Buddy Edelen byl první Američan, který zaběhl 10 000 m pod 30:00, první Američan, který zaběhl maraton pod 2:20, a první člověk, který jej dokázal zvládnout v čase pod 2:15. Ve své době byl jediným Američanem, který dokázal konkurovat britským a evropským běžcům, a taky je porážet. Velkou část svého aktivního běžeckého života prožil jako učitel v Británii, kde běžel v roce 1962 i svůj první maraton, Polytechnic Marathon od hradu Windsor podél Temže na stadion v Chiswicku, kterým se sice značně protrápil poté, co posnídal rybičky, které dostal den před tím od kamaráda, ale už o rok později dokázal na stejné trati zaběhnout světový rekord 2:14:28. Ve stejném roce pak zvítězil i na maratonu v Košicích v traťovém rekordu 2:15:09, který vydržel až do roku 1978. Na olympiádě v Tokiu přes značné zdravotní problémy, bolesti a omezení v tréninku způsobené ischiasem doběhl na šestém místě (jeho výkon, co do bojovnosti, loni připomněl Meb Keflezighi svým skvělým čtvrtým místem na olympiádě v Londýně).
 |
| „Hi, Queen!“ Buddy Edelen zdraví britskou královnu před svým prvním maratonem |
Murphyho biografie se sice striktně drží pouze Edelenova sportovního života, ale o to je konzistentnější, hutnější a především je nadmíru poučná, a to přesto, že je o běžci, který byl na vrcholu kariéry už na začátku šedesátých let dvacátého století. Teprve při její četbě mi konečně došlo, jak by měl vypadat trénink na maraton. Je to zřejmě především mojí nevědomostí, ale až u ní jsem si plně uvědomil význam dlouhých běhů v tempu blížícím se tempu závodu. Delší výběhy jsem sice o víkendech chodil vždycky, ale vlastně relativně pomalu. Podle toho taky vypadaly závěry všech mých závodů od půlmaratonu dál.
Frank Murphy: A Cold Clear Day. The Athletic Biography of Buddy Edelen (Kansas City: Wind Sprint Press, 1992)
