Novy rok pro me nezacal zrovna nejlepe po uspesnem dokonceni RAPHA500, tedy odjet 500 km mezi vanoci a Silvestrem, jsem bojoval s nejakym bacilem. Bacil to byl silny, nechtel se me pustit cely 3 tydny. Pro rok 2015 jsem si stanovil za cil stat se RRtY. Neboli Randoneur round the Year, je to vyzva. A vyzvy ty ja mam rad, spociva v ujeti kazdy kalendarni mesic jeden oficialni Audax cyklotrasu o delce 200 km. V lednu jsem si zvolil Dr. Foster WInter Warmer, ktery startuje ve Walesu, ve meste Cardiff.
24.1. vstavam uz o pul ctvrte rano abych se presunul do 180 km vzdalenoho Cardiffu, kde v 7 hodin rano bude odstartovany okruh na 201 km. Dojizdim na misto asi za 10 minut sedma, takze tusim ze mi vsichni ujedou a ja budu pekne svym tempem postupovat hezdky odzadu. Rano je silny mraz -5 stupnu, a ledovka na cestach je dost o hubu, vepredu mam 25mm vzadu prijemne maratonky 28 mm s nejakym vzorkem do blata, trasa ma totiz dva useky po brehu ricniho kanalu, kde by byla vhodnejsi CX nez ma cistokrevna silnice.
Prvni kilometry ubihaji prekvapive rychle, mraz mi necini zadny problem, jsem poradne zaizolovany aby se mi nevratila rymicka.. Za par minut po startu vychazi slunicko, a otepluje se krapet na nulu. Predpoved pro den je uzasna, jasno. Kde se octnu tam sviti slunicko, parada. Prvni zajimavou casti okruhu je prejezd pres Bristolsky zaliv, usti reky Severn. Most skoro dva kilometry dlouhy a dost vysoky, vyska byla jeste umocnovana odlivem a bylo videt az na dno. Zde mijim prvni vetsi skupinku stejnych zavislaku jako jsem ja. Moc se nezdrzuju jen zdravim a jedu dal. Dostavam se zpet do Anglie a smeruju na 68 km a prvni CP v mestecku Berkley. Ukol zni jasne obstarat si ucet z jedne male kavarnicky. Cesta vede typickou anglickou county side, coz jsou male vicemene uzke silnicky tak na jedno auto a dost promrzle. Musim si davat bacha kde jedu, v techto mistech jsem se pozdeji dovedel, ze si jeden ucastnik zlomil panev (timto preju rychle uzdraveni). Me se dari bez padu dostat se az k cokoladovemu kolaci a uctence, kterou zakladam do brevet karty, na dukaz ze jsem tu byl.
Dal se cesta toci smer Gloucester, takove vetsi okresni mesto, s vetsi koncentraci bezohlednych ridicu. Usek od Gloucestru az po Monmoth byl pro me ocistec, a dokoncil jsem to jen ciste jako trenink na Transcontinental race. Protoze jezdit po 4 proude dalnici na kole kde te mijeji kamiony asi tak z pul metru je uchylnost. Po opusteni A40, jsem uz zase byl ve svem zivlu v prirode, kde potkat zivacka je docela tezke. Sily mi uz ubyvaly, ale cil uz byl docela blizko. Za celou dobu jsem dojel nebo predjel vetsinu z 75 startujicich, ale nejvetsi zasluhu na tom melo asi to ze jsem jel sam a nikde jsem poradne nezastavoval, protoze jsem vedel ze mam jeste dlouhou cestu domu. Do cile jsem dojel za osm a pul hodiny, plny dojmu a zazitku. Pokecal jsem s prijemnejma organizatorama, postezoval si na ten dalnicni usek (za ktery ale nemohli studoval jsem to na mape a tam se opravdu jinak neda, dokonce je na internetu i petice za zrizeni podelne cyklostezky), sbalil kolo do kufru a jel domu do Londyna. Zpet do plneho zimniho treninku a na unor si dam neco blizsiho a dam si velky prostor kudy je trasa vedena.
