V sobotu jsem si šel zaběhnout Městský běh v Brandýse – Boleslavi. Mám to doma, jen jsem seběhl z Vrábského kopce, abych se protáhl, je to čtvrtmaraton, tedy něco přes deset kiláčků, variantně ještě polovina toho, navíc na pražské běžecké palby to bylo za hubičku (tuším dvě stovečky). Byl to třetí ročník, takže dětské nemoci vychytány, na startu se sešlo, jestli jsem dobře pochopil, kolem tří stovek lidí. Ve tři odpoledne bylo akurátní počasí, sluníčko tak akorát, aby člověk neprochládal, ale větřík, aby nenavlhnul.
Běhání je občas náročné. Nemyslím na svaly, ale spíše na nervy. Například, když si ukládáte mikinu do šatny a přijde tam dědula, jestli si tam může nechat francouzskou berli, že by mu při běhu překážela. Vždycky, když mě někdo předbíhal jsem se modlil, aby to nebyl on.
Nebo když jsem se řadil na startu, tak tam taková vystajlovaná dvojka nahlas hodnotila situaci. Že to běhání je votřes, protože dneska se na závody už nasejří fakt každej, jako třeba támhleten tlustoprd v tesilkách. Čímž myslel mě. Vřele jsem se na něj usmál poprvé. Podruhé jsem se na něj vřele usmál v cíli, kdy jsem si na něj počkal a šel mu speciálně pogratulovat, že doběhl v čase jen o tři minuty horším, než já.
Startuje se na náměstí v té půlce Brandýsa, která je sjízdná pro osobní dopravu, ale děje se tak decentně, závodníci proběhnou a policie a pořadatelé provoz pouštějí. Samozřejmě jsem si blbě prostudoval mapu, takže jsem se našaltoval na druhou stranu brány, na což mě nějaký mladík upozornil.
 |
| Tohle je v poledne, hodinu před koncem všech registrací jsem se konečně dostal k tomu, jít si pro startovní číslo … |
Startuje se. Drobný problém je, že se neběží zrovna nejširší ulicí a běží se velmi záhy z kopce, takže je tu slušná tláča. Méně zkušení běžci to z kopce pořádně rozbalují, humor je přejde už před výběhem na Celnou, kde je malý kopeček, ale to je ještě táhne adrenalin. Už jsem popoběhl trochu dopředu, ale kontroluju čas na hodinkách, protože přepálit to v adrenalinu začátku je zatraceně snadné. Což ještě před doběhnutím na Houšťku poznává celá řada běžců a peleton se poněkud promíchává. Na Houšťce se obracíme, ani se nezabíhá k domovu Kim Ir Sena, což je podle mě škoda, je to jedna z místních pamětihodností, to ani v Praze nemaj, ale co už s tím. Probíháme alejí, tu mám nacvičenou, je to segment ve Stravě, takže jsem se tam dlouho snažil zlomit něčí rekord (než jsem zjistil, že to tam zajel na kole). Znovu nahoru na náměstí, i to mám nacvičené, běh na Houšťku a zpět je moje tradiční desítková trasa, takže vím, že výběh nahoru na náměstí je doják sil. Pořád se mi daří nějakým zázrakem držet průměrné tempo pod pět minut na kilometr, což koreluje s dojmem, že bych dneska mohl dát desítku pod padesát minut.
Na náměstí odpadají první lidé, kteří běželi 5 kilometrů. To je tradiční chyták pro začínající běžce, kteří si naběhli na to, že řada lidí běží poloviční trasu a tudíž běží rychleji. V druhém kole tahle deprese a únava dopadá na celou řadu běžců, což vesele rozebírá skupinka pánů běžících v nestylovém ošuňtělém oblečení. Což – jak i ti tupější běžci už nepochybně pochopili – znamená, že jde o zkušené běžce. Zapojuji se do diskuse a namítám, že to nepřepálili úmyslně, prostě seběhy z kopce se dělají rychlejc, což je přijato jako relevantní připomínka. Je zřejmé, že v tesilkách, hadrem na hlavě a s křiklavě zeleným adidasáckým tričkem ze slevy předloňské kolekce jsem v tomto okruhu lidí docela přijatelným. Pánové se nicméně odpoutávají, je zřejmé, že je na čase nasadit tempíčko, když odpadli slabší kusy a neblokují cestu. Vbíhá se do Staré Boleslavi a kdo to tam znáte, dáte mi za pravdu, že tam se lépe běhá než jezdí (teda pokud máte trailovou obuv s vysokým vzorkem) a pánové toho využívají. Doběhnou asi pět minut přede mnou, což s ohledem na to, že nám zůstávají čtyři kiláky znamená, že zbytek letěli aeroplánem.
