Zlatý hřeb podzimní sezóny je za mnou, teď už jen odpočívat a pomalu začít zimní přípravu na skvělé jarní výkony 🙂 No a jaký ten zlatý hřeb byl se pokusím nastínit.
Do Frankfurtu jsem odjel v pátek v běžeckém minibusu rodiny Pilařových. Cesta dlouhá, ale pěkný kus jsme strávili v příjemné debatě, takže to i docela utíkalo. Ubytovaní jsme byli v hotelu Everest, který byl vedený Nepálci 🙂 Hotel příjemný, cena 35 Euro za 2 noci v pohodě, umístění 10 min pěšky od startu.
V sobotu jsem byl nalákán na prý tradiční preclíkový běh. Mělo se běžet velmi pomalu 5 km, takové předzávodní rozklusání. Tempo překvapivě opravdu pomalé bylo, i když prý o dost rychlejší než v minulých ročnících, přesto příjemné rozklusání Frankfurtem. Odměnou za absolvovaný běh byl obří preclík, měl tak 20 cm v průměru a byl výborný 🙂
Po preclíkovém běhu jsme šli vyzvednout startovní čísla. Bylo potřeba zaplatit 31 Euro jako zálohu na čip, co mě dost nemile překvapilo byl poplatek 6 Euro za čip, takže po závodě nám vrátili jen 25 Euro. To jsem zvědav, kdy tohle přijde i na PIM.
Jinak registrace proběhla bez sebemenšího zádrhelu a bez nějakých velkých front. Triko nebylo v rámci startovného, ale zalíbil se mi jeho design, takže jsem 20 Euro obětoval a koupil si ho.
Samotné expo dost velké, ale vzhledem k tomu, že jsem vůbec nic nepotřeboval, tak jsem ho prošel jen velmi zběžně, ani nevím, jestli se tam dalo výhodně něco koupit.
Odpoledne probíhala pasta party, musím říct, docela masová akce, takových lidí pohromadě na obědě jsem ještě neviděl 🙂 Když jsme šli pro pivo, tak nás překvapil výčepař slovy: „Tak co si dáte chlapci?“. Prostě kdo jiný by mohl točit pivo, než češi :-))
Večer procházka Frankfurtem a večeře v thajské restauraci byla příjemná, no a pak už na kutě pořádně se vyspat na závod.
Díky změně času jsme měli o hodinu delší spánek, což určitě nebylo na škodu. Přesto jsme z hotelu vyrazili poměrně pozdě. V budově, kde se měly uschovat věci bylo hooodně narváno a trochu i zmatek, než jsme našli správné odkladiště pro batohy, pak trochu rozklusat, na záchod a do správného koridoru jsem dorazil asi 3 min před výstřelem :-)) Ani jsem se do koridoru nevešel, a musel počkat až se po startovním výstřelu koridor trochu uvolní, nebylo to ale tak hrozné a 7 min po výstřelu jsem odmačkával svůj startovní čas.
Do závodu jsem šel s jasně danou strategií. Tep držet pod 150, tempo držet 5:13/km, tedy cílový čas 3:40. Na 32. km zrychlit a bez jakékoli krize proběhnout cílem v čase někde pod 3:40. Moc hezky naplánované co? :-)))
Všechno hezky klapalo do 10. km. Pak jsem nevím proč zrychlil na průměrné tempo 5:06/km a tepovka začala pomalu, ale vytrvale stoupat. Nedělal jsem si ale žádné startosti, běželo se mi parádně. Stíhal jsem si užívat i okolí tratě. Po nějakých 12 km kličkování ulicemi centra se vyběhlo dále a věděl jsem, že bude následovat zhruba 20km periferií Frankfurtu. Musím říct, že tato část se mi líbila z hlediska atmosféry asi nejvíc. V centru člověk čekal fandící davy, takže určitě potěšily, ale nepřekvapily. Mimo centrum se ale běželo vilovými zástavbami a jak si závod Němci užívali, to byla paráda. Poměrně úzké ulice lemované diváky, spousta dětí a takové fandění od srdce. Na spoustě míst na záhrádkách grilovali, přitom fandili a vůbec si ty běžící blázny užívali 🙂
Další věcí, kterou si Němci umí zařídit je počasí, nechápu jak to udělali, ale na závod se udělalo moc hezké počasí, možná až moc teplo. Tipl bych, že bylo k 20 stupňům, sluníčko, bezvětří. Já si oblíkl kraťasy a triko s dlouhým rukávem, díky tomu triku mi bylo po půlce místy už docela hic, ale rozhodně se to nedá srovnávnávat s pekelnou výhní v Praze na jaře.
