Tak nějak bych tohle povídání mohl nazvat. Ale nemůžu. Protože já toho svého starého známého opustil. A ani jsem kvůli tomu nebyl nějak zhroucený a smutný. Kdo to byl? Byl to můj sporttester Suunto Ambit. Strávil jsem s Ambity skoro dva roky, dostal jsem je v roce 2012 pod vánoční stromeček a za těch 20 měsíců jsme společně naběhali přes 12.000km. Jaký byl tedy důvod, že jsem je tak klidně odložil? Je to Garmin Forerunner 620. Když se objevil na trhu, nevěnoval jsem mu žádnou pozornost. Bral jsem ho jako další sporttester v řadě. Ale vzhledem k tomu, že běhám docela často, v podstatě každý den, tak o běhání trochu přemýšlím. Přemýšlím o tom, co dělám špatně, co dobře a co bych mohl ještě třeba zlepšit. Vzhledem k tomu, že už jsem letos v kategorii veteránů, nemůžu počítat s tím, že moje výkonnost co se týká rychlosti půjde nějak zázračně nahoru. Vím ale, že jsou určité aspekty, které můžou celkovému výkonu pomoci. Tak třeba: kadence kroku, to jak moc při každém kroku skáču nahoru místo toho, abych tuto energii směřoval dopředu, jak dlouho se mi noha při každém kroku válí na zemi… Všechny tyhle drobnosti umí Garmin Forerunner 620 ukázat. A proto jsem mu dal šanci a chtěl ho vyzkoušet. Přeci jen, pokud bych každý tento parametr o chloupek zlepšil k ideálu, mohl bych se stejným úsilím běžet rychleji, kdybych měl vlasy, tak skoro tak rychle, že by mi vlasy vlály.
