, večeři, kávu, nebo jen tak sedět s fresh juicem u vodu a užívat si slunečného dne. Horší to je večer, kdy město nespí, ale Bára spát chce 🙂! To se pak všemožně převaluji a dávám si polštář přes hlavu.
Utrecht je pohodové město, ale od začátku jsme věděla, že chci bydlet ve stejném městě, kde mám práci, tedy v Hilversumu. Je to menší město, které leží mezi Amsterdamem a Utrechtem a nabízí spoustu zábavy a sportovního vyžití. Našli jsme si byt 8 minut na kole od kanceláře, což je největší pohoda.
Nebýt vázaná na vlak, autobus, ale jen skočit na kolo a frčet kamkoli chci. Do nového bytu se budu stěhovat v polovině srpna, do té doby si budu ještě užívat Utrechtský rušný život.
V práci mě to baví, moc mě to baví, vlastně hrozně moc baví 🙂! Mám skvělý tým, který mě přijal mezi sebe a jsme jako jedna parta! Lidé na centrále jsou z celého světa, různých kultur, národností, barvy pleti, sexuální orientace a víte co je na tom nejlepší? Všichni jsou si tu rovni a nikdo se na druhého nedívá skrz prsty! A to mě baví, vládne tu pohoda a pozitivní energie se line celým kampusem.
Na kampusu je posilovna se dvěma cvičebními sály a běžecký ovál, což je pro někoho jako já naprosto ideální 🙂! Denně jsou v sálech cvičební lekce a do posilovny a na ovál můžete jít kdykoliv chcete. Už jsem si v rozvrhu oblíbila několik lekcí- NTC, Cross Training, Taebo a Rocky a díky tomu, poznala další fajn lidi. U kampusu je také les a velký lesopark, takže své delší výběhy nemusím běhat po městě, ale v přírodě.
Teď to vypadá, že v práci jen cvičím nebo běhám, ale nemyslete si, denně sedím x hodin za počítačem. Do práce jezdím na 7 hodinu, abych si stihla zacvičit nebo zaběhat. Začínám pracovat kolem 9té hodiny. Přes den člověk pobíhá mezi budovami z jednoho meetingu na druhý a je rád, že se stačí aspoň napít. Některé dny je to hodně divoké, jindy je to klidnější. Den si organizujete sami, chodíte na meetingy, plníte úkoly a vaše pracovní povinnosti, a jestli jdete v poledne běhat nebo cvičit je vaše věc. Jste zodpovědní sami za sebe a svou práci a to mě přijde super! Hodně věcí pak dodělávám doma večer, ale je to moje volba, protože si radši zajdu zaběhat, nebo zacvičit během dne a co je potřeba dodělám večer v klidu doma.
Trochu jsem se bála jak to bude s jídlem, přeci jen Holandská kuchyně není zrovna nejvyhlášenější, ale místní jídelna je skvělá. Pestrý salátový bar, mají i veganské dobroty-tofu, tempeh, falafel a můžete si namixovat salát dle libosti.
Snídaně si nosím v krabičce, většinou čerstvé ovoce, ale obědy zatím nekrabičkuju a užívám si místní jídelnu.
Příští týden začínám s kurzem Holandštiny, tak jsem zvědavá jak mi to půjde. Pár slov jsem se už naučila, mé nejoblíbenější je Duííí 🙂 Zaregistrovala jsem, že to všichni používají když se loučí a tak jsem si říkala, že to také použiju. Byl to jeden z mých prvním meetingů a byla to příležitost zapůsobit a použít holandské slovo. Na konci meetingu když už se odházelo, tak jsem řekla Duííí…Hlavní manažer se na mě podíval a řekl mi že je rád že jsme kamarádi, ale ať si dám pozor a hlavním manažerům to raději neříkám. Upsss, pak jsem se dozvěděla že je to hodně vřelý pozdrav a obzvláště když se člověk loučí, tak je to papá, páčko, čauky atd. No ale od tohoto meetingu mi tenhle manažer vždy říká Duíí a usměje se na mě, tak si mě aspoň bude pamatovat 🙂!
