V minulém díle jsem psala o tom, že v červnu mi začalo být nějak divně, a že jsem jsem pracovala méně než normálně. Tehdy jsem si ještě myslela, že je to jen nějaká dočasná slabost a že bude stačit si trochu odpočinout a bude to dobré. Bohužel v červenci ten trend pokračoval a bylo mi stále hůř a hůř. Za červenec jsem odpracovala směšných 34 hodin a na začátku srpna jsem naznala, že toho utrpení už je moc, a vydala jsem se na psychiatrickou pohotovost. Byli tam moc hodní, a pomohli mi. Kdybyste se někdy ocitli v podobné situaci, velmi je doporučuji. Dostala jsem prášky na hlavu a po zbytek srpna jsem nepracovala.
OSVČ na nemocenské
Zjistila jsem, že nikdo není připraven na OSVČ na nemocenské. Na internetu je toho k tomu málo a sami lékaři a sestry nevědí, jak to funguje. Tak k tomu něco napíšu.
OSVČ totiž defaultně nemocenské pojištění nemá a musí se k němu dobrovolně přihlásit a platit. To se za normálních okolností nevyplatí, a tak to nikdo nedělá. Já ho mám, protože se to vyplatí v jednom případě. Pokud máte šanci, že v nějaké historicky krátké době (pár let) otěhotníte a porodíte. Je to nastavené tak, že když to člověk začne platit až po otěhotnění, tak na mateřskou nedosáhne. Doporučuji všem, kterých se to může týkat, na to kouknout. Dá se to nějak ošmelit, ale já jsem si řekla, že do toho raději ty dvě stovky měsíčně dám. S tím, že bych mohla být dlouhodobě nemocná jsem nepočítala, ale když se to tak sešlo, tak jsem rozhodla to využít.
Bohužel jsem nedostala nemocenskou při první návštěvě, ale až při první kontrole v půlce měsíce, kdy už jsem byla při smyslech dost na to, abych si o ní řekla. Zjevně na té první návštěvě automaticky předpokládali, že ji nechci.
OSVČ dostává dávky z nemocenské až od 15. dne. Vychází mi to nějak jako, že za srpen mi zaplatí asi tři dny a dostanu něco pod 500, yay. Pokud bych nedejbože byla neschopná i celý další měsíc, tak dostanu něco pod pět tisíc. Není to na život, ale lepší než drátem do oka. Při dlouhé nemoci se pak snad nemusí platit zálohy, což je další ulehčení cashflow.
A teď trochu praktičností. Na nemocenskou dostanete sadu papírů, které jsou očíslované po dílech. První odešle sám lékař na sociálku. Pátý si tam taky nechaj, až do ukončení nemocenské. Všechny ostatní si odnesete domů. Normálně by se nějaké dávali zaměstnavateli, ale to my nemáme. V tuhle chvíli není potřeba nic dalšího dělat. Na konci měsíce dostanete od doktora další papír, takzvaný “lístek na peníze”. Ten se spolu se čtvrtým dílem vyplní, a pošle na sociálku. Pro Pražáky je to na Prahu 8 Tróju. Co se bude dělat na konci dalšího měsíce zatím netuším, ale na ČSSZ mají nečekaně dobré callcentrum, tak tam případně zas zavolám a zjistím.
Příjmy a výdaje
Mimo to, že s tím nejde pořádně pracovat, je deprese vlastně levná. Ušetřila jsem za všechny věci, na které je potřeba nějaká energie. Žádný sport, žádná venkovní zábava, a v srpnu jsem dokonce nebyla ani jednou v restauraci. Nic z toho nebylo proto, že bych si to nějak zakazovala, ale prostě jsem na to neměla sílu. Kromě návštěv doktorů a tu a tam krátkých procházek jsem prostě seděla doma a snažila se přežít do dalšího dne. Moje výdaje tak byly oba měsíce něco pod 15 000 (bez záloh).
Vlastně mě na tom něco uklidnilo. Dlouho jsem měla obavy, co by se stalo, kdybych se do nějakého takového stavu dostala. Jak bych se o sebe postarala. Ta realita je z hlediska peněz o něco míň strašná než ty představy. Pokud budu dostávat nemocenskou tak jak předpokládám, tak je jeden měsíc vlastně jen -10k. Vzhledem k tomu, co mám naspořeno, bych nějakou dobu přežila. Nicméně samozřejmě doufám, že už mi bude brzo dobře a z tohohle zbude jen lehce hořká vzpomínka.
Investice
Posilování koruny začlo zpomalovat, a v srpnu to šlo prakticky do strany. Dospěla jsem k názoru, že je čas se toho přestat bát a začít pomalu posílat peníze ze spořícího účtu na místa, kde se lépe zhodnotí. Můj plán je mít část peněz v P2P půjčkách, něco v kryptoměnách a zbytek plánuju naposílat podle mého vlastního návodu do amerického indexu SCHB. Rozhoupala jsem se k tomu až ke konci srpna, takže další dávka bude až někdy za měsíc. Taky jsem poslala nějaké další peníze na Mintos, který mi dlouhodobě dělá radost. Na Zonky jsem nainvestovala poslední peníze, a od září plánuji už jen vybírat. Změnili totiž podmínky, zvýšili poplatky pro nové investice, a tudíž se to dál dle mého nevyplatí.
Negativně mě zasáhly problémy s BTC-E. Měla jsem tam nějaké zbytkové kryptoměny, a nevím jestli a kolik jich teď dostanu zpátky. Naštěstí jsem si před pár měsíci odposlala litecoiny jinam, to by byla mnohem větší ztráta.
Bitcoin stále nesmyslně roste, a je to největší tahoun mého portfolia. Snažím se si na to moc nezvykat, přecijen ten růst mi přijde nějaký moc rychlý. Zároveň mám ale pořád připravené peníze na burze, protože jsem prodala někdy na konci minulého roku. To se z dnešního pohledu ukázalo jako špatné rozhodnutí. Teď se mi furt nechce nakupovat, protože čekám na lepší cenu. A ono zatím pořád nové a nové high. Sigh.
Co bude dál
Jenom vítr. Priorita na následující dny je se samozřejmě dát dohromady a začít nějak normálně žít. Teď na začátku září je mi už výrazně lépe než před měsícem, ale ještě to není úplně ok. O tom, co se mnou bude dál, přemýšlím často. Jsou zde určité indicie, že moje současná práce mi ubírá víc energie než by bylo přiměřené, a že by mi možná prospělo ji změnit. Jenže na co? Mám obavy, že s čistě programátorskými pozicemi to bude všude víceméně stejné. A nevím, co bych mohla dělat mimo to. Přála bych si dělat nějakou práci, na které by mi záleželo. Nejde o “bavení”, ale o to, abych měla i nějakou jinou motivaci než peníze. Pokud jste se dočetli až sem a nějak mě znáte, tak bych ocenila kdybyste mi řekli, v čem si myslíte, že bych mohla být dobrá. Možná to zvenku někdo uvidí líp než já zevnitř. Plánuju samozřejmě znovu rozjet koučování, ale to je tak na vedlejšák. Přemýšlela jsem o nějakém poradenství pro (nejen) poly vztahy. To koneckonců dělám amatérsky už teď, průměrně dvakrát měsíčně mi někdo píše a popisuje mi svojí situaci a já na to něco chytrýho říkám. Jestli by o to byl zájem i jako o službu, těžko říct.
No uvidíme. Budu o tom ještě přemýšlet. Koneckonců mám na to času víc než moc.
