Počasí venku už konečně začíná připomínat jaro se vším všudy, tak je na čase začít najíždět kilometry na letošní sezónu, která bude velmi náročná. Hodil jsem oko do mapy, pak na spojení a napadla mě víkendová trasa z Loun do Rakovníka s přespáním a pak přes Prahu až domů. Tentokrát se uvolila i mamka, že s námi vyrazí. Na kole neseděla 3 roky a naposledy, když byla s kolem v servisu vyslechla, že je dobré tak na ježdění do krámu, ale odvaha ji nechybí.
Abychom měli možnost vyrazit na trasu včas, nezbývá, než vstávat ve 4 hodiny ráno na vlak do Kralup. Tam přestupujeme na motoráček do Loun. Teda přestupujeme. Vše vynosíme z vlaku ven, jdeme s kolama a dětmi do haly, abychom se dozvěděli, že jedem tím samým vlakem jen pod jiným číslem. Ten nás v 7:19 vyhazuje na nádraží v Lounech. Modrá obloha slibuje krásný den, ale po ránu je ještě chladno až mrazivo.
V Lounech si projedeme městskou cyklostezku podel Ohře. Za 3 týdny se sem na Velikonoce v rámci našeho putování po cyklostezce Ohře vrátíme. Vyšlápneme si kolem hradeb na náměstí a pak pokračujeme po cyklostezce za město směr pohoří Džbán. Další zastávka je už po 7 kilometrech v Cítolibech. Na návsi je tak pěkné dětské hřště, že se nedá odolat a stavíme. Kluci jsou ve svém živlu. Není kam spěchat a navíc dělá se opravdu krásný den.
Z Cítolib sjíždíme do Brlohu a pokračujeme dál údolím Smolnického potoka. Cyklotrasa je značená po silnici, vlní se údolím, občas se trochu zhoupne. Provoz je hodně mírný. Nakonec nás silnce vytáhne táhlým stoupáním do Ročova, kde si dáváme další přestávku v parku na návsi a skočíme na nákup. Sjíždíme do Dolního Ročova k Augustinánskému klášteru, který je bohužel v desolátním stavu. Tady končí silnice a cyklotrasa se mění v lesní cestu. Občas louže a zetlelé listí a celou dobu mírně do kopce. Mě s Verčou se jede vcelku dobře, ale u mámy je to na tenkých pláštích výrazně horší. Pere se s tím statečně. Údolí končí v Třeboci, odkud vede asfaltka ostře do kopce až na rozcestí Na Hýži. Tam se mění asfaltka v polní cestu podle chmelnice a navíc notně rozježděnou od traktorů. Žádná hitparáda teda.
Sjíždíme do Kroučové a pak do Řevničova. Odtud by se dalo jet přímo do Rakovníka, ale trasa je naplánovaná s ouškem kolem Novostrašeckých rybníků. Cesta vede loukam a lesem po březích rybníků. Kolem nám už začíná opravdové jaro. Zpěv ptáků je všudypřítomný a v lese kam se podíváte je vidět kvést sněženky, fialky a podběl. U posledního rybníka se cyklostezka mění v blátivou cestu rozježděnou od aut. Přes kopeček dojedeme do Mšeckých Žehrovic, kde si dáváme další přestávku na návsi. Je tam rybník s vodníkem, takže má Olík o zábavu postaráno.
Dál pokračujeme po silnici do Nového Strašecí. Tam se nedá odolat první letošní točené zmrzlině, na kterou nás u silnice upozorní cedule. Ostrý sjezd dolů a malebné stezky polními cestami do obce Ruda. Odkud nás čeká dlouhé táhlé stoupání na rozcestí Pod Malým Louštínem. Tady pak přichází velmi oblíbený úsek. Dlouhý táhlý sjezd po asfaltce až do Lužné. Tady se zastavujeme u želeničního muzea, ale bohužel mají ještě zavřeno. Pokračujeme tedy dál do vesnice, která se jmenuje také Lužná. Tam nás trasa odvádí z dlažebních kostek na stezku podle rybníka a pak dál podle Lišánského potoka až k Rakovníku. Je krásné odpoledne a my dorazli dříve než jsme čekali, dáváme si tedy další pauzu na hřišti. Olík řádí jak černá ruka.
Přesun do penzionu Bezděkov je s vrcholovou prémií. Dneska 75 km a máme dost. Sprcha a dolů do restaurace, kde čekáme na Verču s prckama. Místní kuchyně není určitě žádný gastro zážitek, ale vše poctivě udělané . Kluci se nacpou řízkem a my s Verčou jen pár chuťovkama k pivu. Děti jdou spát, my ještě chvíli posedíme u piva, ale náročný program nás vyžene taky brzy spát. Noc nám zpestří vášnivé chvíle, které prožívají ubytovaní ve vedlejším pokoji tak nahlas, až nás to budí.
