Letos jsme s Robertem na Pardubický vinařský půlmaraton vyrazili už v pátek. Domluvila jsem na celý víkend bezva ubytko v Hradci Králové. Hradec je tak trochu předměstí Pardubek, co půl hoďky tam jezdí vlak, za 20 minut není co řešit. Pohoda džez prostě. Budeme vyspaní, žádné štrachání v sobotu ráno z Ostravy…..Fajně jsem to vymyslela, celou cestu z Ostravy jsem se chválila. V Hradci jsem se ubytovali a hurá na pivko, protože před závodem je nutno zavodnit. V hospodě jménem Vulkán (jinou jsme nenašli) jsme zůstali až do zavíračky ve 23 hodin, kopli dva extra hořké polotmavé Radegasty, bo ho tam čepovali (domove sladký domove), u pivka se smějeme – vykládám totiž Robinovi historky, kterak Koudy zapomněl na PIM zabalit ty správné botky, atmoškafajna. Pak už hrrrrr do betle. Bolelo mě ale gargelko, tož jsem ještě Robinovi navrhla, že bychom mohl dát zdravotní štamprdlu slivovice na vypálení bacila. Spala jsem skoro jako miminko….
V sobotu počasí nic moc, no nějak to s tím teplem a slunkem nevychází. Pořád řešíme, co si obléknout, ale nakonec zvítězilo tričko s krátkým rukávem, samozřejmě týmové, k tomu samozřejmě týmové kraťásky, týmový šáteček, skoro týmová kšiltovka, make-up, vypadám skoro jako GabkaSoukalka, však jsem přeci Gabčaulča (jak pravdivě a upřímně Berďa v Budapešti prohlásil). Ortéza na kolínko, balíček hroznového cukru, kdyby pochyběla energie, na ouška ejsídýsí. Po dlouhé době před závodem rozklusávám, dynamický strečink, to vše s cílem překonat loňský čas a znovu se dostat pod hoďku a padesát minut, jako v roce 2008. Bo fakt to v tréniku rubu a mám na to JBoPardubky jsou test na maraton v Krakowě.
13:00 START! JEDEM! NA PLNO! NA OSOBÁK!
Jako co to má znamenat.?!!! Proč mě bolí nohy už na prvním kilometru? Proč mě bolí lýtka? Proč, proč, proč…pro nejsem schopná běžet rychleji než v tempu 5:40 na kilometr? Ježiš, já to snad ani nedoběhnu. Já ale chci v cíli medaili. Já už nemůžu. Nebude-li mezičas na půlmaraton kolem 54 minut, nemá to už cenu, to nedoběhnu v dobrém čase…Jau bolí mě zadkový sval. Jau bolí mě achilovka….to bolelo Míšubidýlko…Áááááááááááá včil mě zabolel palec, to je asi dna, to už nebudu moci jíst čočku, maso a pít pivo. Ó jéje bolí mě pata, to mám určitě ostruhu jak Keňan. Píská mi v uších, zatracený stres. Chce se mi….nevím co, ale rozhodně se mi nechce běžet. Proč běhám? Neměla bych si najít jinou volnočasovou aktivitu? Mohla bych třeba háčkovat….
Na čtvrtmaraton mám mezičas něco kolem 57 minut, no to je hodně špatné. Zkouším přidat, KURDE PŘYDAT, ale místo toho zpomaluju. No to zas bude Koudy důležitý – já jsem to říkal, neměla ses tolik smát a radši rubat jsi mělaJ. Hroznový cukr si chci dát – rozsypal se mi v kapsičce, týmové kraťásky upatlané, doprčic narvu ten cukr ho pusy všecek, žádné postupné dávkování. Doprčic teprve 15-tý kilometr. Zahlédnu se ve výkladní skříni…háhá vleču se jak postřelená srna, to je úplně jedno, že jsem barevně sladěná, když jsem TAK POMALÁ!!!!
19-tý kilometr. Musím přidat, ať to je alespoň za 1:59:59. Nejde to. Už je mi všechno jedno. Chci už jen cíl…20-tý kilometr…chci cíl, proč se to tak vleče…. Proč mám zaplacené startovné na Krakow, na LH čtyřlístek, na YESenický maraton? Už nikdy nebudu nic platit tak dopředu…
CÍL. Mám to za sebou. Žádné pozitivní emoce, jen únava. Holt je to taková houpačka, to závodění. Jednou dole, jednou nahoře. A jak mi napsal můj kolega – není každý den Nagano. Není, není, někdy je to spíše jako Chlumec (pro ty co nefandí historii – dopadla jsem jako sedláci v bitvě u Chlumce J )
Tož řeknu to asi tak:
– Neměla jsem se Koudymusmať
– Neměla jsem v sobotu tolik žrať
– Neměla jsem pivko popijať
– Měla jsem více spať
– Měla jsem tabletky na bacila brať
– ZAČÍNÁM SE KRAKOWA BAŤ J
Nicméně jinak se výlet k Východočechům povedl. V sobotu jsme pošmatlali po Pardubicích, i na zámku jsme byli, nádhera. V neděli jsme si dali prohlídku Hradce Králové, cukrárnu, aquapark. Kdyby nebylo běhu, asi bych se zrovna do těchto měst nepodívala. A byla by to škoda J
A až do čtvrtka si dávám oraz. Žádný běh, žádný sport, hodně spánku a bylinkové čajíčky. Odpočívat se bude. HowghJ