První půlka závodu mi strašně rychle utekla, ani jsem se nenadál a půlmaraton byl za mnou, stále mne nic moc nebolelo a běželo se příjemně, idylka. Od zhruba 25.km trošku přituhlo, už jsem začínal vyhlížet každou značku dalšího kilometru a začalo se to trochu vléct, možná to bylo i tím, že se běželo takovou divácky mrtvou zónou (rozuměj, asi jako v Praze na Palackého náměstí :-). Co mě moc nepotešilo byl konstantně stoupající tep, do té doby jsem se bez problémů držel pod 155 tepů, po 25. km ale začal při zachovaném tempu pomalu stoupat. Necítil jsem se ale nijak blbě, takže jsem tomu nepřikládal důležitost a držel tempo. Pomalu se začal blížit 32. km, kde jsem měl podle plánu zrychlit. No, plán to byl hezký 🙂 Nohy by sice asi nějaké lehké zrychlení zvládly, pořád nebolely nijak extrémě, ale tep už byl na neuvěřitelný 174 tepech. Dost jsem se tomu divil, vždyť to je tep na kterém běhám desítku a to o zhruba 70sec na km rychleji 🙂 Pořád nechápu čím jsem si ten vysoký tep zasloužil, při desítce při tom tepu dýchám jak splašený býk, nohy pomalu tuhnou. Kdežto po 32km na 174 tepech jsem dýchal uvolněně, nohy také nijak netuhly. Záhada.
Zpomalovat jsem nechtěl a říkal jsem si, že do cíle je už jen 10km a to jsem několikrát na tom tepu uběhl, takže to bude pohodička :-)) Nojo, naivka 🙂 Nohy začaly pomalu ale jistě bolet fakt pekelně. Takže od 36.km jsem chtě nechtě musel zpomalit. Jediné co mi v tu chvíli běhalo hlavou bylo abych hlavně nepřešel do chůze, udělal jsem to na občerstvovačce a přinutit se pak rozběhnout byla jedna z nejtěžších věcí. Absolutní krize přišla na 38.km, prostě zeď jako kráva. Zrovna to bylo ale v úseku, kde se trať zúžila na asi 2m široký prostor lemovaný fandícími diváky, no přejděte takhle před nima do chůze. Poslední 3km jsem uběhl ani nevím jak, co vím, že to utíkalo šíleně pomalu, jak kdyby nějaká svině značky kilometrů posouvala dál a dál.
Doběh ve Festhalle měl úžasnou atmosféru, kterou jsem bohužel nebyl schopen nějak moc vnímat 🙁 Ale představte si doběh po červeném koberci se stovkami fandících diváků okolo na tribunách. Na konci článku je odkaz na video, ať si můžete udělat živou představu.
Kdybych měl závod srovnat s PIM, tak bych řekl, že je to tak o 2 třídy jinde. Hlavně ale tou diváckou atmosférou, to jsem v čechách prostě nezažil.
Na konec pár odkazů:
Finiš video (jsem zhruba v půlce v šedé mikině)
Pár fotek
Tabulka mezičasů
No a co dál? Teď najedu na zimní přípravu, která by měla na jaře vyústit v zaběhnutí 10km pod 40 min. Maraton ale plánuju také, nejspíš PIM a přemýšlím i o Vídni.