Penzion byl celkově fajn. Čistý, dobré pivo i jídlo a příjemný majitel.
http://www.penzion-bezdekov.cz/#utm_source=mapy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-333112
Noc na neděli je díky změně na letní čas o hodinu kratší. Celkově nám po náročné sobotě dělá problém se vyhrabat na cestu. Ještě nákup v Coopu a vyrážíme až kolem 9 hodiny a ještě njak závratným tempem. Ráno je opět hodně chladné, kluci jsou nabalení jak pumpy. První kilometry vedou malebným údolím podle Rakovnického potoka a trasa je vážně parádní. Z velké části asfaltová cyklostezka, občas stoupá na úbočí údolí a občas na chvíli změni povrch. Po cestě si dáme u potoka na sluníčku snídani a pumpuju Verčino prázdné zadní kolo. Pokračujeme až do Městečka, kde stezka končí. Velká škoda, že není údolím až do Nižboru a odtud už by se dalo dojet až do Prahy.
V Městečku musíme vystoupat z údolí ven. Cyklotrasa vede lesní cestou a do řádného kopce. Máma tlačí kolo, Verča a já se snažíme šlapat, ale moc to nejde. Asi v půlce Verča volá, že má opět prázdné zadní. Nedá se nc dělat budeme muset lepit. V kopci v bahně je asi nejblbější místo, ale defekt si nevybírá.Aby to bylo zajímavější, tak se ještě Vojta pokadí a máme to i s přebalováním. Duše zalepena o pár minut později. Takže opět do kopce, který naštěstí brzy končí u silnice. Ta vede podle Lánské obory až do Lán. Tam už zajíždíme zpět do Lesa a u bývalého dolu Tuchlovice začíná parádní cyklostezka po trase bývalé vlečky.
Je to poměrně zvláštní pocit, takhle koncipovaná cyklostezka. Cítíte se na ní najednou úplně jinak. Jste na náspu nad krajnou, silnice překračujete na velkoryse budovaných mostech a všude vidíte. Jiné než klikatící se proužek asfaltu údolím. Po šotolinových stezkách objíždíme Kladno a svačíme kousek od nádraží. Je lehce po třetí a čas začíná pomalu kvapit. Po svačině projíždíme vedle továrny Lego do Dolan a přes Hostouň do Dobrovíze. Máma už toho začíná mít plné brýle a lehce zaostává. V Dobrovízi se zase sjíždíme a společně vyrážíme na polňačku kolem letiště. Měl to být zlatý hřeb dnešního dne, který si měli kluci při jejich lásce k letadlům užít. Oba celé dny na kole ukazují na letadla na obloze, mávají jim a jásají. Bohužel situace je taková, že oba spí a nejsou ke vzbuzení.
Podle letiště se vymotáme do Hostivic. Tady odložíme na nádraží mamku, která už toho má dnes vážně dost. Ale všechna čest, náročná trasa bez tréninku a s takovým kolem. Zbytek sestavy pokračuje po cyklostezce do Prahy. Nejprve Řepy po silnici na Bílou Horu a podle Hvězdy dolů na Břevnov. Tady jen krátká návštěva u Verčiných prarodičů. Bohužel čas nás tlačí, ale měli radostvi tak. A kluci jakbysmet.
Vyšlapeme do Střešovic a uličkami kolem ČVUT přes Dejvce sjíždíme do Stromovky. Je krásné odpoledne na nebi ani mráček a opravdu teplo. Takže do Stromovky vyrazilo půl Prahy. Přejedeme most do Trójy a pak notoricky známou stezkou podle Vltavy. Tady začníná únava doléhat i na nás. U jezu v Klecánkách musíme na půlhodiny zastavit. Trochu si odpočnout, kluci se vyběhají a Vojta ? Ano opět se posral jak Matýsek
Kopec od vody nahoru do Klecan je hnus fijalovej, stehna už jsou jedna velká křeč. Nahoře se začíná šeřit a sluníčko zapadá. Parádní západ slunce ! Jak projíždíme vesnicí je opravdu příjemně. Mám pocit jako kdyby byl jeden z letních večerů. Poslední kilometry do Neratovic jsou už většnou po polních cestách a při svitu čelovky a světla. Alespoň máme možnost to vyzkoušet, jaké to je dojet za tmy. Na konci máme oba dost a kluci asi taky.
Moc jsme si to všichni užli a těšíme se za 14 dnů zase.