V Lázeňské ulici je situace dost nepřehledná a jednu chvíli mě bere panika, že jsem poslední, protože když se ohlížím, tak za mnou už nikdo není. Nakonec se ukázalo, že jsem poslední v první polovině peletonu, ale pro jistotu si předběhnu pár lidí, abych neměl mindrák. Houštecká alej dnes podruhé. Je tu pár lidí, kteří viditelně zpomalili, přidávám se k jedné skupince a střídám pána na špici grupy, abych chvilku táhl. V půlce aleje vedle mě běží jen jedna slečna, tvářím se positivně, protože drží tempo a krásně se dostanu do těch padesáti minut. Jenže pak zpomaluje a přiznává, že už toho má dost. Namítám, že je cíl už kousek, mizerný dva kiláky. Jenže prý do kopce. No to jo, ale znáte to, polabí a kopce, to nestojí za řeč. Říkám, že do kopce zvolníme, přijde mi nefér ji tam nechat. Už je to fakt kousek a já plán stíhám. Zjevně se před tím snažila držet i do kopce tempo, ale to v tuhle chvíli není dobrý nápad, tak na most přes Labe do kopečka vbíháme pomaleji, míjíme lidi, kteří běží v protisměru, tím já naznávám definitivně, že nejsme poslední.
Stejně tak zpomalujeme při výběhu na náměstí. Držíme se, tohle dáme oba – já ve svém limitu, ona s dechem. Pak mám takovou morální krizi, kdy si říkám, kde se ve mě bere ta drzost nakazovat někomu, aby běžel, ale nedá mi to. Už jsme pod náměstím, hodinky dávno píply, že mám desítku pod padesát, takže teď už jen doběhnout ten drobek ke čtvrtmaratonu a na tom mi nijak zvláště časově nesejde, můžu doběhnout s někým. Ještě chvíli to vypadá, že slečna fakt padne, ale nakonec na náměstí vbíháme a zrychlujeme. Končíme ve slušném čase 53 minut na tu čtvrtku, pak jsem se díval do výsledků, jak nás vyhodnotila brána, protože jsem synchronizoval kroky tak, abychom do ní vběhli přesně stejně, ale nakonec jsem nikoho ve výsledcích nenašel, takže se mi to asi jen zdálo nebo co.
 |
| Posledních pár metrů, metelíme to k náměstí. Fotka ukradena Petru Kalčíkovi… |
Dostávám banán a vodu a konec. Počkám na vyhodnocení a pak ještě doběhnu ty dva kiláky domů. Jsem spokojen. Utahaný, ale ne totálně vyšťavený, s příjemně odběhnutým závodem. Nakonec končím ve výsledcích opravu skoro přesně v polovině pole, 65 místo ze 128 doběhnuvších, ve své kategorii nad 40 let jsem dvanáctý, v kategorii “běhající koule senior” předpokládám první. Výsledný čas na tu čtvrtku je 53 minut a dvě vteřiny, na desítku (podle Garmina) 49 minut 25 vteřin, běh na Strava zde.
Desítka je příjemný běh a polabí fajnové místo na její běhání. Brandýs má skvělou akci, která snad život města nezkomplikovala tak, jako maratony v Praze. Fotky jsem tentokrát nedělal, protože jsem vyběhl z domu bez mobilu, ale po trase fotilo dost lidí, takže z nich snad časem ještě něco vyberu.
Na závěr trasa ze Stravy a mojeho Garmina a pár posbíraných osobních rekordů, které zkušené běžce uvedou v salvu smíchu a dobré nálady … 🙂
