FUN RUN #NikeRunningClub

    0
    Krásné ráno!
    Čas ukazuje 8:38 a já už jsem skoro hodinu na cestě na Ostravský Night Run. Venku je zataženo, místama prší a mně vůbec nepřijde, že bych za 11
     hodin měla stepovat nedočkavě na startu a pokusit se pokořit osobák (ne, že by nebylo co zlepšovat, ale od půlmaratonu moje nohy protestují pokaždý,
     když slyší slovo „běh“. V uších mi zní nová nejoblíbenější písnička Cheap Thrills (která má ale absolutně hroznej videoklip), od spánku mě dělí
     kelímek s kafem a od cílové destinace asi 250km. A než přijdu zítra s článkem a videem z Night Runu mám pro Vás ještě článek o jedný běžecký
     akci, která předčila snad všechny moje očekávání a užila jsem si ji nejvíc jak to šlo. A pokud to nemáte do Prahy daleko, vemte kecky a vyražte
     příště s náma, protože tohle prostě byla pecka!

    Ve čtvrtek jsme s Adél vyrazili poprvé na výběh Prague Nike Running Clubu (zkráceně NRC), který pořádá pravidelné výběhy pod vedením trenérů
     a to všechno zdarma. A stejně tak jsou zdarma i lekce, které se konají v úplně novým NTC Studiu ve Slovanským domě (a tam je to mimochodem
     fakt krásný, obrovský sály, šatny, sprchy, tisíc yoga matek a doplněk na cvičení a hlavně bezkonkurenčně skvělá atmosféra a nálada). 

    Všechny informace najdete na www.nike.com/prg nebo facebookový skupině Nike+ Run Club Praha nebo na facebooku Nike Women. I když jsou
     běhy zadarmo, je nutné se na jednotlivé lekce zaregistrovat na stránkách Nike a všechny odkazy najdete stoprocentně na jedné z těchlech stránek 🙂 
    Co se týče samotného tréninku, šla jsem tam úplně neinformovaná. Uvolnil se mi čas, Adéla řekla ať se přidám, poslala mi odkaz, já se zaregistrovala
      a bylo to. Ani jedna z nás nevěděla, kolik se poběží kilometrů, jak rychle nebo kolik bude lidí, ale prostě jsme šly. Jediný co jsme věděly bylo, že nám
     naše ega nedovolí jít na běh for beginners“, ale rozhodně jsme si netroufly na „speed training“. Protože vim, že bych umřela a nebo minimálně
     všechny zdržovala, žejo. A tak jsme zvolili „lekci“ s názvem Fun Run, což znělo naším uším nejmilejc.
    A musím říct, že sranda to fakt byla!
    Cca v 18:15 jsme vyběhli lehkým tempem z Náměstí Republiky přes nábřeží na Staromák za potlesku italů běžících podél nás, snažících
     se udělat alespoň jedno společné selfie. A na Staromáku se teprve ukázalo, že budeme hrát hru.
    A teď teprve začíná sranda!
    Rozdělili jsme se do 5ti skupin podle barvy očí.
    JEDEN knoflík pro každou skupinu.
    30 minut na to, ho vyměnit za co nejlepší věc.
    3
    .
    .
    .
    2
    .
    .
    1
    .
    START!
    Protože mě hned napadlo, že na Staromáku je Starbucks a tam shodou okolností teďka dělá managera náš bývalý manager ze Starbucksu
     z Muzea, bylo jasné kam vyrazíme jako první. A i když tam nebyl, ve Starbucksu jsou stejně všichni nejhodnější, takže jsme knoflík
     vyměnili za kelímek s nápisem „Nike runners love you.“

