Ani nevím, kde začít. Asi tím, že jsem si naplánovala tři dny v Jeseníkách, vypsala na papír a všechno mi vyšlo a ještě mnoho zážitků jako bonus.V pátek jsem zabalila azurové morčátko (můj batoh, který v zádech vrže tak, že jsem měla celou dobu pocit že si s sebou nesu morče ) a vyrazila vlakem do Ramzové.Po polívce jsem si počkala na GPM a zafandila cyklistům na Závodě Míru U23. No a pak už vyrazila přes kopec do Jeseníku. Počasí pod bouřkovým mrakem ale celkově příjemné. Takže 24km HIKE/RUN.
Po červené na Šerák, pak odbočka na Keprník a opět přes Šerák sešupem po žluté až do města. Sice jsem tam trošku bloudila ale jedna milá paní mě zavedla prakticky až k tělocvičně, kde už jsem měla zamluveno ubytko na víkend. Uvítání super!Hned se mě ujali chalani ze Slovenska. Takže z předsevzetí si po tůře odpočinout trochu sešlo. Večer jsme vyšli ještě nad lázně, kde se zpívalo a povídalo a já neodmítla jedno plechovkové pivko od milé Evičky.Spát jsem šla cca v deset ale zabrala jsem dost pozdě-jednak v tělocvičně někdo skoro celou noc "štípal dříví" a Slováci dorazli v bujaré náladě až asi ve dvanáct. Naštěstí jsem se rozhodla Jesenickou 60tku běžet a tak jsem ráno nemusela spěchat. Úžasný pan vrátný mi dokonce udělal čaj do svého hrnku.
V sobotu jsem tedy vyběhla s ostatními 26ti běžci v osm ráno směr Rejvíz. Počáteční úsek byl trošku zdlouhavý, asfalt a šotolina do mírného kopce, ale bylo to skvělé. Člověk nebyl nikde sám. Aby taky ne, když se celkově ten den pochodu a běhu na všech trasách zúčastnilo 555 lidiček. Ani jsem kolikrát při předbíhání nestíhala zdravit, ale každé "ahoj" mi vykouzlilo úsměv na tváři (byť mnohdy jen vnitřní, díky námaze).Trasa vedla dál po žluté přes sedlo Videlský kříž a krpálem na Švýcárnu. Dál po červené přes Výrovku na ČH Sedlo a přes Vřesovku, Keprník a Šerák,a pak už jen oblíbeným sešupem po žluté zpátky do Jesu. Při seběhu ze Šeráku jsem si neodpustila hodit tlamu, naštěstí jen na kolena, trošku odřený a fialový, ale ok. Už od půlky mi bylo šoufl, částečně určitě ze slunka, takže na padesátým kiláku jsem děkovala Bohu že jsem si pěkně ublinkla a mohla se rozběhnout dál. Na posledním km mě už do cíle dotáhl jiný běžec, bez něj bych to plazila snad čtvrt hodiny. :-DPo přebrání diplomu v Katovně (centrum závodu) jsem se hned odebrala do tělocvičny ( a stihla se ještě před ní znova pozvracet do trávy, neviděna ani vrátným ani odcházejícím druhým běžcem v pořadí) , hodila sprchu a chvilku si poležela než se udělalo natolik líp, abych se mohla vrátit do Katovny na džus a pozorovat v klídku přicházející chodce i zbytek běžců. :-)Těch 56km jsem tedy zvládla za 7:27:30, jako 11. z běžců a 4.žena. 🙂 Pak už vše ubíhalo příjemně v poklidu a družném hovoru. Nejdřív anglicko-česky s pár běžci co dorazili po mě, a později opět se Slováky u pivka. V osm hodin jako třešnička na dortu bylo losování 20ti triček pyžamové velikosti – asi osmnácté bylo moje- juch, místo brambory za čtvrté místo :-)Kolem deváté se šlo pomalu zalézt do spacáku a tentokrát se spalo lépe, osazenstvo prořídlo a Slováci byli vyřízení takže spali hned.
V neděli budíček před sedmou a po rozloučení s chalany šupky hupky na autobus do Karlové studánky. Počasí opět krásné ale už nee tak horké a v údolí Bílé Opavy nádherný chládek, všude zurčící voda, a i s batohem jsem to zvládla překvapivě snadno.
Cestou občasné popovídání s turisty, na Pradědu pivko. Pak ještě odbočka na Vysoké hole a po zelené zpátky na Hvězdu, což jsem zvládla i běžet, jelikož azurové morčátko je tak super batoh, že ani s plným se nemusím bát běžet tempem 5:00/km. Love it! Celkem 23km. Na Hvězdě srazík s panem cyklistou a zafandění poslední etapě Závodu Míru U23. Když Zdena odjel aby nezmokl, ještě jsem se stihla schovat a v tu ránu se strhla průtrž mračen, i s kroupama, naštěstí ne na dlouho, jen do odjezdu autobusu směr Olomouc (se kterým jsem počítala až za hodinu a půl, takže jaké štěstí…ani jsem nemusela dlouho čekat).
No a abych ten víkend vyždímala do poslední kapky a sebe nabila o další zážitek, zastavila jsem se ještě přespat u kamaráda, kde jsme večer zakončili posezením u jeho souseda s jeho ženou a jejich kamarádkou japonkou Mai, vínkem a vybranými sýry a kočkou Čubinkou a pozdněvečerní konverzací v chatrné angličtině nad učebnicí češtiny a hiraganou- ale předchozí procvičování se španělským běžcem mi pomohlo, s Japonkou už to byla hračka. :-DUrčitě jsem nějaký skvělý moment vynechala, ale snad mi mí drazí "fanoušci" odpustí. 😉