Jak jsem se zmiňovala na začátku článku, není to jednoduché, opustit někoho, s kým trávíte každý den, vše děláte společně a je vaší druhou polovinou. Na druhou stranu vím, že je to jen dočasné a kdy má člověk možnost být jen sám se sebou a zamyslet se nad svým životem.
První dny to bylo vše hodně divoké, moc jsem nestačila přemýšlet, že jsem tu sama. Pak přišel víkend a to jsem si poprvé uvědomila, že nejsem zvyklá být sama se sebou. Víkendy jsem trávila s Honzou a když jsem někdy měla víkend pro sebe, viděla jsem se s kamarádkami, rodinou a rozhodně nebyla sama.
Řekla jsme si, že jsou dvě možnosti, buď budu sedět doma a smutnit, že jsem tu bez Honzy a Rosheho, a nebo ten čas využiji pro sebe. Zvolila jsem druhou možnost a přišla na spoustu zajímavých věcí a více sama sebe poznala.
Po mém maratonu v Německu jsem byla běžecky vyčerpaná, neměla jsem chuť do běhání a chtěla dělat jiné věci. Objevila jsem kouzlo bikram jogy, opět jsem přišla na chuť studiovým lekcím ve fitku a běhat jsem chodila pro radost bez dodržování jakéhokoliv plánu.
Udělala jsem dobře, hlava si sama řekla, že už se jí po běhání stýská a chce zase začít více běhat a dát tomu nějaký směr a vytyčit si nový cíl.
Tento týden byl takový rozbíhací, opět jsem začala běhat s hrudním pásem, sledovala tepy a snažila se rozběhat nohy. Uvidíme, co mě čeká příští týden, trenérka si mnula ruce nad oválem, tak mě asi intervalové tréninky neminou.
Přivezla jsem si spoustu knížek o životě, životních cestách a myšlení a postupně se jimi prokousávám. Nečekala jsem, že mě čtení bude tak bavit a kolik zajímavých věcí si z knížek odnesu.
Po několika lekcích bikram jogy, přečtení zajímavých knížek, hodinách na internetu hledáním zajímavých informací o stravě, relaxaci a odpočinku, jsem přišla na to, že potřebuji změnu. Mé tělo je jako pokusný králík, co vyzkoušelo už tolik různých výživových směrů, detoxů, očistných procedur a nikdy mi to nepřineslo to, co jsem potřebovala, klid, pohodu a dostatek energie.
Chci se více zaměřit na to, co mi říká moje tělo, jaké jsou jeho signály a co mu dělá dobře. Vypozorovala jsem, že lepek a mléčné výrobky mému tělu nedělají dobře, ale je tomu skutečně tak?
Nevím a je na čase to zjistit. Začátkem srpna se chystám do Prahy a chci si zajít na testy na intoleranci potravin. Našla jsem na internetu, že v Thomayerově nemocnici testy nabízí za třetinovou cenu, než na soukromých klinikách. I přesto, že to není levná záležitost, si myslím, že to je investice do zdraví a to je k nezaplacení.
Do té doby se chci zaměřit na čerstvé potraviny, omezit lepek + mléčné výrobky, omezit kávu a pít více vody.
Naštěstí se vše dá sehnat v supermarketu, kde nabízí čerstvé ovoce, zeleninu, můžete si natočit čerstvou šťávu a bezlepkové oddělení má celou jednu řadu.
Další oblast, které se chci více věnovat je regenerace, relaxace a kvalitní spánek.
Je to běh na dlouhou trať, změnit své návyky, začít dělat nové věci, více odpočívat a lépe pracovat s časem.
Uvidíme, jak se mi to bude dařit, ale věřím, že když si na sebe udělám více času, tak se mi podaří najít fyzickou, psychickou a duševní rovnováhu.
A teď mne omluvte, jdu si číst 🙂 !