    Potom jsme vyběhli a přemýšleli, kam bychom mohli doběhnout, až jsme narazili na Apple Museum, kde nám neskutečně hodná paní darovala svůj
     pracovní odznáček apple se jménem a kelímky na kafe od Applu. Do teď jsem nevěděla, že něco takovýho existuje natož, že máme v Praze Apple
     Museum… ostuda. Tak jsme celí nadšení poděkovali, vyfotili se (úvodní fotka v článku) a běželi do Národní knihovny, kde jsme na informacích vyměnili jeden
     z apple kelímků za záložky s mrožema a kaprama! Představte si, když Vám do práce najednou naběhne 12 běžců a snaží se Vás přesvědčit, ať jim vyměníte
     co nejcennější věc za prázdnej kelímek, který nemá ani víčko :D. Potom jsme se vrhli do obchodu s absinthy, kde chlapi vyměnili další kelímek za speciální
     lžičku na absinth a hned vedle v hospodě jsme dostali i půllitr. A protože nezbývalo moc času, vrhli jsme se na Pařížskou, kde jsme zastavili u Tiffanyho
     a trochu rozpačitý bodyguard nás pustili dovnitř. Paní ale překvapila a tak vyměnila poslední apple kelímek za katalogy a tašky od Tiffanyho pro všechny holky! 
    … a protože už nám nezbývalo moc času, běželi jsme Pařížskou, kolem naší Právnické fakulty a přes Čechův most nahoru na Letnou, kde byl sraz.
     A asi nemusím říkat, jak vtipně jsme museli vypadat, když jsme v běžeckým oblečení běželi s taškama od Tifannyho přes rameno.. 
    …. a tam už čekal další tým.
    A bylo na čase představit si naše „úlovky“! 😀
    Náš tým začínal a teď si všimněte, co všechno jsme vyměnili za jeden knoflík (z toho, co nám zbylo a nebylo vyměněno zase dál): odznak pracovnice
     z apple musea, apple kelímek, tašky a katalogy od Tifannyho, půllitr, lžička na absintha a záložka s mrožem 😀 
    Jedna z nejcennějších kořistí byl například fit chleba s odznakem 😀
    A co teprve ten přísnej výraz!
    Nebo kytka, maturitní otázky na zeměpis, 2 trdla a 2 okurky? 😀

    A někdo si donesl půllitr i s pivem a k tomu fotku s upírama.
    Vážně, kdo chodí po Letný namalovaný jako upír, ještě k tomu 2 hodiny před začátkem Evropský ligy mezi Spartou a Villa Realem?! 😀


    Po představení našich kořiští jsme seběhli letenské schody zpátky dolů na nábřeží.
    A já si myslela, že poběžíme zpátky do NTC Studia.


    Ale to by nebyl běžeckej trénink, abychom si je nedali ještě jednou nahoru a to celé s těmi taškami od Tiffanyho přes rameno. Ehm.


    Potom jsme už doběhli přes Letenské sady a most, Revoluční až k Palladiu a na Příkopy do NTC Studia, kde jsme se protáhli a vyhlásili soutěž.
     Nejlepší fotku vyhrála ta s upírama a nejlepší vyměněnou věc jsme vyhráli MY! 
    A kdo chtěl, mohl se projet na unicornovi se zeleným afrem.. 😀


    Kdyby se Vám zdálo, že jsem v tomhle článku použila víc smějících se smajlíku než v kterýmkoli jiným, je to naprostá pravda.
     Nad každou fotkou se směju jak trouba, že se na mě už i ve vlaku otočilo pár lidí 😀
    Myslím, že podle fotek je poznat, že to byla skvělá akce, kde jsme si zlehka zaběhli něco přes 6km (každá skupinka jinak) včetně dvou výběhů
     na Letenské schody. Jsem neuvěřitelně ráda, že mě s sebou Adéla vytáhla (i když jsem ten den vstávala v půl 5 do práce a bolely mě nohy
     ještě než jsme vyběhli).


    Děkuju všem, kdo se zúčastnili, bylo to super!
    Děkuju Adél, žes mě tam vzala, seš můj jednorožec! 😀 
     Stoprocentně jsme nebyly naposled a jestli někdo máte chuť a čas, ráda se s Váma potkám!